Tlak od mladších mě motivuje, říká Krčmář. První rány mi vlezly do hlavy

S třináctkou přijížděl na úvodní položku vytrvalostního závodu, ale hned první výstřel mířil mimo terč. Stejnou situaci zopakoval Michal Krčmář i při třetí a čtvrté střelbě, čímž si na mistrovství světa vysloužil 26. pozici. „Trápím se tím celou sezonu, možná už ty první rány mám moc v hlavě,“ posteskl si před domácími diváky nejzkušenější z českých biatlonistů.

„Snažil jsem se mít první ležku pod kontrolou, nebýt zbrklý. Myslím, že jsem nedělal nic špatně, ale zase mi někam vypadla, o těch ranách fakt nevím,“ líčil Krčmář po dvacetikilometrovém klání.

Na položkách vleže se stále necítíte?
Letos vůbec, položky jsou křečovité, když už tam padne nula, tak je to upracované a dost na zamyšlenou. Zkusím s tím samozřejmě ještě něco udělat do zbylých dvou závodů tady i do zbytku sezony. Stále je o co závodit, nebalím to, ale musím si tohle nějakým způsobem dát dohromady.

Přitom dříve jste na ležky spoléhal.
Samotného mě to mrzí, celou kariéru jsem se opíral o to, že jsem dokázal v dlouhých závodech ležky nulovat. Na kdyby se nehraje, ale mohl jsem mít za jedna a být úplně někde jinde. Zajet top závod, na který jsem zvyklý. Ale já nedělám nic jiného než dřív, prostě mi první rána nechodí a ležka mě nepodržela.

Životní výkon Mikysky. Ve vytrvalostním závodě dojel desátý, vyhrál Johannes Bö

Na poslední střelbě jste měl problémy s malorážkou, co přesně se stalo?
Vyskočila mi prázdná a nedocvakl se mi nový náboj. Musel jsem pak dobíjet, což je věc, která se občas stane. Kdyby člověk o něco bojoval, tak ho těch dvacet vteřin, co tam nechal, naštve, ale v mým případě to už bylo asi úplně jedno.

O nominaci do smíšené štafety dvojic jste neusiloval?
Trenéři se mě ani neptali, nechal jsem to na nich. Jak jsem říkal, moje ležka není úplně optimální, a abych byl k sobě upřímný, což se snažím být celou kariéru, tak asi nejsem ten nejsilnější kluk do tohohle závodu.

Těší vás životní výsledek Tomáše Mikysky, který ve vytrvalostním závodě dojel desátý?
Pro náš tým je povzbuzení, že desítka padla, a je jedno, kdo výsledek udělá. Je potřeba, aby nás kluků, kteří jsou schopní takhle jezdit, bylo co nejvíc. Já jsem za to jedině rád, když tam bude někdo z těch mladších, budou samozřejmě tlačit a mě samotného to může posouvat. Beru to jako pozitivní motivaci.

Hornig: Od začátku mě bolela záda

Platí za skvělého střelce a ve vytrvalostním závodě tyto predikce potvrdil. Vítězslav Hornig chyboval pouze jednou na poslední položce, při svém debutu na mistrovství světa si před domácími fanoušky vinou pomalejšího běhu vyjel 46. místo.

„Bylo to pro mě extrémně náročné. Na střelnici jsem se cítil dobře, rychlost střelby podle mě nebyla úplně špatná, za což jsem rád. Na té trati to ale bylo špatné. Od rozjetí mě bolela záda a nepřišel jsem na to co udělat, aby to povolilo,“ prozradil, co ho v závodě brzdilo.

„Neříkám, že to bylo zásadní omezení, ale nějaký čas to sebralo. Pocit na trati kvůli tomu nebyl dobrý.“

Co Hornigovi na sněhovém okruhu pomáhalo, byli fandící rodiče, kteří syna do Nového Města na Moravě přijeli podpořit. „Oni neradi chodí na stadion. Seděli až na konci tribuny u tratě, takže jsem pak slyšel, jak mi fandí,“ cenil si podpory.

Kvalitní střelbou vyslal 24letý biatlonista trenéru Michaelu Málkovi zprávu, že by se mu mohlo dařit i v sobotní mužské štafetě. „Uvidíme, asi si na to ještě sedneme po pátečním tréninku. Zhodnotíme, jak to vypadá zdravotně a jak se kdo cítí.“