Ale tohle není jen kratochvíle, při které jde víc o parádičky a efektní finty. Basketbal 3x3 je sport budoucnosti. A brzy možná s olympijským puncem. „Dostává se do popředí. Časem by to mohl být sport, kterým se dá i živit,“ říká Roman Zachrla, který v klasickém basketu hájí barvy MMCITÉ Brno.
Přes léto ale opustí ponuré tělocvičny a jako hráč streetballu, jak se někdy této dynamicky se rozvíjející odnoži říká, obráží turnaje. Zatímco o pravidelných výdělcích si v basketbalu 3x3 mohou Češi zatím jen nechat zdát, už nyní se dá bojovat o světové medaile.
Výběry basketbalistů se o cenné kovy utkaly i minulý týden na gigantických Evropských hrách v Baku, které se konaly poprvé v historii.
Ambice pořadatelů? Stát se kontinentální olympiádou. „Byl to obrovský boom. Všichni o tom tak mluvili a i já to tak bral,“ potvrzuje 28letý Zachrla, jeden z klíčových mužů čtyřčlenného českého týmu.
Mezi kvarteto reprezentantů vystřelily oporu brněnského MMCITÉ nejen výkony, ale i jeho statná postava. „Tři z nás jsme byli dvoumetroví borci. Počítalo se s tím, že střelba nebude hrát takovou roli,“ vypráví Zachrla. „Chtěli jsme to umlátit pod košem.“
Basketbalisty totiž v Ázerbájdžánu trápily extrémní podmínky. Rozžhavené hřiště, pražící slunce. Teploty ve stínu, který byl v Baku vzácností, se šplhaly ke čtyřicítce. „Aspoň nás ochlazoval silný vítr,“ líčí brněnský basketbalista.
Někdy byl poryv od blízkého moře tak vydatný, že dokázal ve vzduchu prakticky zastavit letící míč. „Na prvním kurtu, kde ze všech stran byly tribuny, se to dalo. Na druhém kurtu se vítr točil, bylo to hodně specifické. Museli jsme se tomu přizpůsobit.“
A česká parta to vcelku zvládla. Zachrla společně s Filipem Zbránkem, Kamilem Švrdlíkem a Janem Tomancem postoupil až do čtvrtfinále. Cestu k medailím Čechům zatarasili až pozdější vítězové Rusové, kteří je porazili 21:18. „Škoda, chybělo víc štěstí a mohli jsme být na bedně,“ lituje Zachrla.
Zatímco v klasickém pětkovém basketbale Češi dlouhé roky solidní výsledek marně vyhlížejí, v Baku prokázali příslušnost k širší elitě v trojkové verzi.
I proto si Zachrla a spol. mohli na „evropské olympiádě“ připadat jako na skutečných hrách pod pěti kruhy.
„Když byl čas, jezdili jsme fandit dalším českým sportovcům. Viděli jsme závody na kolech BMX, plážový volejbal, plavání, judo,“ vyjmenovává Zachrla, jenž se spoluhráči mezi českými vyslanci působil trochu jako sportovní exot. „Někteří o basketbalu 3x3 ani nevěděli, jakým způsobem se to hraje, a divili se, jak je to atraktivní sport,“ líčí Zachrla.
Právě více soubojů, střel a dynamika mohou z městské verze kolektivního sportu udělat i olympijskou disciplínu. Na hrách by se basketbal 3x3 mohl objevit už v Tokiu v roce 2020. „Trojkový basket je úplně něco jiného. Člověk musí být komplexnější, zvládnout víc pozic,“ říká český reprezentant.
V desetiminutovém utkání, které může předčasně ukončit i 21. bod jednoho z týmů, má každá trojice na útok pouze 12 sekund. Během pár chvil se tak role útočícího a bránícího týmu může vyměnit hned několikrát.
„Na fintičky není čas. Hraje se tvrdě jako normální basket, přitom na střídačce sedí jediný náhradník,“ podotýká Zachrla, jenž se v tropickém Baku se spoluhráči střídal po pár desítkách vteřin. „Točili jsme to skoro jako v hokeji,“ přirovnává dvoumetrový chlapík. „Často se vám už chtělo na lavičku, ale člověk musel čekat, než se na ní protočí ostatní hráči.“
Směřujeme k Tokiu
Mužská i ženská reprezentace však v boji s protivníky i vysilujícím ázerbájdžánským klimatem vcelku obstála.
„Vystoupení obou týmů hodnotím kladně,“ uvedl vedoucí mužského týmu Michal Kruk. „Myslím, že jsme položili dobrý základ tomu, aby se oba týmy objevily v Tokiu. K tomu směřujeme,“ dodává Kruk.
Zatímco pro jiné české sportovce je vidina účasti na olympiádě životně důležitou metou, basketbalisty zatím nechává v poklidu. „Prvotní je pětkový basket, to mě živí,“ pokyvuje Zachrla, jenž s brněnským MMCITÉ účast v nejvyšší tuzemské soutěž uhájil až po úspěšné baráži. „Přes léto jsou trojky zpříjemnění a hlavně člověk furt něco dělá. Nevypadne z rytmu a udržuje se.“
Není to pro každého
To naopak funkcionáři přemítají, co učinit, aby Češi z velkých basketbalových akcí začali vozit medaile. „Chybí nám deset nebo patnáct odehraných zápasů v přípravě,“ míní reprezentační trenér/manažer Kruk. „Bohužel hráče nejsem schopen dostat dřív z klubu, protože ještě na začátku června hrají semifinále či finále ligy. To ale není výmluva, jen konstatování.“
Anebo se nabízí, co například zlanařit do trojkového basketu české hvězdy Jana Veselého nebo Tomáše Satoranského?
„Kluci mají svou kvalitu, ale jestli by se prosadili, to si netroufnu odhadnout,“ říká Zachrla. „Musíte být variabilnější. Umět driblovat, nahrávat, střílet a být i silný pod košem. To je největší rozdíl. Trojkový basket nemůže hrát každý,“ dodává křídlo MMCITÉ.
