„Když mě budou bolet záda, aspoň nebudu tolik myslet na to, že mě na trati bolí nohy,“ pokusil se zavtipkovat při debatě s trenérem Zdeňkem Vítkem, ale do smíchu mu nebylo.
„Pořád to ještě může do závodu polevit,“ snažil se jej povzbudit Vítek.
Pro Šlesingra jako by bylo Nové Město prokleté. Už ze světového šampionátu 2013 jej před pěti lety vyhnalo onemocnění.
„S jeho startem je to teď 50 na 50,“ pronesl do novinářských mikrofonů Vítek. „Těžko říct, jestli se to zlepší.“
O den dříve Šlesingr trénink předčasně opustil, následně podstoupil procedury u fyzioterapeutky v Novém Městě.
„Dnes jsem zkoušel trénovat trochu víc, ale bohužel to o moc lepší není,“ říkal pak ve středu. „Večer přijede i náš týmový fyzioterapeut Roman Karpíšek, pokusí se s tím něco udělat. Doufám, že se to trošku uvolní.“
Může jen spekulovat, jak si zranění přivodil, zda jsou příčiny dlouhodobější, nebo byl na vině jeho pád na záda při prvním pohárovém kole v Pokljuce.
„Tam mě to ještě nebolelo, ale po štafetách v Hochfilzenu jsem záda cítil. Nejdřív jsem si myslel, že jde jen o klasickou únavu po závodech. Během pondělního volného dne mi bylo líp, jenže potom to na mě při tréninku zase skočilo.“
Na lyžích cítí bolest víceméně nonstop. Při střelbě vleže má potíže s manipulací se zbraní. „A když si s těmi zády mám stoupnout, jsem celý takový zkroucený. Navíc potřebuju při střelbě ještě trochu i dýchat, ale jakmile se to snažím prodýchnout, hryže mě v tom.“
Nezastírá, že kdyby nešlo o Nové Město, už by se rozhodl, že startovat nebude.
„Ale tady bych strašně moc chtěl jet,“ ujistil. „Bude to nejlepší svěťák z celého roku. Kdo jednou zažil atmosféru v Novém Městě, rozumí mi. Vím, že tady je taková kulisa, že by mě vyhecovala, kdyby to jen trochu šlo jet.“
Definitivně se chce 35letý biatlonista, trojnásobný medailista z mistrovství světa, rozhodnout až při nástřelu před čtvrtečním večerním závodem.
Velké potíže se zády řešil za své závodní kariéry také jeho kouč Zdeněk Vítek. Tuší, co Šlesingr právě prožívá.
„Jde o podrážděné nervy a zanícené svaly,“ podotkl trenér. „Ale jak moc podrážděné, těžko říct. Nebyl čas na detailní vyšetření, spíš se na něj jen dívali fyzioterapeuti, kteří s tím mají zkušenosti. Vím z vlastní zkušenosti, že něco se dá skousnout a něco potom stejně stojí za houby. Není to jen o jízdě. Při jízdě na tu bolest občas i zapomenete. Ale může se hodně promítnout na stojce. Ta byla dnes pro Michala dost limitující.“
Do čtvrtečního večera se proto Vítek snaží působit také jako psycholog.
„Michal chce startovat, má vůli, jsou to závody doma a my mu tu šanci nechceme brát. Ale někdy to holt nejde.“
