Od operace srdce v roce 2013 má kardiostimulátor, přesto si navykl pravidelně vyrážet na 70kilometrové tréninkové vyjížďky.
„Eddy je tak silný charakter, že to pořád zvládal. Když jsem mu říkal, že by měl ubrat, odmítal mě poslouchat,“ líčil jeho přítel Paul van Himst, bývalý belgický fotbalista.
Právě při jedné z vyjížděk loni v říjnu Merckx upadl, hlavou narazil na asfalt a zůstal ležet v bezvědomí. Dlouho pak měl trable s chůzí.
„Po pádu mě zachránila zdravotní sestra stojící poblíž. Přivedla mě zpět k vědomí,“ vypráví.
Dávno není Supermanem ani Kanibalem požírajícím soupeře, jak mu říkali, když pětkrát ovládl Tour i Giro, třikrát mistrovství světa a celkem nasbíral za kariéru 525 vítězství, víc než kdokoliv.
Happy birthday to the greatest sportsman of all time. The one and only Belgian Eddy Merckx "The Cannibal". #thegreatest https://t.co/5DHKrliGRc
„Už když mi bylo čtyřicet, těžko jsem se srovnával se svým věkem,“ přiznává. „Teď je to ještě těžší, mé tělo má občas tendenci vzdávat se. Musím se o něj víc starat.“
Přitom kdysi vydržel neuvěřitelné porce práce, nad nimiž se současným jezdcům protáčejí panenky. Vždyť za rok absolvoval až 195 závodních dnů.
Pro srovnání: Egan Bernal jich měl loni 62, Richard Carapaz 64 a Primož Roglič, ačkoliv objel celé Giro i Vueltu, 69.
„Rád jsem závodil. A ano, z dnešního pohledu jsem závodil až příliš,“ uznává Merckx. „To byl tehdy jediný způsob, jak vydělat peníze. I sponzoři to tak chtěli. Dnes se mnohem víc trénuje než závodí.“
Vliv na změnu poměrů mají podle něj výrazně vyšší základní platy hvězd. „My byli totiž mnohem víc závislí na prémiích za umístění a za starty,“ porovnává. „Ale atmosféra závodů byla i tak uvolněnější, netočila se kolem nich taková kvanta lidí, hlavně na Tour. Tehdy novinář bez problémů přišel za cyklistou až na pokoj, to už je nyní nemyslitelné.“
A-t-on fait plus belle photo ?
(Eddy Merckx, Tour 1969, 11e étape) https://t.co/ka1q8xmfeA
Kdyby si tedy mohl vybrat, ve které éře by chtěl závodit...
„Být cyklistou v roce 1969, nebo 2020? Jednoznačně 1969! Teď ne. A už vůbec ne v roce s koronavirem. Kdybych nemohl půl sezony závodit, lezl bych zoufalstvím doma po stropě.“
Největší sílu čerpá z rodiny a přátel. „Žena byla 50 procent mého úspěchu. Děti i vnoučata mám fantastické, přátele nepostradatelné,“ vypočítává.
Cyklistika, která mu vynesla titul barona, je nadále jeho vášní, s oblibou o ní diskutuje. V Belgii se zatím média snaží do role příštího Merckxe pasovat 20letého talentovaného Remka Evenepoela.
On sám o něm zatím pochybuje.
„Vůdci současného pelotonu jsou Egan Bernal a Mathieu van der Poel,“ říká Merckx. „Evenepoel letos pojede poprvé třítýdenní závod, italské Giro. Nevíme, co s ním provede. Nejdřív se musíte naučit chodit, než začnete běhat. Potřebuje čas.“
Přesto je téměř nemyslitelné, že by se jednou Evenepoel mohl propracovat k Merckxově popularitě, dosahující především v jeho vlasti obřích rozměrů. „Dostávám žádosti o rozhovory a o selfie bez ustání. Je těžké být Eddym Merckxem v Belgii,“ usměje se nositel slavného jména.
Loni mu uspořádali megaoslavu se statisíci gratulantů v Bruselu, kde na počest 50. výročí jeho premiérového triumfu na Tour nejslavnější závod startoval.
DÍKY EDDY! Atmosféra na startu loňské Tour. Fanoušci na Merckxovy fenomenální triumfy nezapomněli.
Zato letos proběhla oslava i kvůli koronavirovým omezením mnohem decentněji.
Ale to mu vůbec nevadilo.
„Mám už rád svůj klid,“ ujišťuje.
