Jak se to dělá, abyste i s poslepovanou puškou tak krásně zastřílela?
No už si tady ze mě dělali srandu, jestli se nechci vykašlat na nějakou novou pažbu a nechat si tuhle, když tak pěkně střílí.
Bylo cítit, že je opravovaná?
Právě že ne. Byla slepená tak dobře, že by to člověk pocitově vůbec nepoznal, pokud by tu pažbu vizuálně nezkoumal.
Slovinskému expertovi, který si ji vzal do parády, tedy přinesete nějakou tu láhev jako odměnu?
To jo, asi nějaké poděkování bude. A něco potom ještě dolepovali i naši kluci, Jířa Holubec (asistent kouče žen) si při tom, chudák, slepil prsty. Takže v té mé pušce nechali všichni duši.
Vraťme se ještě k pátečnímu sprintu, který jste měla perfektně rozjetý. Co se potom při osudném sjezdu na stadion stalo?
Najela jsem na plotnu, nemohla jsem se o co opřít a podjely mi nohy. Spadla jsem na patky, na záda a zrovna na tu zbraň. Taková smůla.
A když jste zjistila, jak zbraň vypadá, udělalo se vám z toho zle?
To se mi dělalo, už když jsem jela do cíle a cítila, jak mi na těch zádech vlaje. Došlo mi: Asi to nebude vůbec dobré. Celou noc mi potom bylo tak nějak divně, byla jsem z toho špatná a přemýšlela, jak to s puškou dopadne, jestli nebudu muset závodit s rezervou. Naštěstí všechno dopadlo dobře.
Také záda vás po sprintu bolela?
Trošku kostrč. Při stíhačce mě v záchvatu boje nijak nelimitovala, spíš mě trochu omezuje při ohýbání. A po závodě se ta bolest zase začíná trochu rozkládat. Ale máme tu šikovné ručičky Romana Karpíška a Ládi Dobeše, ti mi pomůžou. Nejde o nic hrozného.
Kdy vám před stíhačkou přinesli pušku hotovou?
Než jsme šly na nástřel, tak mi ji tam v buňce složili. Už předtím mi ale psali esemesku, že to vypadá dobře, tak jsem se uklidnila.
Jak by vypadalo, kdybyste musela střílet s rezervou? Kolikrát jste si ji letos vyzkoušela?
Asi třikrát jsme ji nastřelovaly. Jenže je taková těžká a vůbec mi nesedí. Bylo by to s ní peklo.
Se slepovanou zbraní jste naopak střílela jednu nulu za druhou. Přitom ještě před týdnem jste mi tvrdila, že se potřebujete střelecky zvednout.
Už na trénincích mi tady střelba docela seděla. Při závodě jsem pak byla moc ráda, že jsem dala i tu čtvrtou nulu a že jsem se z toho nepodělala, jako se mi už kolikrát stalo.
A co běžecký výkon?
To už žádné příjemné žúžo labúžo nebylo. Docela jsem se trápila, hlavně ke konci. Takže jsem byla ráda, že jsem na trestné kolo ani jednou nemusela, protože dalších 150 metrů by bolelo.
Každou chvíli jste potkávala na trati i nějakou Češku, nejprve Lucii Charvátovou, pak Veroniku Vítkovou.
Jo, tohle potkávání se mi líbilo. Když jde o naše holky a zvlášť takhle vepředu, je to ̈vždycky příjemné.
Na střelnici mezi nejlepšími, zcela vpravo Eva Puskarčíková
Druhý den po sobě jste si zlepšila osobní maximum ve Světovém poháru. Včera šlo o sladko-hořké zlepšení, dnes si ho už můžete vychutnávat naplno, ne?
No včera jsem ani moc neslavila, spíš mě mrzel stav pušky. Dneska už je to jiné.
Navíc jste si opět jednou vyjela závod s hromadným startem.
Na ten se těším. Mám tyhle kontaktní závody ráda. Ten poslední v Chanty Mansijsku byl relativně dobrý.
A v cíli tam na vás čekalo šampaňské.
To jo. Tady asi nebude, necháme si ho zase až na konec sezony.
