S odstupem času, jaký je váš nejsilnější vjem z této etapy?
Celý ten den. Už jen dostat se do úniku na takhle velkém závodě byl můj sen. Pak ho dotáhnout do cíle. A navrch ještě bojovat o vítězství. V tom dni bylo úplně všechno.
Esence cyklistiky?
Ano. Chyběl mi kousíček k výhře, jenže na tu už jsem neměl dost silné nohy. Vyhrál ten lepší.
Po etapě jste pak velmi emotivně prohlásil, že vám zachránila cyklistický život. Opravdu ji považujete za až tak zlomový moment?
Rozhodně. Zachránila mi život, který chci žít a v nějž jsem po tolika letech, kdy se mi nedařilo, už ani moc nevěřil, přestože jsem přípravě dával všechno. Gran Sasso mě nakoplo dál. Věřím, že jde o nový začátek kariéry. Sám sobě jsem si dokázal, že se tvrdá dřina vyplácí.
Dlouho jste vyháněl z těla únavu z enormního pátečního úsilí?
Dlouho. Když se i v sobotní etapě jely první dvě hodiny extrémně rychle, hodně to bolelo. Ze dne v úniku jsem na zadku všude rozedřený, takže neděle na časovkářské koze také nebyla procházkou růžovým sadem. Ale očekávám, že to nejhorší teprve přijde, protože etapa na Gran Sasso mi sebrala obrovské množství sil. Takže nejspíš v posledním týdnu určitě přijde i nějaký obrovský krizový den, a ten budu muset překonat.
ÚNIK. Karel Vacek (uprostřed) ve tříčlenné skupině uprchlíků v 7. etapě.
Vstupujete nyní na neznámé teritorium, nikdy v životě jste zatím nejel delší než devítietapový závod. Cokoliv dalšího tedy bude navíc.
Ale já věřím, že to mé tělo dá a že jsem schopný Giro dojet, pokud neonemocním nebo se nezraním. Natrénováno mám fakt hodně, celou zimu jsem strávil přípravou s bráchou ve Španělsku, stejně tak loňskou zimu. Na kanapi jsem se rozhodně neválel. A vědomí, že jsem tu už zajel jednu tak povedenou etapu, je pro mě motivací navíc.
Jak reagovalo vedení vašeho týmu? Přece jen, původně vás na Giro vzít nechtěli. Teď uznali, že se jim vaše účast vyplatila?
Určitě jsem jim důvěru tak trochu vrátil. Nemám nikomu za zlé, že jsem v prvotní nominaci chyběl, respektoval jsem tehdy rozhodnutí týmu. Ale zároveň jsem věděl, že pokud mě vezmou, budu připravený dobře. Všichni z vedení stáje jsou teď spokojení, protože i další kluci závodí skvěle. Každý den jsme vidět v únicích, navíc ve spurtu páté etapy dojel Dalla Valle pátý. Nikdo nemůže říkat, že jsme sem přijeli Giro jen oblézat v gruppetu. Přijeli jsme sem závodit.
Druhé místo mi zachránilo život. O Vackově obří bolesti i brutální koncovce |
Přitom i na některých odborných serverech se před startem objevily pochybnosti, jestli jste vůbec měli dostat divokou kartu.
Z toho si nesmíme nic dělat. Něčí prací je, aby se dobře připravoval, zatímco jiní lidé se radši jen ve všem rejpou, vyhledávají různé pochybnosti, a dokonce se tím živí. Nelíbí se mi to, ale tak to je. Tím sladší pak je, když jim ukážete, že cokoliv je možné. A kdo ví, nebýt těch pochybovačů a blbých keců, třeba bych nakonec ani já nebyl tam, kde jsem. Vše je propojené.
Hned v prvním týdnu jste přišli po pádu o suverénně nejzkušenějšího jezdce týmu, vašeho lídra Valeria Contiho, který v minulosti na Giru dočasně jezdil i v růžové. Chybí vám?
Samozřejmě je nepříjemné, že musel odstoupit. Ale zatím se s tím srovnáváme dobře. Navíc Conti je tu dál s námi, v každé etapě nám dává rady, chodí za námi do autobusu a jezdí etapy v týmových autech.
On zůstal na Giru i se zlomeninou v oblasti pánve?
Ano, udělal obrovské gesto a je tu nadále, i když mu není nejlíp a chodí o berli. Také když jsem byl v pátek odjetý, úžasně mě podporoval a dával mi spoustu tipů. Hlídal, abych se nezapomněl najíst, abych dodržoval pitný režim, radil mi, kdy si mám dát gel a kdy další. I na posledním kopci byl na několika místech.
MEZI SNĚHOVÝMI BARIÉRAMI. Karel Vacek na Gran Sassu.
Co bude dál? Kdy byste se mohl pokusit o další únik? Třeba v páteční horské etapě do Crans Montany?
Ta má krásný profil. Pokud budu dost silný, rád bych v ní něco předvedl. Celkově nás však čeká horských etap ještě víc než dost. Žádnou jasně vytipovanou nemám, abych se potom nezbláznil z nějakých cílů, které chci mermomocí nahánět. Chci brát Giro den po dni, až se budu cítit dobře, někde to zase zkusím.
Pátek vás vynesl i na 3. místo ve vrchařské soutěži. Tímto směrem nepřemýšlíte?
Ne, ta je po mě až na nějakém druhém třetím místě. Nejsem výbušný typ jezdce, který by spurtoval o body na vrchařských prémiích, na to nemám momentálně kapacitu. Samozřejmě, když se naskytne příležitost, pro ty body si dojedu, ale hlavní je pro mě zkusit znovu zaútočit na etapu. Na to se koncentruji.
Nedlouho před nedělní půlnocí šokovalo odstoupení mistra světa Remka Evenepoela kvůli pozitivnímu testu na covid. Jak jste na tuto zprávu reagoval?
Je moc smutná pro Remka. Vůbec mu to nepřeju, protože na letošní Giro se připravoval neskutečně tvrdě, až brutálně. Soucítím s ním. Ale na druhou stranu jsem rád za Honzu Hirta a Pepu Černého, kterým se tím otevřou dveře. Měli by teď oba dostat v Quick-Stepu volnou ruku do úniků a třeba Honza Hirt by se v nějaké horské etapě měl ukázat.
Letos přitom není v pravidlech Gira, že každý na covid pozitivní jezdec musí odstoupit, že?
Pokud vím, jde čistě o týmové rozhodnutí. Stejně tak se i samy týmy rozhodují, zda své jezdce otestují. My se netestovali vůbec. Nemyslím si, že by nemocní lidé měli dál závodit, ale někdy se covid projeví jen jako malá rýma a v tom případě byste neměli Giro za každou cenu opouštět. Ovšem každý tým má interní pravidla nastavená jinak.
Jak se nyní změní dynamika závodu? Dojde na souboj o titul Roglič versus armáda Ineosu?
V tuhle chvíli je podle mě Giro hodně otevřené. Bitva o vítězství už najednou není jen o dvou lidech, ale klidně i o pěti.
Ineos s pěti cyklisty mezi nejlepšími třinácti může hrát mnohé taktické hry?
Jistě. Ale už v minulosti jsme viděli, že měl Ineos obrovskou týmovou převahu a nedokázal ji využít, nebo se jim přihodila nějaká smůla. Nebo je nedej bože může postihnout další covid. Každopádně to bude zajímavé. Poslední týden bude v horách o ztrátách v pětkách či desítkách minut. Diváci se mají na co těšit.
