Co jste si pomyslel, když jste se po dvou ležkách propadl až na 28. místo?
Říkal jsem si: Je to teprve půlka závodu, ještě se s tím dá něco dělat. A když jsem pak přijížděl na první stojku, uviděl jsem, že přede mnou je docela blízko spousta lidí. Tak jsem neházel flintu do žita. Stejně se stíhačka nejvíc přelévá na stojákách. A já se hned po prvním šoupl pořadím skoro o 20 míst, což se mi ještě nikdy nestalo. Příjemně mě to překvapilo.
Hned jste věděl, že najednou jedete okolo první desítky?
Pokud to jde, tak při odjezdu ze střelnice mrknu na tabuli na pořadí, ale tady je tabule na blbém místě, nevidím na ní. Jak si momentálně stojím, jsem zjistil teprve později. Na občerstvovačce na mě sice kluci něco volali, ale úplně jsem jim nerozuměl. Až o půl kilometru dál jsem slyšel jasně, že jsme s Bimbasem (přezdívka Michala Krčmáře) desátý a třináctý - a navíc jsme s tou naší grupou dojížděli i osmého. Pak jsem udělal takticky dobře, že jsem se od té skupiny odtrhl a jel sám. Připadalo mi totiž, že ta moje skupina až příliš zpomalila. Zbytečně bych tam ztrácel vteřiny, které by potom mohly chybět. Tak jsem radši šel dopředu a vyplatilo se. Někdy jindy je zbytečné zkoušet skupině ujíždět, ale tentokrát to neplatilo.
Že s vámi najednou bojoval o Top 10 také Michal Krčmář, bylo pro vás asi dalším příjemným překvapením, že?
On střílel první stojku vedle mně, takže hned jak jsem dostřílel, všiml jsem si, že dal taky nulu. Konečný výsledek je pro něj super. Škoda jen, že nedal tu jednu ránu na poslední stojce. Ale i tak mu můžu jen pogratulovat.
Vy jste byl po poslední položce už čtvrtý a ve spurtu o konečné umístění jste pak zažil déja vu. Stejně jako v Hochfilzenu jste se utkal s Rakušanem Landertingerem.
Mojí taktikou v posledním kole bylo hlavně odpárat Rusa Lapšina. Že mě dojede i Landertinger, jsem nečekal. Ale pak jsem se ohlédl, uviděl ho za sebou a říkal si: Jajaj. Já už na víc neměl. Zkoušel to na mě nejdřív před posledním stoupáním, kde jsem mu trať ještě zavřel. Ve stoupání však měl potom dost prostoru a šel přede mě. Bohužel, je rychlej. Ale já ho jednou porazim!
Přesto, vzhledem k okolnostem, ze stíhačky jste dnes vytěžil takřka maximum. Souhlasíte?
Ještě to čtvrté místo jsem mohl urvat, ale výš už jsem vzhledem ke ztrátě ze startu snad ani skončit nemohl. Spokojený jsem samozřejmě maximálně, takový posun se mi mockrát nepovedl. Předloni jsem se tu ve stíhačce dostal z osmého místa na druhé, ale dnešek byl ještě vydařenější, i když jsem se na konci závodu do první trojky nevešel. Mrzí mě ty ležky. Doufám, že to i na nich prolomím, těch jedniček už z nich mám hodně.
Čím si vysvětlujete, že při střelbě vleže také letos zaostáváte za střelbou vstoje?
Nejsem si jist. Při nástřelu jsem se cítil super i vleže, bavilo mě to, měl jsem dobrý pocit. Ale v závodě ještě ten nástřel nedokážu prodat. Nevím, jestli je to proto, že ležku podcením a nejsem dostatečně koncentrovaný. Věřím, že se to změní.
Před sezonou jste si dal za cíl: Chci předvádět ve Světovém poháru vyrovnanější výkony v popředí výsledkové listiny než v minulosti. To se zatím daří, ne? Čtyřikrát jste dojel v Top 10, vašim nejhorším umístěním je 20. místo a bojujete o první pětku v celkovém pořadí.
Těší mě, že v podstatě žádný závod jsem nepokazil. I když jsem v pátek skončil osmnáctý, pořád šlo o hodně slušný výkon. Ve sprintu se tu střílelo docela rychle a já v něm něco ztratil pomalejším ležákem. Ale hlavně mám radost, že celé tří týdny jsem vydržel udržet běžecky krok s absolutní špičkou, což je určitě u mě posun dopředu. Už přes léto jsem se držel v přípravě dobře. Sice nějaké zdravotní problémy byly, ale doufal jsem, že mě nijak neovlivní. A zaplaťpánbůh tomu tak je.
Co nyní očekáváte od hromadného závodu?
Určitě bude těžký. Vyjedeme všichni z jedné lajny, já snad trefím ty ležky – a pak děj se vůle Boží.
