Od osmého místa ze stíhacího závodu v Hochfilzenu 2019 jste tak vysoko nebyla. Je pro vás tedy současné jedenácté místo i úlevou?
Rozhodně mě potěšilo a navedlo mě na pozitivní vlnu. Předchozích deset dní, kdy jsem se dostávala z nemoci, jsem byla docela roztrpčená. Takové umístění vám vždycky pomůže psychicky.
Právě, byla jste v Östersundu nachlazená, a přesto se vám tentokrát povedla nejen bezchybná střelba, ale na vaše poměry i kvalitní běžecký výkon.
Jo, v rámci možností mi to dneska sedlo. Střelbu jsem si hodně hlídala, při stojce jsem si tam docela postála, abych ji vynulovala, takže už jsem se k jejímu konci začala klepat. Ale naštěstí jsem ji opravdu ustála.
Pak přišla i určitá euforie při výběhu do posledního kola, kdy jste si říkala: Dnes se mi závod po dlouhé době konečně povede?
Já byla hlavně moc ráda za ty dvě nuly. Vůbec jsem nečekala, že by mi to mohlo vyjít na až takhle dobrý výsledek, protože na trati jsem se běžecky zas až tak dobře necítila.
A přece to šlo.
Za což jsem ráda. Ještě včera jsem na trati neskutečně kuckala a i dnes jsem si připadala docela zatuhlá. Proto jsem potěšená, že ve skutečnosti nebyl můj běh až tak hrozný, jak jsem subjektivně cítila. Navíc Egil (trenér Gjelland) nás uklidňoval: Teprve se rozzávodíte, protože teď, když začal svěťák, budete víc odpočívat, budete mít míň tréninků a víc závodů a postupně naberete rychlost. Zatím se zdá, že jde vše podle plánu.
Po doběhu sprintu jste si posteskla, že jste na trati bojovala i s tuhým mrazem. Dokonce jste v televizím rozhovoru prohlásila, že vám od něj málem vypadly zuby. Tak zlé to bylo?
Šlo o takový klasický Östersund. Na teploměru sice minus třináct, ale pocitově ještě větší mráz. Ty zuby mi opravdu mrzly. Naštěstí jsme ve sprintu nesjížděly dolů k jezeru, ale i tak to bylo dost děsné. Byla jsem tak ztuhlá, že jsem ani nevnímala, jestli jedu rychle nebo pomalu, jen jsem se snažila hýbat a jet na setrvačnost.
Tři Češky ve dvacítce, navíc 29. Tereza Vinklárková poprvé na bodech. Kolektivní nálada v buňce musela být po sprintu dobrá.
Jo, bylo to hezké. Je moc fajn, že Terka si vyjela první bodíky a že se to celému týmu takhle podařilo, protože potřebujeme co nejvíc bojovat o body do pořadí národů. (I kvůli posunu ve speciálním olympijském žebříčku týmů z 11. na 10. místo, které umožní nominaci pěti žen na hry do Pekingu.). Snad se nám povedou i další závody a hlavně štafety.
Vzpomenete si, jak jste prožívala vaše první pohárové body?
To bylo v Hochfilzenu 2013 za 38. místo. Tehdy jsem samou radostí skákala tři metry do vzduchu. Terka dnes taky vypadala moc spokojená, i když nevím, jestli skákala stejně vysoko.
Jak moc psychicky obtížné pro vás byly poslední dvě sezony, kdy jste naopak opakovaně zůstávala za očekáváním. Často jste přemýšlela ve stylu: Mám já tohle ještě zapotřebí?
Tuhle větu jsem si říkala celý loňský rok.
Uvažovala jste i o ukončení kariéry?
Už před pár lety jsem si vytyčila cíl, že do olympiády v Pekingu chci vydržet, pokud mi to zdraví jen trochu dovolí. Tak jsem si řekla, že se ještě hecnu.
Teď se zdravotně držíte? Pokud tedy pomineme nedávné nachlazení.
Jo, letos jsem měla štěstí. Loni jsem řešila boreliózy a další komplikace, včetně dlouhodobých potíží s ramenem. To mě bolí dodnes, ale už vím, že s ním určité cviky prostě nesmím dělat. S tím natrženým úponem bicepsu jsem bojovala skoro čtyři roky. Loni jsem navíc v létě brala antibiotika, ty špatné věci se sešly. Teď musím zaťukat, že jsem relativně zdravá.
Nemusí to tedy být vaše poslední sezona?
S tím bych radši nepředbíhala. Nechám si to rozležet někdy do dubna. Musí dorůstat další holky, já nebudu jezdit do padesáti. (směje se)
