A teď na mušce Björndalen!
Obhájce celkového prvenství ve Světovém poháru Johannes Bö vstoupil do prvních závodů v prosinci překvapivě vlažně. Třetí, osmnácté, patnácté a jedenácté místo! Šokující bilance od muže, který v předešlých měsících vyhrál osm z osmi sprintů a sedm z osmi stíhacích závodů v kalendáři.
Johannes Bö slaví vítězství v hromadném závodě.
Počáteční rozmrzelost ale ještě před Vánoci vystřídala stará známá suverenita, jen na nejvyšší příčky pustil Nor jiné biatlonisty přece jen častěji než minulou sezonu.
Postupně se boj o celkové vítězství v hodnocení Světového poháru zúžil pouze na něj a jeho staršího bratra Tarjeiho. Ten získal velký křišťálový glóbus v sezoně 2010/2011 a trvalo třináct let, než se k trofeji znovu přiblížil. Nakonec ale nedokázal vydržet v tempu mladšího bratra, který vyhrál pět z posledních sedmi individuálních závodů sezony.
Johannes Bö se v závěru sezony dostal v celkovém počtu vítězství na číslo 85, čímž překonal francouzskou legendu Martina Fourcada, který má na kontě 83 individuálních prvenství. V historických tabulkách je před Norem už jen pouze jeho krajan Ole Einar Björndalen, který za 25 let kariéry posbíral 95 výher.
Přestože tuto sezonu nebyl Bö tak suverénní jako tu předešlou, zvládl posbírat deset výher. A blízkostí historického maxima si je dobře vědom. „Hra začala. Sledujte, možná už příští sezonu padne,“ mrkl po konci hromadného závodu do kamery.
Zvrat Vittozziové, slzy Tandrevoldové
Žluté číslo si Italka Lisa Vittozziová oblékla na dva závody v sezoně. Po tom úplně prvním a na ten úplně poslední. Mezitím předvedla svou nejlepší zimu kariéry a na jejím konci získala velký křišťálový glóbus. Došla k němu tak velkými kroky, že to možná jí ani zbytku biatlonového světa ještě pořádně nedošlo.
Většinu zimy totiž vozila žluté číslo Ingrid Tandrevoldová, nátupkyně Tiril Eckhoffové a Marte Olsbuové-Röiselandové na pozici jedničky norského týmu. Vedoucí úloha jí tak trochu spadla do klína, vždyť do této sezony vyhrála jediný závod – v březnu 2021 – a v hodnocení Světového poháru byla nejlépe šestá.
Tandrevoldová se ale své role zhostila neohroženě. Třikrát zvítězila, pětkrát přidala umístění na pódiu. Z jednadvaceti závodů Světového poháru byla mimo elitní desítku pouze sedmkrát a nikdy ne hůř než devatenáctá.
Norská biatlonistka Ingrid Landmark Tandrevoldová na MS v Novém Městě na Moravě.
Největší trápení paradoxně prožila na mistrovství světa, kde ji absolutně odešla střelecká forma. Dlouho byla její nejvážnější konkurentkou Francouzka Justine Braisazová-Bouchetová, která prožívala snový návrat z mateřské.
Před posledními závody se ale mezi Norku a Francouzku vklínila právě Vittozziová, které severoamerické prostředí neobyčejně svědčilo. Ztrátu 73 bodů nejprve vítězstvím v posledním sprintu sezony snížila na pouhých sedm, a když následně ovládla i stíhačku, bylo rozhodnuto.
Tandrevoldová se pak v rozhovoru s norskou televizí TV2 rozbrečela: „Ruku na srdce, nejsem nejlepší biatlonistkou na světě ani teď, ani během celé zimy. Ostatní holky jsou o tolik silnější než já. Chtěla bych být jako ony, mít takovou jistotu ve střelbě. Třeba mi slzy pomůžou dostat ze sebe všechny emoce, kterých cítím až příliš.“
Emoce ale přemáhaly i Vittozziovou, když mluvila o tom, co pro ni zisk velkého křišťálového glóbu po několika ne zrovna ideálních sezonách znamená. „Je to opravdu speciální. Poslední roky jsem měla tolik obtíží. Jen já vím, čím vším jsem si prošla. A být tu teď s takovým vítězstvím… jsem na sebe hrdá,“ říkala dojatým hlasem.
