Na konci minulého týdne, ještě předtím, než se vydala zpět do italského Livigna, měla Martina Sáblíková na kole najeto kolem čtyř a půl tisíce kilometrů. Když se ohlédla za minulými roky, neměla jich na začátku září ve svém tréninkovém deníčku napsaných nikdy víc. Je to její osobní rekord.
A to není vše, jak plánuje: „Teď tam teď během týdne ještě alespoň o tisíc kilometrů víc najedu. Pro mě je to opravdu velké množství.“
Ne, Sáblíková se nezbláznila. Jen žije svůj olympijský sen. A teď nemá na mysli ten zimní, nýbrž netradičně letní. Trojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení se chce probojovat na hry v Rio de Janeiru, které se uskuteční příští rok.
Na nejprestižnější akci by se dostala, kdyby na konci září skončila při mistrovství světa v americkém Richmondu v časovce v top 10.
A tak nezahálí. Využila i možnosti trénovat v Livignu s vítězem jedné etapy letošní Tour de France Zdeňkem Štybarem nebo úřadujícím mistrem světa Michalem Kwiatkowskim.
Povězte, jaké to bylo?
Jela jsem s nimi dvakrát a byl to pro mě skvělý zážitek. Jet společně s profesionálními cyklisty je pro mě výborná motivace.
Trénovali naplno, nebo vám dávali úlevy?
Myslím, že mi určitě úlevy dávali. (směje se) Nešli do toho naplno, měli nějaký pohodový trénink. Kdyby tomu bylo jinak, pochybuji, že bych se s nimi udržela. Když jsme vyjížděli na Stelvio, tak bylo vidět, že by mi normálně odjeli. Takhle jeli přede mnou, povídali si u toho, a já jsem byla ráda, že se jich držím. Oni jsou opravdu někde jinde.
S takovými profesionály jste trénovala poprvé?
Minulý rok jsem v Livignu trénovala s Honzou Hirtem. Ale je prostě skvělé se připravovat s tak dobrými cyklisty.
Jací na vás chlapi byli?
Úplně v pohodě. Když jsme se vraceli zpátky, tak už jsem říkala, že s nimi nepojedu, že si dám svoje tempo. A Kwiatko za mnou přišel, ať to ještě zkusím. Bylo to fajn. Jsou to sice profíci, ale nohama na zemi. Skvělí lidé.
Proč už jste nechtěla jet s nimi, už se projevila únava?
Já jsem hlavně absolvovala Stelvio den předtím, pak jsem ho jela znovu s nimi, takže jsem toho v nohách měla už opravdu hodně. Nakonec jsem se ale stejně ještě svezla.
Jak moc náročné to tedy bylo? Byl to nejtěžší trénink na kole?
To nevím. Každopádně to bylo hodně náročné. Nechci říct, že to bylo jako závod, ale bylo to fakt hodně těžké. Už samotné Stelvio vám dá zabrat, a když máte jet s někým takovým, tak to na náročnosti ještě přidá.
Máte najeto kolem čtyř a půl tisíce kilometrů. Co na to říkáte?
Pro mě je to obrovské množství. A to navíc v Itálii budu další týden, takže znovu něco najezdím. Možná i dalších tisíc kilometrů.
Na čem budete pracovat?
Každý den budu trénovat na časovku, jezdit nějakých šedesát sedmdesát kilometrů. Uvidíme, jestli to pak k něčemu pomůže.
A jak vypadá váš typický tréninkový den? Zkuste ho popsat.
Většinou vypadá tak, že ráno jdu na časovku, na ní trávím hodinu a půl až dvě. Odpoledne jdu na klasické kolo, taky tak dvě až dvě a půl hodiny. Nebo jedu čtyři hodiny v kuse. Na časovce ještě víc. Záleží na tom, co mám zrovna ten den v plánu.
Času na kole tedy trávíte mnoho. Jak to zvládáte psychicky?
Zatím dobrý. (usmívá se) Jsem ráda, že mám kolem sebe pořád stejnou skupinu. Na druhou stranu se už těším na závody, hlavně na mistrovství světa. Aspoň budu vědět, na čem jsem.
Nehodila byste už někdy kolo radši do garáže?
(směje se) Já jsem docela ráda, že občas děláme náš klasický trénink. Navíc když jsme byli v Livignu, tak jsme se týden normálně připravovali na bruslení v Inzellu. Za to jsem byla ráda, že jsem to měla něčím zpestřené.
A dojmy z bruslení?
Bruslit ještě zatím umím. (směje se) Byli jsme se kouknout, jestli mi to jde. A nebylo to tak hrozné, zatáčku ještě zvládám. Zkoušela jsem nové boty a jediný problém byl, že mě jedna tlačila. Jinak bylo vše v pohodě.
Blíží se mistrovství světa v cyklistice. Už jste studovala trať, která vás v Americe čeká?
Co jsem koukala na profil, je to převážně rovina. Jsou tam, myslím, jeden nebo dva zvedáky během patnácti kilometrů. Okruh se jede dvakrát. Chytřejší budu, až si to budu moct projet autem a poté na kole. Uvidíme, co s tím půjde dělat.
Cítíte momentálně formu, nebo je ještě brzy o tom hovořit?
Momentálně jsem docela unavená, ale věřím, že forma přijde. Říkám, uvidíme až tam. Teď se dá těžko něco odhadovat. Každý se chce na olympiádu kvalifikovat a každý se bude maximálně připravovat. Je těžké říct, jestli formu mám, nebo ne. Ale věřím tomu, co děláme.
Abyste se dostala do Ria, musíte být v top 10. Jak složité je dostat se mezi dvanáct nejlepších?
Myslím, že být v nejlepší desítce je pro každého sportovce náročné. Konkurence bude rozhodně velká. Nechci zahazovat všechny šance, ale vím, že jednoduché to nebude.
Každopádně vybojovat účast na letní olympiádě si jistě přejete moc, viďte?
Bylo by to bezvadné, kdyby se to povedlo. Když už se o to snažím... Ale je to sport a stát se může všechno. Já můžu maximálně říct, že budu dělat vše pro to, abych uspěla. Když se to nepovede, tak se to zkrátka nepovede.
