Rozhodnutí opustit svět biatlonových závodů oznámila ve čtvrtečním odpoledni na Instagramu a při psaní vzkazu svým příznivcům se neubránila velkému dojetí.
„Milí drazí přátelé, fanoušci, nastala doba, kdy jdu s kůží na trh, veřejně, a se slzami, které mi jsou v posledním týdnu nejlepším kámošem (tímto se omlouvám holkám v týmu, protože jsem si vědoma, že mít vedle sebe takovouhle plačku není jednoduché). Tento víkend bude můj poslední nejen v této sezoně, ale i v těch dalších,“ zvěstovala.
„Rozhodnutí ve mně bobtnalo již delší dobu,“ vysvětlovala. „Mé sportovní výkony mě již vnitřně nenaplňují a už není v mých silách týmu pomoci tak, jak bych si přála. Je čas zase na nové věci… Sice se toho na jednu stranu po 15 letech ve sportovní bublině strašně děsím, ale což, nějak bylo, nějak bude a buďme rádi, že jsme zdrávi!“
Ve svých nejšťastnějších sportovních létech zažila zlatou éru českého biatlonu.
Patřila k ní.
Spoluvytvářela ji.
Smíšek. Sluníčko. Katalyzátor
Se vzduchovkou a lyžemi flirtovala Eva Puskarčíková už na základní škole. Na gymnáziu dočasně zbraň odložila a jen běhala na lyžích, ale jen do chvíle, než zamířila k trenérskému duu manželů Soukalových a k malorážce. „Stýskalo se mi po biatlonu,“ povídala.
Přesto v teenagerském dumala: „Má vůbec smysl dál závodit na úkor studia?“
Odpověděla si: Ano. „A tak jsem válčila na obou frontách.“ Coby vrcholová sportovkyně a zároveň studentka Masarykovy univerzity.
Šéftrenér Ondřej Rybář vzpomínal na hrůzu, jakou vídal v očích mladičké Puskarčíkové, když měla na kolečkových lyžích sjíždět trať v jabloneckém areálu. „Při sjezdech se i v zimě bála, plužila, obtížně překonávala strach. Zároveň se však strašně moc chtěla zlepšovat a pracovat na sobě.“
Respekt ze sjezdů si zachovala. Ale strachu se odnaučila.
V reprezentaci platila za smíška. Sluníčko, říkali jí v časech, kdy se ženský tým točil okolo Gabriely Soukalové a Veroniky Vítkové.
USMĚVAVÁ. „Jsem vločková,“ říkala o sobě Eva Puskarčíková, vločky dokázala konzumovat po celý den.
„Eva je i katalyzátorem týmu,“ vyzdvihoval tehdy Rybář. „Je to přímá holka. Nemá problém říct jak Gabče, tak Verče, co si myslí. Umí se zasmát sama sobě, není urážlivá, rozdává všude pozitivní náladu.“
Podobně ji charakterizoval fyzioterapeut Roman Karpíšek: „Uvolňuje atmosféru. Je v pohodě, i když se jí závod nepovede. Řeknete jí: Tys to podělala. A ona odpoví: Jo, podělala – a začne se smát.“
Dokázala dlouze rozebírat příběhy Harryho Pottera, jindy zase relaxovala u omalovánek pro dospělé nebo u háčkování. „Na závodech jsem uháčkovala čepice i čelenky,“ hlásila.
První plnohodnotnou zimu ve Světovém poháru absolvovala v sezoně 2013 - 2014 coby dvaadvacetiletá. „Když jsem v Hochfilzenu získala poprvé body za 38. místo, samou radostí jsem skákala tři metry do vzduchu,“ vzpomínala.
MLÁDĚ. Eva Puskarčíková v roce 2013.
V té samé sezoně se na hrách v Soči coby benjamínek týmu podílela na čtvrtém místě ženské štafety. Po dodatečné diskvalifikaci Rusek se v oficiálních statistikách proměnilo v bronzovou pozici.
Své medaile však dodnes nedostaly.
„Mezinárodní olympijský výbor by měl jejich předání konečně dořešit po této sezoně,“ tvrdil letos v olympijském Pekingu předseda českého svazu Jiří Hamza. Snad se při té příležitosti ještě jednou sejde parta, se kterou Puskarčíková prožila i báječnou, až snovou štafetovou zimu 2014 - 2015.
Na prvním úseku se tehdy stala opravdovou oporou týmu, jak na trati, tak na střelnici. Hned třikrát slavila s Češkami triumf v pohárových štafetách. Na konci zimy si pak se Soukalovou, Vítkovou a Landovou hrdě kráčely pro malý glóbus.
„Obrovská radost Jíti (Landové) a Evičky je tak nakažlivá. Jsou medailemi ještě takové neposkvrněné,“ všímala si v oněch časech Gabriela Soukalová.
TO BYLA ŠTAFETA. Zleva Gabriela Soukalová, Veronika Vítková, Eva Puskarčíková a Jitka Landová.
Páni, já jsem třetí
V zimě 2016-2017 přišel průlom i při individuálních startech. Puskarčíková doběhla ve Světovém poháru dvakrát třetí.
Poprvé oslavovala po stíhacím závodě na Pokljuce.
