„Basket sleduji pořád. Jako mladý jsem ho hrával a pořád mě baví,“ usmívá se Ovčak. „Ale už dávno na hřiště nechodím, jsem po operaci kyčle.“
Potěšilo ho, když ho opavští fandové hned přijali mezi sebe. „Přišel jsem na první zápas a řekl jim, že jsem bubeník. Mohu fandit s vámi? ptal jsem. Řekli mi, že to není problém.“
A tak už je zhruba tři roky neodmyslitelnou součástí žlutého opavského kotle. Samozřejmě s bubnem, na němž má nálepku se znakem Slovinska.
Roztleskávačky na zápase basketbalové Opavy
Do Opavy se přiženil. S manželkou se poznal přes inzerát. „Ten vyšel před více než třiceti roky ve Slovinsku, tehdy ještě Jugoslávii,“ připomněl Ovčak. „Manželčina sestra má za manžela Slovince, a tak ho ona chtěla také. Dostala na tři sta odpovědí a rozhodla se pro mě...“
Ovčak nad tím i dnes kroutí hlavou. „Neměl jsme nic, ani barák, ani auto, ani peníze. A vybrala si mě,“ směje se.
Igor Ovčak vyženil dvě dcery, další dvě mají spolu. Nejprve žili 21 let ve Slovinsku, pak pět let v Kanadě a teď jsou přes tři roky v Česku.
„Líbí se mi tady, je tu dobře,“ tvrdí Igor Ovčak, který se živí jako obkládač. A odpočinout si chodí na zápasy opavských basketbalistů, mezi partu výborných fanoušků.
V hledišti bývá i s manželkou. „Také ji to baví, ale na oplátku s ní zase někdy vyrazím do divadla.“
Fanoušci na zápase basketbalové Opavy
Ovčak je přesvědčený, že Opava letos postoupí mezi nejlepší čtyři celky ligy. „Kluci vybojují bronz,“ předpovídá.
Je mu líto, že nebyl u toho, když Opava vládla českému basketbalu a získala čtyři tituly. „Ale věřím, že jednou se Opava na úplný vrchol vrátí.“
