Vedoucí Řecko si snad neúčast ani dovolit nemůže, vždyť Řecko a jejich miliardářské soutěže jsou na postupu velice závislé, hlavně ekonomicky. Ostatně zatím naše jediná porážka z Řecka je toho dokladem, jak říká trenér české reprezentace Zdeněk Hummel, nebylo to v Řecku fair-play. A tak se čekalo, kdo první ze zbývajících favoritů, Česká republika, Polsko, Estonsko, udělá chybu.
České družstvo určitě do Polska nepřijelo v roli favorita. Polský basketbal je na ohromném vzestupu, těší se podpoře sponzorů, haly jsou plné diváků, klubový basketbal slaví úspěchy v Saportově poháru a pro příští rok si vybojoval Euroligu. Malý šrám utrpěl v loňském roce, kdy nepostoupil přes Maďarsko na mistrovství Evropy. Proto touha o postup na další mistrovství Evropy je obrovská.
Naši košíkáři, kteří zatím v kvalifikaci žádnou chybu neudělali se před zápasem s Polskem potýkali s celou řadou problémů. Družstvo absolvovalo přípravu bez podkošové osy Zídek - Bečka, oba plnili klubové povinnosti v zahraničních ligách. Bečka se připojil k družstvu v pondělí, je na něm vidět ohromná pohoda pramenící z vedoucího postavení svého družstva v německé druhé lize a šanci postoupit s družstvem mezi německou elitu.
Horší situace byla s Jirkou Zídkem, družstvo Kaunasu po loňské triumfální cestě evropským klubovým basketbalem usnulo na vavřínech, začaly ekonomické problémy, velmi se zhoršily vztahy v družstvu. Bylo jasné, že Jirka nebude uvolněn dříve, než po úterním utkání litevské ligy a tudíž na přesun do Polska na utkání kvalifikace bude zbývat opravdu jen pár hodin.
Ranní alternativu odjezdu z Litvy do Polska prakticky beze spánku správně odmítl, i když odpolední příjezd těsně před utkáním se mnohým zdál příliš riskantní. To, co se nevědělo, a Jirka nechtěl družstvo znervozňovat, byly problémy se zády, které mu nedovolily týden trénovat a i v posledním zápase litevské ligy nehrál. Absolvoval v Litvě spoustu vyšetření, ale jak to bývá, na samostatné léčení a rehabilitaci v rozjetých soutěžích čas není. Ještě ve středu v poledne se se mnou telefonicky spojil a konzultoval účast v Polsku. To, že hrál, bylo rozhodnutí ne zcela rozumné, ale oba jsme chtěli, aby pomohl českému basketbalu znovu na evropský šampionát.
Samotné utkání s Polskem zvládlo české družstvo na jedničku. Po celé utkání bylo ve vedení, hrálo velmi ukázněně, téměř nechybovalo. Sedm ztrát za celé utkání je toho dokladem. Pochválit je třeba celé družstvo spolu s realizačním týmem. Z jedinců tentokrát nad ostatní čněli Jiří Welsch, Bečka a Zídek.
Druhé utkání kvalifikačního bloku se hrálo v Ústí nad Labem. Družstvo se připravovalo od čtvrtka večer, opět bez Jiřího Zídka, který se po dva dny věnoval intenzivně léčení zraněných zad. Bohužel utkání, které bylo pro náš postup opravdu klíčové, česká reprezentace nezvládla.
Ne, že by porážka náš celek před druhou půlkou kvalifikace vyřazovala z bojů o mistrovství Evropy, ale situace se nám značně zkomplikovala. Družstvo Estonska potvrdilo, že jeho postavení v kvalifikační skupině nebylo náhodné, hrálo velice dynamický, rychlý a především kombinační basketbal. Jejich družstvo při hře jeden na jednoho lehce vnikalo do naší obrany a po vyhození zpět na trojkové střelce nás trestalo tříbodovými koši. V obraně se zaměřili na ubránění podkošových Zídka i Bečky a i tato taktika jim vyšla.
Naše družstvo se za celý zápas nedostalo do zápasu, působilo velice těžkopádně oproti estonským rychlíkům. Našli jsme velice málo odvahy vytlačit estonské hráče dále do pole a tím je dostat ze střeleckých pozic. Nechali jsme se obcházet, kolektivní obrana selhala. Máme přesně rok na to, abychom se připravili na utkání v Estonsku, které podle mého názoru bude pro postup rozhodující. Pokud ale neopustíme pasivní vyčkávací obranu a sami nebudeme aktivně bránit, je naše šance opravdu malá. Věřím ale, že naši reprezentanti se o další mistrovství Evropy poperou.