„Když jsem tam vyjížděla do posledního kola, ani jsem nevěděla, že o tu bednu můžu bojovat,“ nadšeně vyprávěla. „Myslela jsem si: Fajn, jedu o desítku. A najednou mi hlásí, že jsem třetí a že se za mnou ženou Dorinová i další holky. Potom jsem strčila nohu do cíle těsně před Dorinovou a vůbec jsem tomu nevěřila. Říkala jsem: Co se to děje? Až pak mi došlo: A je to tady! Já jsem třetí!“
Podruhé doběhla na třetí příčce v památném hromadném závodě v Oberhofu, kde na ni čekala v cíli vítězná Gabriela Koukalová.
UŽ JEDU, GÁBI! Eva Puskarčíková přijíždí jako třetí do cíle závodu s hromadným startem v Oberhofu, kde na ni čeká vítězka Gabriela Koukalová.
„Asi jsem dozrála,“ usmívala se poté Puskarčíková. „A také mi prospívalo, že jsem byla v každodenním kontaktu s Gabčou a Verčou. To se pak na ty nejlepší pořád snažíte podvědomě dotahovat, i na tréninku.“
Přesná a rychlá střelba, taková byla její výsada.
Výkonnostně se v roce 2017 ocitla na vrcholu.
Ty špatné věci se sešly
Pak začal postupný sestup. Problémů přibývalo, úspěchů ubývalo. Řešila vleklé problémy se zraněním ramene a opakující se virózy, složitější měla též osobní život, rozváděla se s bývalým reprezentačním kolegou Lukášem Kristejnem.
Přesto se mohla zároveň i radovat ze své první „skutečné“ medaile z vrcholné akce, když jí v Anterselvě 2020 věšeli na krk bronz za smíšenou štafetu na mistrovství světa.
ANTERSELVA 2020. Česká smíšená štafeta slaví světový bronz. Zleva Markéta Davidová, Michal Krčmář, Eva Puskarčíková a Ondřej Moravec.
V reprezentaci se po odchodu Soukalové a Vítkové stala nejstarší a nejzkušenější ženou a coby spolubydlící (i velká kamarádka) uváděla do pohárového dění mladou Markétu Davidovou.
Střelecká sebejistota se vytrácela, ve stopě zpomalovala. K tomu se přidala další komplikace, před minulou sezonou ji zabrzdila borelióza.
„Navíc jsem brala antibiotika a přetrvávaly potíže s ramenem,“ líčila. „To mě bolí dodnes, ale už vím, že s ním určité cviky prostě nesmím dělat. S natrženým úponem bicepsu jsem bojovala skoro čtyři roky. Ty špatné věci se sešly.“
Už loni zvažovala ukončení kariéry, ale byla odhodlaná vydržet - pokud to jen trochu půjde - aspoň do her v Pekingu.
V úvodu aktuální sezony se radovala, že je relativně zdravá a ještě jednou atakovala pohárovou top 10, ve sprintu v Östersundu doběhla jedenáctá.
Navázat na něj nedokázala. Zato trápení přibývalo.
Nominovali ji na třetí olympiádu, ale v Číně se představila pouze ve štafetě. Za jejím cílem tvrdila, že si prodloužení kariéry musí pořádně promyslet.
„Nechám si to rozležet někdy do dubna,“ říkala.
Kapesník přišpendlím k rukávu
Čas rozhodnutí nicméně dozrál mnohem dříve. Snad i proto, že události posledních týdnů přiměly Evu Puskarčíkovou i miliony dalších lidí na této planetě opět jednou si uvědomit opravdové životní hodnoty a priority.
Z pohárového Kontiolahti na sociální sítě psala: „Před štafetami nám tu na obrazovce běžely obrázky ukrajinského týmu a já měla pocit že se snad rozbrečím. Mísí se ve mně pocity a výčitky, že je válka a my si tu zatím jen tak závodíme. Na druhou stranu si říkám: Co já mohu udělat? Tak jsme si vzali do závodů modro-žluté barvičky (čelenky), ať to má alespoň nějaké symbolické poselství. Ať to do nich (Rusů) pereme ze všech stran. Biatlon má spousty ruských fanoušků, a jestli aspoň jednoho z nich trkne, že tu není něco správně, stálo to za to!“
O dva týdny později dala na vědomí, že její velmi dlouhá biatlonová životní etapa končí.
„Chtěla bych Vám všem moc poděkovat, fanouškům, mé rodině, přátelům a celému týmu se všemi lidmi okolo za tu mnohaletou podporu,“ napsala na Instagram. „Užili jsme si spousty srandy, slz bolesti i radosti. Myslím, že to stálo za to! Já tedy teď zahazuji řasenku a jdu si přišpendlit kapesník k rukávu, ať tento víkend přežiji. Čímž se omlouvám i vám, že se na mě asi nebude dát koukat v televizi při rozhovoru.“
Medailistka ze ZOH a MS se loučí. Světový pohár v Oslu bude pro Evu Puskarčíkovou tím posledním.
Evičko, děkujeme! Ať tě nikdy nepouští tvůj úsměv! ❤️ https://t.co/yO30OxFW7m
Odchází z biatlonových kolbišť s takovými osobnostmi, jakými jsou Erik Lesser, Simon Desthieux nebo Dominik Windisch.
A dál? Může být učitelkou, tuto profesi vystudovala. Může zůstat v jiné roli u biatlonu. Může se svým přítelem, italským biatlonistou Thomasem Bormolinim, založit rodinu.
Je to jen na ní.