Italka Lisa Vittozziová pózuje s velkým křišťálovým glóbem.
Nejlepší mladíci, nejlepší staříci
Třetím rokem uděluje biatlonová unie cenu také nejlepšímu závodníkovi do pětadvaceti let. Modré číslo zatím mezi ženami ještě nikomu nepůjčila Elvira Öbergová, druhá v hodnocení mladých biatlonistek byla Norka Juni Arnekleivová. Švédka i Norka ovšem už příští sezonu přesáhnou pětadvacetiletou hranici. Může se tak stát, že v modrém uvidíme Terezu Voborníkovou, třetí v pořadí.
Naopak mezi muži se nejspíš souboj z této sezony přenese do té nadcházející. Italský vrstevník Voborníkové Tommaso Giacomel zvítězil o 66 bodů před Francouzem Ericem Perrotem, který zářil především v druhé polovině sezony. Příští zimu by se mezi ně rádi zapojili i Tomáš Mikyska nebo Američan Campbell Wright.
Tommaso Giacomel s trofejí pro nejlepšího biatlonistu do pětadvaceti let.
Jako odpověď na modré číslo pro mladé závodníky si biatlonisté předávají také číslo pro nejlepší biatlonisty nad třiatřicet let. Tradici založila Američanka Susan Dunkleeová, která pro vítěze vlastnoručně upletla stříbrnomodré rozlišováky.
Už podruhé v kariéře toto ocenění jasně ovládl Nor Tarjei Bö, z žen ho doplnila Švédka Mona Brorssonová, která skončila na 14. místě celkového hodnocení. Zajímavé je, že zatímco mezi muži je mezi prvními pětadvaceti závodníky pět starších třiatřiceti let, v ženské pětadvacítce je vedle Brorssonové víc než třiatřicet už pouze Ukrajince Julii Džimové.
Looking good @monabrorsson and @tarjeiboe nice lift
@elviraoberg and @tommy_giacomel - thanks for doing the handover duties
@clareeganbiathlete and @susan.dunklee we can’t thank you enough for bringing the tradition into our sport For those of you who don’t know, the silver bib is handed out to the best woman and man 33 or older ✌️
#biathlon #biathlonfamily #silverbib
Kdo se loučí a kdo zůstává
Na konci zimy se loučili s biatlonem tři závodníci. Mistr světa z roku 2017 ve sprintu Benedikt Doll oznámil konec kariéry už po mistrovství světa, přestože Němec prožíval jednu z nejlepších sezon kariéry. Svou sbírku vítězství zdvojnásobil na šest, po sedmi letech získal další světovou medaili a dlouho bojoval o malý křišťálový glóbus za sprint.
Zatím biatlonista, brzy jen kuchař a elektrikář. Mistr světa Doll se loučí |
O dva členy přijde švédský tým. Ve stíhačce dal biatlonu sbohem Peppe Femling a o den později v hromadném závodě Brorssonová. Femling nikdy nedosáhl ve Světovém poháru na pódium a v celkovém hodnocení skončil nejlépe pětatřicátý, byl ale pevnou součástí mužské štafety, se kterou se stal v roce 2018 olympijským vítězem.
Stejně jako pro Dolla i pro Brorssonovou byla rozlučková sezona její nejúspěšnější. V Ruhpoldingu si zapsala své životní maximum, když dojela druhá ve sprintu. Pravidelně Švédky držela ve štafetách a byla u stříbra na olympiádě v Pchjončchangu 2018 i u zlata v Pekingu 2022.
Starší brácha slavnějšího bráchy. Proč chtěl Tarjei Bö v Česku končit kariéru? |
Dlouho se mluvilo o konci kariéry Tarjeie Böa, což sám podporoval úvahami o možné rozlučce na světovém šampionátu v Novém Městě.Nejspíš mu ale přišlo líto končit téměř na úplném vrcholu, a tak se ke sportovnímu důchodu v druhé půlce sezony už nevyjadřoval.
