Pokljuka, poslední pohárový závod kalendářního roku 2015. Vítězná Kaisa Mäkärainenová už při vjezdu na cílovou rovinku spokojeně rozpřáhne ruce jako rogalo. Druhá Gabriela Soukalová ukáže v cíli široký úsměv. Třetí Olga Podčufarovová vztyčí pěst, čtvrtá Veronika Vítková mává divákům.
Radost i úlevu odrážejí ta gesta.
Bylo to krásné a bylo toho moc.
„Tak nevím, co na té trati dneska budu dělat,“ tvrdila ještě dopoledne utahaná Vítková.
„V sobotu jsem už jela vážně na hraně,“ povídala i Soukalová.
Ale stačilo, aby se před startem hromadného závodu poohlédly po sokyních. „Všechny toho mají na konci trimestru plné zuby. Tyhle bloky tří závodů ve třech dnech jsou obzvlášť pro holky velmi vyčerpávající,“ uklidňoval šéftrenér Ondřej Rybář.
Jeho rada? „Nepřipouštět si před závodem, že jste unavené.“
Navíc tu bylo ještě cosi, co Soukalovou i Vítkovou posilovalo. Ta početná česká kolonie na startu. Poprvé čtyři Češky v hromadném závodě, určeném jen pro elitní pohárovou třicítku!
Dvě zimy biatlonistůSEZONA 2014/15 Stupně vítězů v SP: SEZONA 2015/16 Muži: nikdo (nejlépe 13. Krčmář) Štafety: 3. (smíšená), 6. (ženy) |
Eva Puskarčíková se už v sobotní stíhačce stala kouzelnicí, jež proměnila smutek z roztříštěné pažby v euforii z nejlepšího umístění kariéry, když se slepovanou puškou tehdy zasáhla všech 20 terčů, dojela devátá a líčila: „Všichni, co mojí flintu spravovali, do ní dali duši.“
Lucie Charvátová pak kvarteto doplnila. Benjamínek týmu ukazuje, jaké schopnosti v něm dřímou. Stačí se jen trefit. „Masák je pro ni maturitou,“ podotkl kouč žen Zdeněk Vítek. Však i ona sama přiznávala: „Ještě před týdnem bych ani nepomyslela, že do masáku postoupím. Start v něm vnímám jako obrovskou prestiž.“
Zaplatí sice za tuto maturitu v hromadném závodě i nováčkovskou daň, jenže ta jí může být v budoucnu jen ku prospěchu.
Český ženský tým je nyní druhým nejsilnějším ve Světovém poháru. Pouze Němky se svojí Velkou šestkou jako kdyby disponovaly „zbraněmi“ ještě těžšího kalibru. „Po generační krizi jim dozrála generace výborných juniorek,“ říká Veronika Vítková.
Dozrává však také stále mladý český tým. „Je to podobný proces jako kdysi u mužů,“ porovnává šéftrenér Rybář. „Nejprve jezdil dobře jen Michal Šlesingr. Potom k němu přibyl Jarda Soukup, pak Ondra Moravec. I u holek se teď nabalují další a další. Systém máme dobrý.“
Modré české kombinézy se každou chvíli ocitají v záběru kamer. Soukalová děkuje po hromadném závodě Vítkové, jak si za ní odpočala, když reprezentační kolegyně odtáhla na trati třetí kolo, a říká: „Jsem obrovsky spokojená. V sobotu to bylo na trati mizerné, dnes jsem byla schopná s těma holkama jet.“ Podobné pocity sdílí také Vítková.
„Mimořádně vydařené tři dny,“ bilancuje za cílem třináctá Eva Puskarčíková a lituje snad jen o centimetr prohraného souboje s Tiril Eckhoffovou ve finiši. „Ale i s třináctým místem se dá žít,“ zasměje se.
POSLEDNÍ POLOŽKA. Mäkäräinenová vyráží na trať, Vítková právě minula poslední ránu a musí na trestné kolo, a tak za Finkou vyjede jako druhá Soukalová.
Druhá, čtvrtá, třináctá. Češky tentokrát kolektivní silou a svým umístěním dokáží zastínit i mocné Němky. Dahlmeierová a Hildebrandová na střelnici chybují a Vítková připomíná: „Jsou to taky jen lidi, ne stroje.“ Stejně tak Dorinová-Habertová. Francouzka dojíždí sedmá.
Což znamená: Převlékat, vážení.
Jen 25 hodin nebyla Gabriela Soukalová majitelkou žlutého čísla lídra Světového poháru. Nyní si ho od Dorinové bere zase zpět.
„To je fakt pecka. Vůbec jsem to nečekala,“ jásá, když se to dozví. „Mým cílem bylo jen zajet dobrý závod. Žluťásek je opravdu velký bonus.“
Na Dorinovou má nyní náskok 14 bodů. Na třetí Hildebrandovou 52. A na čtvrtou Mäkäräinenovou 81. Do roku 2016 si přináší více než dobrý vklad. Zároveň v žádném z osmi závodů sezony neskončila hůře než osmá.
