„Tolik lidí o mně pochybovalo, speciálně jeden norský novinář byl na mě až zlý. Je nádherné vyvést je z omylu,“ líčí třicetiletá žena. „Zahnala jsem své negativní emoce a byla jsem silná. Jsem na sebe tak pyšná.“
Loni dorazila na šampionát v Anterselvě coby suverénka Světového poháru. Ale pak? Selhání: 59., 20., 15. a 7. místo. Úspěšnost střelby, kterou měla předtím v sezoně na její poměry nevídaných 90 procent, jí v Anterselvě klesla na 76 procent.
Aby toho nebylo málo, na poslední položce posledního závodu minulé zimy si v Kontiolahti v souboji s Italkou Wiererovou třemi chybami odstřelila velký křišťálový glóbus.
„V biatlonu je to tak, že dokud plujete na vlně, všechno jde dobře,“ říká. „Zato když z ní spadnete, můžete se rychle utopit v moři.“
Střelecký kouč Patrick Oberegger o své svěřenkyni vykládá: „Tiril je velmi citlivá a emocionální žena.“
Tolikrát o ní tvrdili: Neumí se v hlavě srovnat s nejvypjatějšími chvílemi a vrcholnými akcemi. Že měla světové zlato za sprint z Holmenkollenu 2016? Ano, ale to získala coby žena z pozadí, outsiderka.
„I tady jsem outsiderka, vždyť víte, co se o mně a o šampionátech říká,“ pokusila se před startem soutěží na Pokljuce o vtip, ačkoliv v sezoně vyhrála už šest pohárových závodů.
Ve skutečnosti jí lehko nebylo. Kvůli stresu, aby se neopakoval loňský kolaps, se den před sprintem dokonce rozplakala.
Ale tentokrát se vzchopila včas.
Po vítězství ve smíšené štafetě ovládla sprint i stíhačku.
PRVNÍ A DRUHÉ ZLATO. Tiril Eckhoffová po triumfu se smíšenou štafetou (vlevo) a po vítězství ve sprintu.
„Těch slzavých chvil bylo během mé kariéry moc,“ vypráví. „To je život, často bývá nahoru dolů. A v biatlonu se někdy mění věci během několika sekund. Musíte překonávat propady a užívat si chvil na vrcholu, protože ty nemáte nikdy garantované.“
Davidová se střelecky trápila i ve stíhacím závodu, vyhrála Norka Eckhoffová |
Střelbu, hlavně vestoje, měla vždy vachrlatou. Snad i vinou lehce zdvojeného vidění, které u Eckhoffové v roce 2017 objevili. „Od té doby se věnuji oční rehabilitaci.“
Příčiny nezdarů při úvodních závodech sezony ve Švédsku a Finsku (naposledy 67. a 43.) pro změnu hledala také v tom, že nerada závodí na severu. „Méně světla a spousta větru tam ovlivňuje moji formu i náladu. Neměla bych to jako Skandinávka říkat, ale je to tak.“
Právě na haprující psychiku Eckhoffové se kouč Oberegger v letní přípravě zaměřil. Spoustu času trávili diskuzemi o nastavení mysli. Proto občas před závody nosí sluchátka, aby se izolovala od okolního světa.
„Před letošní sezonou mě navíc osvěžil variabilnější trénink,“ soudí. „Jezdila jsem na kole, na kajaku, surfovala, lezla po horách. Miluju léto.“
Endelig lanserer jeg Havretoppen sammen med @sandnesgarn. Den er inspirert av havre og jeg håper den passer perfekt til den norske sommeren ☀️ Håper dere har lyst til å strikke den God sommer #Reklame #Havretoppen
Navíc pletla. Dávno propadla koníčku mnohých biatlonistek. Kdysi ji k němu přivedla norská biatlonová legenda Tora Bergerová. Teď už Eckhoffová vymýšlí svetry s originálními designy.
„Jde o skvělou meditativní činnost. Pletení je dobré pro mentální zdraví... a navíc zábavné.“
Norští fanoušci ji oceňují také za otevřenost, s jakou hovoří o mnohdy tabuizovaných tématech. S kolegyní Ingrid Tandrevoldovou otevřela při semináři téma profesionálních sportovkyň a menstruace.
„To byl od nich přímo pionýrský počin,“ vyzdvihla Jorunn Sundgot-Borgenová, profesorka sportovní medicíny.
„Škoda, že jsem o této problematice neměla víc informací, když jsem byla mladší,“ říká Eckhoffová. „Teď vím, že větší pochopení menstruačního cyklu vám pomáhá mentálně se přenést i přes vyloženě špatné tréninkové dny a kupící se únavu. Řídím se tím při plánování tréninků.“
Loni v prosinci rozesmála auditorium při tiskové konference v Hochfilzenu odpovědí na dotaz, co se chystá dělat o Vánocích: „Budu jíst, spát a budu mít s přítelem sex.“
Vzápětí upřímně vysvětlovala: „Sex a intimní chvíle opravdu moc postrádám, když jsem teď kvůli proticovidové ochraně pět týdnů žádné nemohla mít.“
Nice week here in Antholz, but tomorrow it’s time to go home @k_voigt_fotografie
Kvůli striktním ochranným opatřením norského týmu údajně trpěla v posledním roce osamělostí více než kdy jindy. „Nezvládala jsem koronu dobře,“ přiznává. „Jsem příliš sociální člověk, abych byla v pohodě, když musím jíst snídani, oběd i večeři sama v pokoji. Měla jsem pocit, že se z toho zblázním. Ale zároveň jsem chápala, že sport není právě teď až tak důležitou věcí.“
Kdyby nebyl sport její profesí, chtěla by si najít takovou, při které by viditelně pomáhala jiným lidem.
„Co dělám teď, nepomáhá nikomu. Chtěla bych jednou dělat něco, při čem bych byla opravdu platná a lidem prospěšná.“
