V neděli tradičně z motorky komentoval dění Paříž-Roubaix.
Hlasitě povzbuzoval i českého cyklistu Zdeňka Štybara, divákům přibližoval, co přesně se v závodě děje. Přinášel neotřelé poznatky, jaké jen vítěz Tour a milovník cyklistické historie přinést může.
V cíli pak vypadal vlastně dost podobně jako cyklisté. Zničeně, tvář celou zanesenou prachem.
And it one of the most surreal moments of my life, I chatted to Bradley Wiggins https://t.co/M0CdxTWNj0
— adam becket (@adambecket) April 17, 2022
Nyní se však Bradley Wiggins rozpovídal o své 13. komnatě, o které zatím nikdy nemluvil. Přiznal, že ve 13 letech ho sexuálně obtěžoval jeden z trenérů.
„Nikdy jsem to úplně nevstřebal. Bylo to sexuální obtěžování, které pak na mě mělo dopad i v dospělosti. Snažil jsem se ty myšlenky pohřbít,“ řekl první britský vítěz Tour v rozhovoru pro časopis Men’s Health UK.
Jméno dotyčného násilníka ale neřekl.
Prozradil, že se o tom bál komukoliv svěřit.
Už vůbec ne svému nevlastnímu otci, který ho bil, kritizoval a posmíval se mu, že nosil cyklistické oblečení.
„Choval se ke mně dost násilně, říkal mi buzíku, když jsem vyšel ven z pokoje v cyklistických elasťácích a podobně. Věděl jsem, že jemu nic takového říkat nemůžu,“ líčil.
Uznal, že v té době byl spíš samotář.
Že si s málokým rozuměl, neměl moc kamarádů a dětství tak pro něj nebylo lehkým obdobím.
„Hrozně jsem chtěl z toho prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, vypadnout. Byl hrozně izolovaný od kamarádů, od všeho. Byl jsem zvláštní teenager, ale myslím, že právě tohle mě pak hnalo na kole, díky tomu jsem měl takový motor,“ popisoval.
O těžkém dětství a depresích mluvil nyní 41letý Brit už dříve.
Až teď v rozhovoru s Alastairem Campbellem ale přiznal i sexuální obtěžování.
V interview také přiznal, že se velkou část svého života snažil porozumět vztahu se svým biologickým otcem – australským cyklistou Garym Wigginsem, který rodinu opustil, když byl Bradley ještě malý kluk a zemřel před 14 lety po rvačce na domácí party.
„Nikdy jsem od něj nedostal odpovědi na své otázky. Opustil nás, když jsem byl ještě hodně malý a poprvé jsem se s ním setkal v osmnácti letech. Trochu jsme náš vztah obnovili, ale pár let předtím, než byl zavražděn, jsme spolu nemluvili,“ popsal Wiggins.
Pro něj byl ale hrdinou.
Právě kvůli němu začal jezdit na kole a chtěl mu dokázat, že bude lepší než on, že dokáže v cyklistickém světě velké věci.
„I on byl dobrým cyklistou, ale svůj talent promarnil. Byl to alkoholik, maniodepresivní, násilný, bral hodně amfetaminů a drog,“ vysvětlil Brit.
Triumfu svého syna na Elysejských polích už se nedožil, i to Bradleyho mrzelo.
Zvlášť, když měl sám velké problémy vyrovnat se s tlakem a slávou, která po triumfu na Tour a později taky na olympijských hrách v Londýně přišla.
„Od té doby už nikdy nebyl můj život jako dřív. Byl jsem vržen mezi slavné lidi, přitom sám jsem spíš introvert. Nevěděl jsem, jak se chovat, tak jsem si vymyslel image jakési rockové hvězdy. Ale to jsem nebyl já. Vlastně to bylo asi nejnešťastnější období mého života. Opravdu jsem s tím bojoval.“
Nyní už ale prý našel způsob, jak své duševní zdraví udržovat.
Jeho recept? Každý den trénovat a méně pít.
