On sám měl o víkendu dvojí důvod ke smutku. Nejenže Děčín hned na úvod play-off poměrně nečekaně klopýtl a v sérii prohrává 0:1. Dobrou náladu bralo reprezentačnímu pivotovi i nepříjemné zranění.
"Byl jsem kousnutý Ellem (Sandersem - pozn. aut.). Zní to hrozně, co?" pousmál se muž, kterému skoro nikdo neřekne jinak než "Kouba".
Jakube, jak vlastně k vašemu kurióznímu zranění došlo?
Při souboji o míč jsme se pod košem srazili, Ell tam od někoho dostal do zubů a tím pádem mě kousnul do lokte.
Nakolik je to vážné?
No, bohužel se mi tam dostal zánět (naštvaně). Hodně to bolí, moc se s tím nedá hýbat. Ještě se to pořád řeší, ale já doufám, že se to zlepší, abych v úterý v Pardubicích mohl nastoupit.
V opačném případě by to pro vás bylo jistě hodně nepříjemné, neboť se zranil i Pavel Miloš. V pardubickém týmu je zase nejistý start Sullivana Phillipse. Je možné, že může o osudu druhého utkání rozhodnout i to, jak se kdo vypořádá s případnými ztrátami?
Zranění ke sportu patří a musí se s nima počítat, ale určitě to bude důležité. Co se týče Phillipse, myslím, že nastoupí. A my? Těch bolístek je teď nějak víc, ale já věřím, že se náš tým ještě víc semkne a druhý zápas zvládneme.
V zápase číslo 1 jste se trápili zejména na útočné polovině hřiště. V čem byl problém?
V tom, že jsme si vytvářeli celkem těžké pozice na střelbu. Pardubice nás docela přečetly. Prostě jsme neměli pozice, na které jsme zvyklí, bylo tam moc těžkých střel. Navíc se nám nějaké míče vykutálely z obroučky... Podle mě jsme si to ale sami dělali ještě složitější, než to bylo.
Trenér Budínský říkal, že jste utkání nezvládli po psychické stránce. Byli jste nervózní?
Já nevím. Tohle na každého působí jinak. Já osobně jsem to necítil, takovou atmosféru, jaká byla v hale, miluju. Nevím, jestli to na někoho působilo opačným dojmem... Možná na některých byla znát nervozita, ale že bychom se v šatně před zápasem přímo klepali, to určitě ne (s úsměvem). Spíš jsme se prostě trápili, než že bychom byli nějak nervózní. Někdy to bylo až moc na sílu.
Jak byste popsal atmosféru, která panovala na dnešním dopoledním tréninku?
Já si myslím, že už jsou všichni odhodlaní zítra v Pardubicích vyhrát. Nad tím, co bylo, už nechceme moc přemýšlet. V sobotu ráno jsme se k tomu vrátili, pořádně jsme to s trenérem rozebrali, řekli si, co děláme špatně a teď už se díváme s otevřeným hledím k úterku. Být teďka skleslí z toho, že se prohrálo, by nebylo dobré. Na to není čas. Ještě to bude dlouhá série a doufám, že se všechno otočí.
Právě od vás by se očekávalo, že k tomu coby kapitán výrazně dopomůžete. I proto vás nepříjemné zranění určitě hodně štve, že?
No právě. Je to takové na prd... Jsem z toho hodně opařený. Myslel jsem si, že to bude jenom něco malého a že budu brzo v pohodě, ale teď nevím, jestli vůbec budu moct nastoupit. Chtěl bych klukům hrozně moc pomoct! Uvidíme, jestli to půjde.
Pořádný průvan ve vaší obraně dělal hlavně Levell Sanders. Dumáte, jak ho v dalším průběhu série zastavit, či alespoň přibrzdit?
My jsme nad tím dumali i před prvním zápasem, protože ho známe a víme, jaký je to hráč. Je to ale obrovsky těžký... Musíme ještě víc pomáhat klukům na perimetru, kteří to proti němu mají hodně složité. Ell ten první zápas rozhodl, byl ústřední postavou. Nejenže dával body, ale dělal i finální přihrávky a to je hodně podstatné.
V základní části se vám v Pardubicích podařilo vyhrát oba dva zápasy. Posiluje i tento fakt vaši víru v úspěch v utkání číslo 2?
Jasně, jasně. Kdybychom tam jeli s tím, že jsme tam prohráli deset zápasů za sebou, tak by se nám tam jelo jinak. Takhle všichni vědí, že jsme tam odehráli dobré zápasy, a věří, že uspějeme znova. I to nám zlepšuje náladu. Sice je to 0:1, ale my víme, že v Pardubicích umíme hrát, a to je pro nás v téhle situaci pozitivní.