S Gábi jsme byly průkopnice. Wiererová o Soukalové, módě, make-upu i konci |
Už několik let se diskutuje o konci kariéry Dorothey Wiererové, dvojnásobná vítězka celkového hodnocení Světového poháru totiž vedle biatlonu zvládá i moderování v televizi a influencerské aktivity na sociálních sítích. Třiatřicetiletá Italka po světovém šampionátu zamířila místo do Norska na Holmenkollen domů do Tyrolska, na svém Instagramu ale zdůraznila, že končí pouze její sezona.
Con il Mondiale chiudo la mia stagione agonistica in anticipo
È stata dura ma Non è un addio
Riparto dai Giochi Olimpici di Parigi 2024✨
progetto che mi entusiasma perché al di fuori del contesto invernale.
Per Warner Bros Discovery sarò un’inviata speciale per raccontarvi da atleta invernale un olimpiade estiva.
Vi aspetto
@eurosportitalia
@discoveryplusit
@warnerbrositalia
#olympics#paris2024
Největší překvapení
Tuto sezonu se seznam vítězů individuálních klání rozšířil o šest jmen. Hned při prvních čtyřech závodech sezony přibyla tři. Lou Jeanmonnotová mezi ženami a Roman Rees s Philippem Nawrathem mezi muži.
Zatímco Němci na svá prvenství z Östersundu nenavázali, Francouzka přidala další tři a téměř v každém závodě byla mezi favoritkami. Na mistrovství světa si dojela pro dva individuální bronzy, triumfem v závěrečném masáku v Canmore získala jak malý křišťálový glóbus za disciplínu, tak celkové druhé místo.
Francouzka Lou Jeanmonnotová pózuje s trofejí pro celkovou vítězku závodů s hromadným startem.
Mezi absolutní elitu v této sezoně vystřelila také Lena Häckiová-Grossová. Osmadvacetiletá Švýcarka měla dosud na kontě pouze jedno třetí místo z prosince 2019 a v hodnocení Světového poháru byla nejlépe devatenáctá. V posledních týdnech ale dokázala dvakrát vyhrát, přidala tři další pódiová umístění a v boji o velký křišťálový glóbus skončila šestá.
Na světovém šampionátu zazářili biatlonisté z pobaltských zemí.
Lotyška Baiba Bendiková byla ve sprintu nejlepší ne-Francouzka a její krajan Andrejs Rastorgujevs dosáhl v závodě s hromadným startem dokonce na stříbro. Estonci se statečně prali ve štafetách, pro ženy z toho bylo historické maximum v podobě čtvrtého místa.
Stříbrný návrat Rastorgujevse i senzace Estonek. Rodí se pobaltský vzestup? |
Na úspěšné tažení outsiderů ještě v Oslu navázali Suvi Minkkinenová a Otto Invenius, kteří ve smíšené štafetě dvojic urvali třetí místo, čímž zajistili nejlepší výsledek finské štafety od sezony 1998/1999.
Radost i přes nepřízeň počasí
Po jedenácti letech se v únoru vrátil vrchol biatlonové sezony do Nového Města na Moravě. Organizátoři byli na mistrovství světa perfektně nachystáni už v lednu, jenže pak přišla obleva a celé dva týdny šampionátu zachraňovali závody zástupy dobrovolníků, kteří neúnavně upravovali tratě nastřádaným sněhem ze sněžného depa.
Přestože několik závodů provázel od začátku až do konce hustý déšť, každý den zaplnili fanoušci téměř celou kapacitu areálu. Dohromady jich do Nového Města dorazilo 210 681, což je druhá nejvyšší účast na biatlonovém mistrovství v historii.
KOMENTÁŘ: Češi na MS vyhráli, ale jinak. Připadal jsem si malý, říkal Bö |
Atmosféra byla v Novém Městě tak bouřlivá, až si někteří závodníci dokonce stěžovali na to, že přes vřavu neslyší pokyny trenérů na trati.
Diváci viděli především kralování Johannese Böa, který ovládl tři ze čtyř individuálních závodů, a dominanci francouzských biatlonistek. Julia Simonová brala zlato ve sprintu i stíhačce, hromadný závod zase ovládla Justine Braisazová-Bouchetová. Pouze Vittozziová narušila francouzskou nadvládu při vytrvalostním závodě.
