„Už toho mám plné zuby. Těším se domů na pár dnů odpočinku,“ vypráví Veronika Vítková na Pokljuce.
„Jsme příliš dlouho pryč. To je náročné fyzicky, ale i psychicky. Doma teď nabereme nové síly,“ věří Gabriela Soukalová.
Přesunovaly se, zčásti letecky a zčásti auty, po ose Praha - Idre - Östersund - Hochfilzen - Pokljuka. Po skončení náročného soustředění, vrcholícího dvěma kontrolními závody, si na rozdíl od jiných reprezentantů ani neodskočily na tři dny do Česka a zůstaly ve Švédsku.
A pak je čekala tři pohárová kola.
Veronika Vítková při snídani v Hochfilzenu
„Deset závodů včetně štafet v průběhu tří týdnů, to je vážně náročné porce,“ povídá Vítková. Na Pokljuce jsou ubytovány nahoře u areálu, nikoliv pod horami u jezera Bled jako ostatní výpravy. „Tím, jak tu zůstáváme ve vysoké nadmořské výšce a nejezdíme dolů do hotelu, je to i trošku náročnější s regenerací,“ připomíná Soukalová.
Soukalová: Jela jsem úplnou hranu
Přesto dokázal český ženský tým v posledních dvou závodech velké věci. Soukalová po pátém místě ve sprintu dojela čtvrtá ve stíhacím závodě. „Bylo to strašně těžké. Jela jsem už úplnou hranu,“ tvrdí.
V obou závodech minula jediný terč. „Ta jedna chyba mě mrzí,“ říká o stíhačce. „Ale i tak šlo o super střelecký výsledek. Nemohu od sebe chtít pořád samé nuly. Snažila jsem se střelbu pohlídat, bohužel se projevila únava z tratě. I ta jednička byl nakonec malý zázrak.“
Český dvojblok na trati stíhačky: vpředu Soukalová, za ní Vítková
Z poslední položky vyrážela třetí, načež kolem ní prosvištěla Kaisa Mäkäräinenová. Ten pocit zná, nezažila ho poprvé. Jakoby Finka uháněla na jiný rychlostní stupeň. „Snažila jsem se Kaisy držet, ale nešlo to.“
Za sebou už slyšela, jak trenéři i diváci povzbuzují německé duo Hinzová - Preussová, které se k ní přibližovalo. „V duchu mě napadlo: Proč se nemohu vyvézt ve vláčku za někým jiným, abych byla míň vycuclá. Proč jsem musela po střelnici narazit právě na Kaisu?“
Čtvrtou příčku uhájila, žlutý dres lídra pohárové klasifikace už nikoliv. Čtyři body nyní rozhodují ve prospěch Marie Dorinové-Habertové.
Po pěti závodech ve žlutém či žlutočerveném čísle jej Češka přepouští francouzské kolegyni. Závodit v něm byla velká škola. Počáteční tlak, který při jeho oblékání cítila, se postupně měnil v motivaci. „Brala jsem si z něj sílu. A teď budu mít pro změnu červené číslo. Doplním sbírku dresů a už budu mít doma všechny,“ pousměje se.
Gabriela Soukalová žlutočervená a žlutá.V Oberhofu může obléci i červené číslo pro vedoucí závodnici sprintu a stíhacího závodu... pokud mezitím nezíská nazpět to žluté.
V osmi závodech v řadě se Soukalová vždy umístila v elitní desítce: první, třetí, čtvrtá, třikrát pátá a osmá.
A vrátila se do ní také Veronika Vítková. Ta se může po trápení v Hochfilzenu chlubit čtvrtým a sedmým místem v Pokljuce. Přičemž sobotní sedmá příčka byla doslova vydřená.
Běh Vítkové nechutnal, střelecky se chytá
„Tentokrát mi to už běžecky vůbec nechutnalo,“ popisuje Vítková. „Jestli jsem po sprintu říkala, že to nebylo ono, tak ve stíhačce mi to vůbec nejelo.“
Potěšující je, že se vrátila k větší střelecké jistotě. Jak jen se natrápila v úvodních dvou kolech s ležkou. V Pokljuce zatím vleže zasáhla všech patnáct terčů. „Což je dobrá zpráva,“ raduje se. „Nedá se říct, že problém s ležkou už tím pádem neexistuje, ale tohle by měl být krok dopředu, díky kterému se chytím a bude líp.“
Čtyři z pěti kol stíhacího závodu absolvovala v dvojbloku s Gabrielou Soukalovou. Když na poslední stojce na rozdíl od své kolegyně minula jeden terč, přijela k ní pro změnu Eva Puskarčíková. „To je pěkné takhle se potkávat na předních příčkách,“ ujišťuje.
Dnes se sejdou ve čtyřech na startu posledního předvánočního závodu, toho s hromadným startem, určeného pro jen elitní třicítku. „Loni jsme se radovaly, že pojedeme masák ve třech. A hned do prvního masáku nové sezony startujeme ve čtyřech!“
Pouze Němky, s kompletní šesticí na startu, jsou nyní ve Světovém poháru ještě větší kolektivní silou. „Ty jsou trošku někde jinde. V Östersundu ještě nebyly až tak výrazné, ale od Hochfilzenu dominují,“ vnímá Vítková. „Ale i my jsme silná generace.“
Tak tedy ještě jednou v Pokljuce na start.
„Na hromaďák se těším. Ačkoliv když si představím, že budu muset objet ještě o 2,5 kilometru víc než při stíhačce, tak to bude určitě hodně náročné. Ale je to pro všechny stejné, všechny jsme objely tolik závodů,“ říká Vítková. Jen Němka Dahlmeierová a Ukrajinka Semerenková, které úvodní kolo kvůli nemoci vynechaly, jsou ze špičky přece jen čerstvější.
Jedna do Česka jede, druhá letí
Hned po závodě nasedne Vítková do auta a vydá se domů, do Jilemnice. Soukalová naopak ve Slovinsku ještě jednou přespí a dalšího dne do Česka poletí. V pondělí večer se v Praze i s kolegy Ondřejem Moravcem a Michalem Šlesingrem opět sejdou při vyhlášení ankety Sportovec roku.
„Jedu radši autem, abych se před Sportovcem aspoň na chvilku otočila doma. Pro Gabču, která bydlí v Praze, je to jednodušší cestovat až v pondělí,“ vysvětluje odlišné strategie Vítková.
Po šesti týdnech na cestách napříč Evropou, s kupou stále stejných věcí, se obléknou do gala.
Gabriela Soukalová na loňském Sportovci roku, tehdy v barvě červené
„Na to se moc těším. Vyvede nás to ze závodního stereotypu, uvidíme sportovce z jiných odvětví a zažijeme zase něco jiného,“ vykládá Soukalová. „A já jako žena a zastánkyně líčení a čančání ocením, že si budu moci obléci krásné černé šaty od Beaty Rajské.“
Vítková po galavečeru zůstane na Vánoce doma, zatímco Soukalová vyrazí s přítelem Petrem Koukalem do Rakouska, kde nejen že stráví Vánoce, ale zahájí i přípravu na další pohárový trimestr. Aby bylo z čeho brát, až se v lednu v Oberhofu biatlonová „ruleta“ opět roztočí.
