Poprvé na olympiádě, loni v únoru v Pekingu.
Poprvé juniorskou mistryní světa, a hned dvakrát, loni v Soldier Hollow.
Poprvé v top 10 na mistrovství světa, sedmá ve stíhačce letos v Oberhofu.
Voborníková zajela kariérní maximum, Herrmannová se loučí malým glóbem |
Poprvé maximálně možných sedm startů na jediném světovém šampionátu.
Poprvé postup do hromadného závodu, rovněž v Oberhofu, v cíli osmnáctá.
A teď poprvé na rozšířeném pohárovém pódiu, šestá ve sprintu v Oslu.
„Být ve svěťáku na květinovém ceremoniálu je pro mě pořád až neuvěřitelné. A také to, že jsem dokázala ještě letos vylepšit sedmé místo z Oberhofu. Navíc ve sprintu. Toho si hrozně vážím,“ ujišťuje.
Dekorovali ji na Holmenkollenu ve společnosti Denise Herrmannové, Hanny Öbergové, Anny Magnussonové, Chloe Chevalierové a Julie Simonové. Vybraná společnost.
A až za ní se v první desítce nacházely Lisa Vittozziová, Anais Chevalierová-Bouchetová či Markéta Davidová.
„Sil už není na rozdávání, ale asi mi pomohlo, že jsme v pátek nezávodily a já si mohla o den déle odpočinout. A pak jsem to ubojovala na střelnici,“ vyprávěla.
Položka vleže čistá.
Položka vstoje... čtyři rány do terče, pátá odkládaná, ale pak i ta našla terč. Poprvé v sezoně dosáhla na nulu ve střeleckém zápisu. Neopakoval se až příliš častý příběh Terezy Voborníkové v podobě netrefené poslední rány v závodě.
„Tentokrát mi před ní blesklo v hlavě: Ne, nemůžu ji spustit. Musela jsem se několikrát prodýchnout. Potom jsem ji dala. Strašně by mě mrzelo, kdybych ji po všem tom odkládání nakonec nedala.“
Zdařilá střelba dodala psychickou energii do posledního kola. Kromě toho: „Dnes jsme měly všechny holky velmi dobře připravené lyže,“ libovala si.
Dvě kola závodu absolvovala s budoucí majitelkou velkého glóbu Julií Simonovou. A držela se s ní.
„Což mi určitě hodně pomohlo. Už v Novém Městě jsem se Simonovou jela na trati. Pocit, že stačím někomu tak rychlému jako ona, byl pro mě docela zadostiučiněním. Je motivací, že moje běžecké časy jdou nahoru.“
V cíli byla mladá Češka relativně dlouho dokonce ve hře o stupně vítězů, o které nakonec přišla o 9,6 sekundy.
Dlouho však odmítala uvěřit i tomu, že půjde na rozšířené pódium.
„Na trati mě vůbec nenapadlo, že bych mohla být tak vysoko,“ přiznávala. „Až do posledních závodnic ve startovce jsem tomu nevěřila. Říkala jsem si: Mám sice dvě nuly, jenže u kluků ve sprintu bylo těch nul strašně moc. Jo, měla jsem to dobře rozjeté, ale s něčím vyloženě velkým jsem nepočítala.“
Tereza Voborníková (s číslem 14) slaví na rozšířeném pódiu šesté místo ze sprintu v Oslu.
Přesto později z bezprostřední blízkosti gratulovala při ceremoniálu vítězné Denise Herrmannové - Wickové, která dá v neděli odpoledne biatlonové kariéře definitivní sbohem.
Stejně jako Marte Oslbuová Röiselandová. Stejně jako Anais Chevalierová - Bouchetová. Stejně jako Tiril Eckhoffová.
Jedna generace odchází. Ta druhá, do které se řadí i Voborníková, naopak přichází.
„Jo, to k tomu patří,“ podotkla. „Ale všechny s výjimkou Eckhoffové, která už tuhle zimu vypouštěla, končí na vrcholu a ne po protrápeném roce, a to je moc dobře. Že už brzy v závodech nebudou, je i smutné. Ale nové holky, podobně staré jako já, se každým rokem zlepšují. I v dalším roce se zase zlepší.“
Pro aktuální sezonu mohla mít už v sobotu Voborníková odpracováno. Skvělý sprint jí však vystavil pozvánku k ještě jednomu startu: závěrečnému nedělnímu hromadnému závodu pro třicet vyvolených.
„Doufala jsem, že se tu dostanu do stíhačky (která byla posléze kvůli počasí zrušena), ale s hromaďákem jsem vůbec nepočítala,“ vykládala. „Půjde o příjemné ukončení sezony, ačkoliv jsem už fakt dost unavená. Naštěstí pěkné počasí a spousta diváků psychice pomáhají.“
Až bude v neděli opravdu po všem, na co se nejvíc těší?
„Na trochu klidu. Poměrně dlouho mě zlobí zánět achilovky. Jsem ráda, že někam dojdu. Tak se těším, až ho vyléčím a budu moci zase bez bolesti fungovat.“
Na druhou stranu, pokud se zánětem achilovky dokáže dojet šestá ve Světovém poháru, pak klobouk dolů.
„Při závodě to nevnímám,“ usměje se.
Zbývá posledních 12,5 kilometru a poslední čtyři položky této dlouhé - a v případě Terezy Voborníkové i průlomové - sezony.