„Přiznám se, že samotnou mě to udivuje. Na druhou stranu na tu vyrovnanou bilanci nahlížím s pokorou, vždyť sezóna je sotva ve své třetině. Moc si přeju zůstat i nadále zdravá. Pak věřím, že také výkonnost se bude vyvíjet tím správným směrem jako doposud.“
Podium pro ty nejlepší. Zleva Soukalová, Mäkäräinenová, Podčufarovová, Vítková, Skardinová.
Vítková se hned po závodě vydává na dlouhou cestu autem do Česka. Soukalová ještě jednu další noc na Pokljuce zůstává. Vykluše se, zajde do sauny. „A teď si dopřeju hezký večer o samotě. Těším se, až na chvíli vypadnu ze závodního kolotoče. Mám unavené tělo i hlavu.“
Po vyhlášení Sportovce roku se vydá s přítelem Petrem Koukalem do Rakouska, ale ujišťuje: „Mám od Ondry Rybáře připravený tréninkový plán, žádné povalování to nebude. I když na cukroví určitě taky dojde.“
Osmého ledna pro ně začne (tedy možná, pokud příroda dovolí) v německém Oberhofu další pohárové kolo.
Muži: čas pro razantní změnu? |
Když ze třetí položky hromadného závodu žen vyrážela jako první Gabriela Soukalová a hned za ní Veronika Vítková, šéftrenér Ondřej Rybář glosoval: „To je nádherné.“
O dvě hodiny dříve však zažíval český šéftrenér při klání mužů přesně opačné pocity. Ondřej Moravec jel po druhé ležce poslední.
Zatímco ženy se probily do „masáku“ ve čtyřech, žádný další český muž už na trati nebyl. Michal Šlesingr, minulou zimu v poháru celkově osmý a nyní až pětačtyřicátý, během závodu poskytoval rozhovor českému Eurosportu.
„Nikdo z nás není spokojený,“ líčil. „Natrénováno máme. Teď se do dalšího svěťáku musíme poprat s neduhy, které nás trápí.“
Během čtyř let se poměr sil v českém biatlonu otočil. Do roku 2012 muži reprezentaci táhli a ženy paběrkovaly. Zato po prvním trimestru této sezony mají ženy na kontě šestnáct pohárových umístění v elitní desítce – a muži ani jedno.
Rybář měl podle původního plánu pohárové kolo v Pokljuce podobně jako loni vynechat a být doma s rodinou, posléze však do Slovinska odcestoval. „Nemohu je teď v tom nechat.“
Kdesi se stala chyba.
„Určité důvody vidím,“ sděloval. „Nemyslím si však, že bychom je měli ventilovat na veřejnosti.“
Jistě, Moravec, Šlesingr a Soukup stárnou, je jim 31, 32 a 33 let. Zásadní důvody současné krize nicméně hledejme jinde. Kde? V tréninku? V psychice? Nebo třeba i v lyžích?
„Na vině může být jak trénink, tak další záležitosti. Jde o to, která má větší podíl,“ řekl Rybář.
Muži byli dlouhá léta spolehliví. Ovšem Rybář už před sezonou varoval, že by bylo s podivem, kdyby je nepotkala „jalovější“ sezona. Prožily si ji i další velmoci. Český šéftrenér ji očekával už v poolympijské sezoně, ale ta byla naopak další cestou vzhůru.
„Před pěti lety jsme změnili systém přípravy a od té doby to šlo stále nahoru,“ připomíná. „Nejhorší je, když se pak bojíte sáhnout do věcí, které jsou už delší dobu zajeté. Občas musíte udělat také razantní změnu. Možná právě to nás u mužů čeká.“
Dva týdny, dělící je od dalšího poháru, jsou příliš krátkou dobou. „Nepůjde to mávnutím kouzelného proutku. Ale věřím, že se změny projeví ještě v této zimě.“
Trojnásobný medailista z posledního mistrovství světa Moravec už v Hochfilzenu tvrdil: „Potřebuji jeden povedený závod jako psychickou injekci.“ Ani v neděli, kdy přijel do cíle na předposledním 29. místě, se ho však nedočkal.
Ondřej Moravec se občerstvuje při hromadném závodě v Pokljuce.
„Takhle špatně jsem nejel ani svůj první hromaďák v kariéře. Absolutně jsem ho nezvládl, nic v něm nebylo dobře,“ říkal a přál si: „Musím se zase odrazit ode dna. Srážejí mě nevydařené první položky, tak jako dneska hned úvodní ležka za dvě. Potřebuji si psychicky odpočinout od biatlonu a chvíli o něm nevědět. Nemyslím, že by mi pomohly tréninky pod tlakem.“
Zkraje roku očekávají s manželkou přírůstek do rodiny.
Nepojede s dalšími reprezentanty na soustředění do Pokljuky, bude mít individuální plán.
Přijde na jiné myšlenky.
