"Nešlo mi o výsledek. Byla to pěkná vyjížďka. Jsem spokojený," prohlašuje.
Právě touhle "vyjížďkou" zakončil 38letý muž svou úspěšnou silniční kariéru. Nadobro.
Před pěti lety jste přitom tvrdil: Jednou bych se chtěl rozloučit velkým vítězstvím.
Před pěti šesti lety jsem ale taky mimo jiné uvažoval, že skončím s cyklistikou. Dopadlo to holt takhle.
Čekal jste ve dvaceti, že budete závodit i ve svých osmatřiceti?
To rozhodně ne. Když se mi povedlo dostat se k profesionálům, viděl jsem starší borce a říkal si: Kéž bych mezi nimi vydržel deset let. Nakonec z toho bylo čtrnáct venku plus další dva tady.
Proslavil jste se jako spurter. Byl jste jím odjakživa?
Vždycky.
Když se řekne spurter, vybavím si nesmlouvavého Abdužaparova. Musí být dobrý spurter loktařem?
Člověk do toho musí dát jistou dávku agresivity. Necuknout. Ale já nikdy nebyl ten typ, který by jel a ostatní vyloženě strkal. Asi jsem si vždycky uvědomoval nebezpečí pádu. Možná právě tohle byl důvod, proč jsem nevyhrál o nějaký ten závod víc. Ale i tak jsem spokojený.
Kdy na vás byl otec, bývalý cyklistický reprezentant, nejvíc hrdý?
Celou kariérou jsem mu snad dělal radost. Možná jsem mu svým osudem částečně splnil jeho sen.
Ján SvoradaNarodil se 28. srpna 1968 v Trenčíně. Po rozdělení zažádal o české občanství. Měří 183 cm, váží 78 kg. Otec Ján byl reprezentant v silniční cyklistice a úspěšný trenér. S manželkou Radkou má syna Jana a dceru Kateřinu. Povolání v pelotonu: spurter. Kariéra a úspěchy: Poprvé závodil v 12 letech. V roce 1991 získal první profesionální angažmá, ve stejné stáji (pod různými názvy) zůstal 14 let. Vybojoval 75 vítězství v profipelotonu, jako rekord sezony má 16 vítězství v roce 1997. Vyhrál Závod míru i etapy tří největších závodů – Gira d’Italia (5 etap), Tour de France (3) a Vuelty (3). Třikrát jel olympijské hry. Na mistrovství světa skončil nejlépe 11. v roce 2002 v Belgii. Třikrát mistr republiky. Co o něm možná nevíte: Nyní má vlastní tým Grisoft XCR, který závodí na horských kolech. Také má vlastní značku silničních kol SVORADA. Od 9 let nosil brýle nebo kontaktní čočky. V roce 2004 byl na operaci obou očí. V internetové encyklopedii wikipedia.org má stránky například i v holandštině, španělštině či francouzštině. Jeho motto: Být druhý vlastně znamená prohrát. (jkr) |
Řekněte, je cyklistika hodně tvrdá řehole?
Je to jeden z nejtěžších sportů. Nemáte volný čas. Trénink zabere šest hodin denně. Máte toho dost.
Nepřipadá v úvahu, abyste si mezi etapami na Tour dal třeba pivo?
Neopijete se, ale když si dáte k večeři jedno dvě piva, nic se neděje. A třeba u Italů to bez vína ani nejde.
Takže přece nejste stroje!
Na druhé straně – přijdete na večeři, vidíte tam flašky vína, ovšem dáte si nanejvýš skleničku, dvě. Na trávení. Nikdo si víc nedovolí.
Jaké jsou vztahy mezi špičkovými jezdci? Kolikrát jsem například viděl, jak se v pelotonu spolu bavíte.
Je to stejné jako v normální práci. Někdo je příjemný, jiný ne. A že se bavíme? Závody jsou dlouhé, ne všechno se jede na doraz.
Takže si vyprávíte vtipy?
Třeba. Nebo že někdo viděl zajímavý film, že si koupil nové auto. Nebo kdo kam jede na dovolenou. Náš závod trvá sedm hodin. Tři hodiny jedete na doraz, u těch čtyř si někdy můžete dovolit diskutovat.
Neztratila cyklistika něco ze svého kouzla, když teď jezdce obklopují celé týmy lékařů?
Je to asi přirozený vývoj. Člověk se snaží udělat maximum pro výkon. Už to ale nejde jen tréninkem, je potřeba i věda. Cyklistika podle mého ztratila hodně, když se propojil profesionální svět s amatérským. Dřív to byl uzavřený kruh, do kterého se dostalo pár vynikajících závodníků. Jak šel čas, přicházela k profesionálům spousta závodníků, kteří si to v podstatě ani nezasloužili. Způsob závodění je víc amatérský.
Jak to myslíte?
Když to bylo uzavřené, vládly nepsané zákony. Nikdo nový si nedovolil něco, co by se nelíbilo hvězdám. U amatérů je to jinak. Každý si dělá, co chce, nastoupí si, kdy chce. Celý závod je chaotický.
Přičtěte k tomu dopingové kauzy. Vnímáte, jak kredit cyklistiky klesá?
Jistě. Ale podívejte na Landise. Jeden den mu lidé na Tour tleskají, druhý den už je všechno špatně. Nevidím důvod to tak medializovat.
Cože? Vy byste doping povolil?
Nepovolil. Udělal chybu, platí za ni. Ale proč ta aféra?
Snad pro tu deziluzi: Čemu už mají fanoušci věřit? Landis byl vzor.
Jeden den to vzor byl, a druhý už není? Spousta lidí nemá představu, co je to doping. On jim neujel o osm minut, protože si vzal tuhle věc. Měl natrénováno. Samozřejmě, i tamto pomůže. Ale mluvíme o hodnotách, které by normální člověk na sobě ani nepoznal. Závodník je neustále ve stresu. Je třeba nachlazený, ale nemůže si vzít kapky, které by dal normálně svému dítěti, protože by tam byla látka, kterou by mu za týden našli a řekli by, že je pozitivní. Tohle už nikdo nevysvětluje.
Ale Landis se provinil, to je fakt.
Jasně. Ať je za chybu potrestán.
Je ve vašich očích i dál šampionem?
Určitě. Uznávám ho. Vím, kolik dřiny musel podstoupit. Ta věc mu na výkonu nepřidala tolik, kolik si snad někdo myslí.
Čeká vás nová fáze, skončil jste kariéru. Jaký bude teď váš život?
Od dvanácti let jsem měl život spojený s cyklistikou. Rozjeli jsme podnikání, máme v Brně obchod. Rozběhl jsem i cyklistický tým. Pořád se motám kolem kola. Byla by škoda teď najednou dělat něco jiného, třeba prodávat kachlíčky.
A co váš velký koníček – myslivost? Budete mít na něj teď čas?
Přes prázdniny jsem se párkrát na posed dostal. Uvidíme, snad to nyní bude častěji. Člověk si v lese krásně vyvětrá hlavu.
