Pro Terezu Vinklárkovou, řečenou Vinky, to bude start nad plán. Vždyť původně měla do německého střediska přicestovat víceméně jen na otočku na vytrvalostní závod.
Ovšem plány jsou jedna věc a realita druhá.
Trenéři ji nečekaně povolali už těsně před sprintem. V něm sice po pádu skončila pětaosmdesátá, zato ve vytrvalostním závodě potěšila 34. místem a dobrou střelbou v náročných podmínkách. Toho dne byla za Markétou Davidovou druhou nejlepší Češkou.
„Jsem moc spokojená,“ zářila za cílem.
Ale aby hned myslela na štafetu?
„Vůbec jsem neuvažovala o tom, že by trenéři řešili, jestli do ní postaví mě nebo Elišku Václavíkovou, nebo že by třeba mezi námi měl rozhodovat páteční trénink,“ vyprávěla. „Takže nominace je pro mě milá zpráva.“
Vyčerpaná, ale šťastná. V cíli oberhofského vytrvalostního závodu:
O sobotním štafetovém startu Tomáše Mikysky naopak nikdo nepochyboval. Vždyť v Oberhofu už skvěle zvládl finiš smíšené štafety, kterou dovezl do cíle na pátém místě. Po slabším dnu ve sprintu (60.) si velmi dobře vedl ve stíhačce (posun o 29 míst vpřed) a podobně jako jeho přítelkyně předvedl zatím životní výkon ve vytrvalostním závodě, v němž skončil čtrnáctý.
A to si ještě poslední ránou odstřelil elitní desítku.
„Měl jsem být nachystaný také na singl mix a klidně bych si ho i zajel, ale když mě do něj nenominovali, zase tolik mě to nevadilo,“ líčil.
„Tomášovy výkony jsou tu neuvěřitelné,“ chválila ho přítelkyně. „Věřím, že jestli předvede ve štafetě třeba jen půlku toho, co tu zatím dokázal, dopadne to výborně.“
SKVĚLÝ VÝKON. Tomáš Mikyska a čtrnácté místo ve vytrvalostním závodu v Oberhofu.
Vinklárková oslavila v prosinci 24. narozeniny, Mikyska je o rok mladší.
Vyrůstal ve východočeské biatlonové baště Letohradu, ale pozor, platil tu především za talentovaného fotbalistu. Pro biatlon měl nicméně rodinné dispozice. „Mamka jezdila na lyžích, teta byla v biatlonové juniorské reprezentaci. U mě sice nějaký čas vyhrával fotbal, ale jakmile jsme na biatlonových trénincích začali střílet, chytlo mě to.“
Ve dvanácti letech u něj biatlon vyhrál.
To Vinklárková měla cestu k lyžím a malorážce poněkud komplikovanější, její rodné Brno rozhodně neplatí za ráj biatlonistů. Což však neznamená, že by si tento sport nemohla oblíbit u televize, ve které ho se starším bráškou nadšeně sledovala.
Pak pomohla náhoda. Bratra zaujal na základní škole nábor do biatlonového klubu Střelka Brno. Malá Terka tam za ním chodila okukovat tréninky - a později je zkusila i sama. Za přípravou jezdili do Nového Města, odkud se ještě jako žákyně přesunula... ano, do Letohradu.
Hlavně, ať nás to baví
Ona i Mikyska se prosadili už na mládežnických světových šampionátech. Vinklárková pomohla v roce 2016 ke stříbru štafetě českých dorostenek, tehdy v sestavě s Davidovou a Jurčovou. O čtyři roky později dojela mezi juniorkami pátá a šestá, čímž si vysloužila nominaci na dospělé mistrovství světa v Anterselvě. Kde ve vytrvalostním závodě skončila dvaašedesátá.
MLADÁ LÉTA. Tereza Vinklárková v časech juniorských úspěchů.
Její oblíbený citát říká: „Důležitější než výsledek je, aby závodění člověka bavilo.“
Při pohledu na usměvavou ženu s občas i poněkud zasněným výrazem v obličeji, byste řekli, že ji skutečně baví. Jen kdyby nemusela tak často řešit zdravotní komplikace. Nemoci a zranění přibržďující jejich kariéru mají s Mikyskou také společné.
Přítel má doma z juniorského světového šampionátu bronz ze štafety v roce 2021, sám dojel nejlépe loni osmý ve stíhačce.
