Dolování posledních zbytků sil a vůle, taková jsou pro vás poslední pohárová kola této sezony?
No dnes jsem byla ráda, že šlo o kontaktní závod. Jak už jsem vyčichlá, tak se aspoň snažím ostatních chytit a uviset to. Měla jsem velkou radost z prvních tří střeleb. A že jsem nakonec dala dvojku? Je to sice hodně a nedá se s tím závodit na úplně nejvyšších příčkách, ale já jsem ráda i za ty dvě. Umístění do desítky není žádná ostuda. Už nemám tolik sil jako v předchozích závodech. Je znát, že sezona je dlouhá, ale s tím se dalo počítat.
Zpravodajství ze závodu |
Je možné, že nyní postrádáte právě ty tréninky, které jste musela v létě kvůli zdravotním potížím vynechávat? Ve vašem současném fyzickém fondu se to odráží?
Určitě. V létě jsem zameškala v porovnání s ostatními spoustu týdnů, někde to chybět musí. Ono se to nasčítá.
Přijely jste s Marií Dorinovou-Habertovou na poslední střelbu na druhém a třetím místě, jen kousek za Laurou Dahlmeierovou. Řekla jste si v tu chvíli: Teď to zkusím buď, anebo?
Přesně tak. Mně se začala během té střelby třást noha. Věděla jsem, že čím déle tam stojím, bývá to většinou horší. Tak jsem chtěla zamezit tomu, abych musela dělat třeba dřepy. Řekla jsem si: Zkusím to zastřílet rychleji, nebudu vyčkávat. Prostě až tam najedu, tak to střelím. Bohužel na druhou ránu mi začalo trochu foukat, zpanikařila jsem a udělala chybu - a potom už se to se mnou vezlo.
STOJKA. Gabriela Koukalová (vlevo) během stíhacího závodu v Kontiolahti
Při závěrečném výšlapu na místní „Zeď“ pak bylo jasně vidět, že už jste se silami na konci.
To bylo strašný. Stáli tam nějací Češi a řvali na mě: Máš na to! Jenže v tu chvíli, kdy to dořekli, jsem přestala jet a chvíli jen šla. Byla jsem aspoň ráda, že ty ostatní jsou s odstupem za námi a věřila jsem, že by mi to desáté místo ještě mohlo vyjít. Od startu jsem dnes cítila, že jedu úplně nad své síly, že už toho je moc. Holky nasadily první kolo strašně rychle, úplný sprint. Až ve druhém tempo polevilo. Zato před první střelbou mě předjeli čtyři lidi. Nic moc tehdy nenasvědčovalo tomu, že bych byla dnes schopná držet kontakt.
Pokaždé, když to takhle moc bolí, připomínáte si, že letos byl plán jiný? Že forma měla vyvrcholit na šampionátu v Hochfilzenu, což se povedlo?
Rozhodně. A jsem za to moc ráda. Navíc i to druhé místo, které teď celkově držím ve svěťáku, je skvělé a je nad plán. Předtím jsme ani nevěřili, že by to až mohlo takhle vyjít. Jasně, nestojím už teď po závodech na stupních vítězů, ale i tak. Když se podívám na průběh sezony, někomu se zadařilo v Hochfilzenu, zatímco někdo se rozjíždí až teď v posledním trimestru.
Například Tiril Eckhoffová.
Jasně, tu jsem zrovna chtěla zmínit. Každý není takové zvíře jako Laura, která jede skvěle celou zimu. Pro tu by snad měli udělat nějakou jinou kategorii, jak moc je letos fenomenální.
Myslíte Světový pohár Laura a potom Světový pohár zbytek světa?
Tak nějak bych to ohodnotila.
V sobotu padly i poslední teoretické prognózy, že byste ještě mohla Dahlmeierovou bodově dostihnout. Definitivně je tak vaší nástupkyní mezi vítězkami velkého glóbu.
A řekla bych, že můj loňský výkon o hodně předčila.
Velký glóbus jako velký glóbus. Není až tak podstatné, s jakým bodovým rozdílem ho vyhrajete, hlavně že ho máte.
Já vím. Ale Laura je opravdu skvělá, po právu jí letos patří. Je až neskutečné, kolik závodů se jí podařilo.
Vy jste naopak v Kontiolahti navýšila náskok na Kaisu Mäkäräinenovou. Takže druhé místo v poháru nyní vypadá hodně nadějně, že?
Určitě. Ale dnes jsme se s Kaisou bavily a dozvěděla jsem se o jedné velmi nepříjemné věci, o které možná zatím nevíte. Jejího trenéra odvezli, protože měl mozkovou mrtvici. Kaisa z toho byla strašně špatná. Není divu, že se jí tady závody nepovedly. Mně bylo hrozně líto, když jsem se to dozvěděla. Nemohla být v ideálním rozpoložení pro start.
To je zcela pochopitelné. V neděli skončí pohárové kolo v Kontiolahti sprintem dvojic a smíšenou štafetou. Trenéři vás s Ondřejem Moravcem tentokrát nominovali do dvojic. Jak se těšíte na vaši premiéru v nejmladší biatlonové disciplíně?
Ježišmarja, já vůbec nevím, co od toho mám čekat. Přiznám se, že jsem dvojice nikdy neviděla ani v televizi. Dnes mi teprve vysvětlovali, jak se vlastně jezdí, že se při nich dobíjí a co vše to obnáší. Jsem na to dost zvědavá. Na jednu stranu jsem ráda, že se vyhnu největším kopcům, které bych tu normálně ve smíšené štafetě musela jet. Ale zároveň absolvovat tady čtyřikrát sprinterské kolo je možná ještě těžší než normální štafeta. Tak nevím, jestli jsem si pomohla. Sprint dvojic je úplně jiný než všechny ostatní závody. Spíš připomíná exhibice.
Jako tu vánoční na Schalke.
Tam to bývá pro mě hodně dvojsečné. Na Schalke se mi zatím závod vždycky buď hrozně povedl, nebo to byl úplný propadák.
Takže v neděli by mohla platit ta první varianta, ne?
No doufám. Uděláme pro to všechno. Trochu se bojím toho tempa. Mnozí z biatlonistů, co se narozdíl od nás na mistrovství světa netrefili s laděním formy, mají teď fazonu. Najednou jezdí rychle holky, co jsem je celý rok předjížděla. Jako dnes ta Kazaška, co jela se čtrnáctkou (Usanovová). Když šla v prvním přede mě, pomyslela jsem si: Tak jestli mě i ta předjede, jak to asi může se mnou skončit?
