Čtyři a půl kilometru před vrcholem postavili organizátoři velký stan pro žurnalisty a nařídili: Zaparkujte tu auta a nahoru buď pěšky, nebo lanovkou. Zvolil jsem línější variantu. A mnohem úchvatnější.
zápisník reportéra |
Při zhruba dvacetiminutové jízdě obstarožní sedačkovou lanovkou se naskytl překrásný výhled na vrcholky Pyrenejí. Pod nimi se vinula klikatá asfaltka obsypaná pestrobarevným špalírem diváků.
Někteří z nich přijeli už ve čtvrtek a na místních sjezdovkách měli postavené stany či karavany. Jiní se snažili na kole zdolat alespoň závěrečnou část štreky, kterou včera absolvovali závodníci při Tour de France. A další šlapali pěšky nahoru, pokud přijeli až po obědě v den závodu, museli parkovat zhruba 20 kilometrů před cílem.
Finiš byl včera snad v nejvyšším možném bodě, silnice končí jen pár set metrů za ním. Pak už jsou jen zelené sjezdovky a odpočívající sněžná děla. Okouzlující pohled. Přál bych ho vidět i cyklistům. Ti totiž včera viděli asi pouze silnici a cyklistu před sebou.
