Kvůli studiu se vzdala i funkce kapitánky, s níž do sezony vstupovala. „Na některé tréninky kvůli škole chodím později, takže týmu neprospěje, když kapitánka není v kabině mezi prvními,“ usmála se Sedláčková. „A také bych nestíhala holky pořádně psychicky povzbuzovat. Raději jsem se kapitánky vzdala, než aby to družstvu ublížilo.“
Kapitánskou pásku převzala rozehrávačka Zdenka Kovačevičová z Bosny a Hercegoviny. „A je to dobré řešení, je to zkušená hráčka,“ podotkla Sedláčková.
Terezo, minulé utkání s VŠ Praha jste doma prohrály 60:74. Přitom jste na tom před utkáním s jednou výhrou byly stejně jako soupeřky. Proč to nevyšlo?
Pořád máme bohužel dvě zraněné hráčky. Chantel se Zdenkou (Hilliardová a Kovačevičová) ještě neměly hrát, ale přesto nastoupily. Zdenka hrála - dalo by se říct - jen s jednou rukou, protože tu druhou nemůže ani zvednout, a Chantel je po otřesu mozku. Je to docela těžké, protože většinou hrajeme v šesti lidech.
Je pořád vaším největším problémem obrana?
Určitě, protože se stále sehráváme. Ale je to také o komunikaci, protože holky jsou jiné národnosti, mluví jiným jazykem. Ale třeba v Karlových Varech, kde jsme vyhrály, jsme ukázaly, že ligu můžeme hrát. Pořád však máme co dohánět.
Takže obrana vám nefunguje i kvůli nedostatečné komunikaci?
Spíše je to tím sehráváním. Ještě pořádně nevíme, co která hráčka udělá, potřebujeme to natrénovat. V přípravě se věnujeme jen obraně, nic jiného neděláme. Snažíme se chyby odstranit. Uvidíme další zápas.
Může vám k rychlejšímu sehrání pomoci i Středoevropská liga?
Samozřejmě. Trenér se snaží zapojovat více mladých hráček, aby je mohl střídat i v domácí soutěži. Minule s Valosunem Brno základní pětka odehrála jen málo minut, příležitost dostaly dorostenky, aby ukázaly, že na to mají.
Ale byl z toho debakl 51:103...
Nemohu však říct, že by mladé holky hrály špatně. Valosun je skvělé družstvo a my jsme s ním výrazně prohrály i v domácí soutěži (61:91) v naší nejsilnější možné sestavě.
Jak dlouho ještě může trvat vaše sehrávání?
Kdoví... Doufáme, že se zlepšíme co nejdříve, snad to příště už zase bude lepší. Už neprohráváme o třicet čtyřicet bodů jako na začátku.
Jenže právě týmy jako VŠ Praha byste měly porážet, ne?
Samozřejmě, navíc když VŠ prohrály tři zápasy za sebou, byly na tom psychicky trochu špatně, na to jsme trochu sázely, ale...
... Ani vy na tom nejste psychicky nejlépe. Nebo se pletu?
Také naše psychika je špatná, ale pořád věříme, že další zápasy už vyhrajeme. Snažíme se na porážky nemyslet. Trenér nás povzbuzuje, celý tým, šéf klubu. Všechno funguje, jak má. Všechno je jen v našich hlavách.
Neukazuje se, že cizinek před sezonou přišlo do Ostravy až moc? Ostatně dvě už odešly.
Možná jo, ale i s tím musíme hrát. Nemůžeme se dívat na to, jestli to bylo dobře, nebo špatně. Žádná hráčka tady není tak špatná, aby nemohla hrát tuto soutěž. Jen je škoda, že odešly české hráčky do jiných klubů. Trochu doplácíme na to, že nemáme více českých hráček, které by mohly hrát.
Proti VŠ Praha jste byla jedinou Češkou v základní sestavě. Jak to zvládáte?
Je to pro mě těžké. Navíc sama jsem do nejvyšší soutěže skočila naplno, protože minulý rok jsem hrála jen první ligu. Když mi trenér nabídl místo v kádru, vůbec jsem netušila, že se dostanu až do základní pětky, ale šanci jsem chytla. Uvidíme, co bude dále.
Je mezi první ligou a nejvyšší soutěží opravdu tak velký rozdíl, jak se povídá?
To je. Jak na psychiku, tak kvalitou i časově, těch tréninků, co máme... Všeho je moc. Do toho studuji, takže na nic jiného nemám čas. Jen basket a škola.