Do Světového poháru byl poprvé „vhozen“ v Kontiolahti 2020, ve sprintu skončil šedesátý, zato zaujal mladickým sebevědomím na prvním úseku štafety, kterou předal Ondřeji Moravcovi na sedmém místě.
KONTIOLAHTI 2020. Tomáš Mikyska (vpravo) předává štafetu Ondřeji Moravcovi.
„Bimbo (Michal Krčmář) mi předtím na pokoji furt říkal, že jsem hrozně v tenzi, ať se uklidním. A taky mi radili, ať si dám na mém úseku bacha na Kanaďana, že láme hůlky,“ vykládal tehdy.
V minulé sezoně se dlouhá rehabilitace po zranění kolenních vazů postarala o to, že mu zůstal tým pro Světový pohár uzavřený. Vrátil se do něj až loni v prosinci a hned pětkrát po sobě bodoval, nejlépe na 29. místě.
Trajektorie dospělé kariéry Vinklárkové byla odlišná. Do Světového poháru nakoukla premiérově v Oberhofu v lednu 2021, načež zkraje následující sezony v Östersundu poprvé a zatím naposledy bodovala 29. místem ve sprintu. Loni v lednu ji však trenéři A-týmu odeslali do béčka pro IBU Cup a v něm od té doby setrvala.
ÖSTERSUND 2021. První pohárové body Terezy Vinklárkové.
Loni v březnu si s Mikyskou zaběhli singl mix při finálovém kole IBU Cupu v Ridnaun a skončili pátí. Znovu si v této disciplíně společně zazávodili letos v lednu na mistrovství Evropy v Lenzerheide, kde se oba snažili po předchozím onemocnění znovu nabrat formu, a patřilo jim 9. místo.
„Před letošní sezonou jsme s Tomášem absolvovali společně i celou přípravu,“ vypráví Vinklárková. „Bylo to hrozně fajn, nejlepší příprava, co jsem mohla zažít. Také s mým trenérem Alešem Ligaunem jsme si výborně sedli. Škoda jen, že potom přišla ta onemocnění.“
Vytrvalostní závod v Oberhofu jí psychicky pomohl k většímu sebevědomí. „Jenže štafeta je jiný závod, může se stát cokoliv,“ říká. „Doufám, že to klapne a nepokazím ji ostatním.“
Do osmého místa dobré
Na rozdíl od Mikysky ještě Vinklárková ve Světovém poháru štafetu nikdy neokusila. „Bude to tady má velká premiéra. Jsem ráda, že jsem konečně dostala šanci být součástí takového závodu, ale nějaké velké obavy snad mít nebudu.“
Je jí jasné, že se nesmí nechat vybláznit tempem mnohem zkušenějších a rychlejších biatlonistek. „Dřív jsem bývala docela šnek v prvních kolech závodů,“ nezastírá. „Teprve poslední dobou se to zlepšuje a ta kola mám rychlejší. Před střelnicí si podle potřeby trochu zvolním, neponechám nic náhodě.“
V pátek si vyzkoušela očekávané velké větrné hrátky na oberhofské střelnici. „Vleže jsem na vítr celkem dobře reagovala, vestoje jsem se schovávala na třicátý stav, kde moc nefoukalo. Každopádně při štafetě to bude pro všechny stejné,“ říká.
Mikyska by si v té mužské klidně zase zafinišoval, přijal však bez problémů i druhý úsek. „Je mi víceméně jedno, jaký jedu. Trenéři sestavu vymyslí a my se s tím musíme vypořádat.“
Štafetu mu předá Michal Krčmář, jeho přítelkyni Tereza Voborníková.
A až bude po všem a budou bilancovat?
V posledních letech pro české štafety platilo okřídlené: do 8. místa dobré, do 6. místa super.
„To souhlasí,“ odkývne Mikyska, přestože si uvědomuje: „Tady se všichni snaží být v té nejlepší formě. Noráci jsou úplně ustřelení od ostatních, ti by museli udělat nějaký hodně velký kiks, aby někoho pustili před sebe. Ale pro nás by byla šestka super.“
S kým nastoupí do štafetSestavy vybraných týmů - muži: 1 NORSKO - Christiansen, T. Bö, Lägreid, J. Bö. Ženy: |