České tápání a občasné záblesky
Na české reprezentanty byl kvůli domácímu mistrovství světa po celou sezonu logicky větší tlak než obvykle. Jak se únorový šampionát blížil, nervozita stoupala, protože za dva měsíce nezískali Češi lepší než osmé místo.
Největší otazník visel nad Markétou Davidovou. Devátá žena loňského hodnocení Světového poháru se ovšem od začátku zimy trápila se svou malorážkou. Málokdy zvládla pobyt na střelnici s nulou, nejistota při střelbě se promítla i do pomalejšího běhu.
V Novém Městě potěšila fanoušky devátým místem ve stíhačce, po odpadnutí stresu z domácího prostředí jako by nabrala nové síly. Při posledních třech pohárových víkendech posbírala desáté, deváté a osmé místo. Přesto je konečné osmnácté místo za očekáváním, které Davidová svým předchozím výkonnostním růstem nastavila.
Procitání Davidové. Líbí se jí americký klid a říká: Jako bych začínala od nuly |
Pozici jedničky podle pořadí od ní přebrala Voborníková, která stabilně dojížděla v nejlepší dvacítce a v Oslu dokonce posunula své životní maximum na páté místo ve vytrvalostním závodě. V celkovém hodnocení Světového poháru uhájila šestnácté místo, což je o 27 pozic lepší výsledek než v minulé sezoně.
Češky zaznamenaly ve štafetách pouze jedno páté místo, dvakrát byly šesté, dvakrát sedmé a jednou osmé a jen v jednom případě nemusely na trestné kolo.
Vedle Voborníkové a Davidové skončila v hodnocení Světového poháru na 26. místě Jessica Jislová a na 32. příčce Lucie Charvátová. Ve Světovém poháru se představily ještě Tereza Vinklárková a Kristýna Otcovská, ani jedné se však nepodařilo bodovat.
Tereza Voborníková při závodě s hromadným startem v kanadském Canmore.
U mužů dopadla sezona ještě o něco hůř. Michal Krčmář o část přípravy přišel kvůli infekci cytomegaloviru, přesto byl nejlepším z Čechů a postaral se o osmé místo v závodě s hromadným startem v Lenzerheide. O lepší výsledky ale Krčmář přišel především kvůli nestabilní střelbě.
„Trefím ležku, netrefím stojku. Trefím stojku, netrefím ležku. Neumím to spojit v jedno,“ vyčítal si. „Není to o tom, že bych nebyl schopný zajet výsledek do desítky, ale naše střelba je bohužel žalostná.“
O záblesk naděje se postaral Mikyska, který se po náročné srpnové operaci kolene blýskl v Novém Městě desátým místem ve vytrvalostním závodě, což je zároveň jeho životní maximum.
Myslel jsem, že poslední kolo ani nedojedu. Mikysku mrzí absence na party |
Jonáš Mareček si dokázal solidně střílet i rychle běhat, málokdy ale své schopnosti zkombinoval v jednom závodě, a tak je jeho maximem 28. místo. Jakub Štvrtecký pravidelně trávil na střelnici nejvíc času, na přesnosti mu to ale bohužel nepřidalo. Naopak Vítězslav Hornig patřil k nejpřesnějším i nejrychlejším, lepší výsledky ale ztrácel pomalejším během.
Ve štafetách byli Češi nejlépe šestí, jednou ale také až dvanáctí. Bez trestného kola se obešli třikrát, kombinace výkonu na střelnici a na trati je ale výš nepustila.
Jakub Štvrtecký na trestném kole pod dohledem horských masivů.
V hodnocení Světového poháru skončil Krčmář na 28. místě, za ním je až pětapadesátý Jakub Štvrtecký. Jonáš Mareček obsadil 64. příčku, Adam Václavík 74., Mikuláš Karlík 85. a Vítězslav Hornig s Tomášem Mikyskou se sešli na chvostu pořadí na 92. respektive 94. místě.
Cíle pro letní přípravu jsou v ženském i mužském týmu jednoznačné. Stabilizovat střelbu a zrychlit běh. Jednoduché a zároveň komplexní řešení výsledkového trápení. Až začátek nové zimy ukáže, zde se dá realizovat ze sezony na sezonu.
