U basketbalistů Brna dal Lubomír Růžička před pár dny vzpomenout na časy Miroslava Pospíšila, výborného trenéra a nesmlouvavého kritika. „Takhle nesourodé mužstvo jsem v kariéře ještě nezažil,“ sepsul Růžička svůj soubor poté, co projel prvních pět zápasů nové sezony a černou sérii završil domácím výbuchem proti Kolínu. Hráče v „pospíšilovském duchu“ vyplísnil za větší zájem o účesy a životní styl než o basketbal.
Z nejvyšší soutěže není odehrán ještě ani měsíc a Brno je předposlední. Nový kouč, jehož životopis čítá špičkové štace v Nymburce, u reprezentace nebo v Prostějově, cítil potřebu zasáhnout.
Co se to v Brně děje?
Přišlo mi, že hráči jsou u nás ve strašně komfortní zóně. Ze své zkušenosti můžu říct, že v Brně máme úžasné podmínky – od haly přes zázemí, regeneraci a velmi kvalitní management. Jenže v tom, jak to tady hezky funguje, nefunguje to, aby si toho kluci vážili. Podle toho nepřistupují k utkáním úplně na sto procent. Jdou to zkusit a pak se uvidí. To je špatně.
A tak jste se bez obalu ozval.
Občas je dobré věci pojmenovat nahlas a veřejně. My jsme je řešili nejdřív interně, po dobrém, ale já taky umím říct bez servítků lidem okolo, co si myslím. Tím jim neříkám, že jsou špatní a nemám je rád, že jsem proti nim. Chci je probudit, vzbudit v nich vášeň. Pořád si myslím, že naši kluci basketbal hrát umí, ale některé hodnoty obecně mají nastavené špatně. Proto jsem to tak řekl. Důsledek je takový, že jsme viděli výkon, který jsme předvedli ve středu v Děčíně. Těsně jsme prohráli, ale jako trenér jsem tam zase koučoval jako ve správném a zdravém prostředí. Odjížděl jsem s přesvědčením, že to půjde.
Na sociálních sítích vzbudil váš výstup velký ohlas. Jaké jste měl reakce?
Odezva byla obrovská, hlavně z prostředí mládeže. To, o čem jsem mluvil, ten alibismus, snaha přenést zodpovědnost na jiné nebo tendence rychle rezignovat, to je totiž celospolečenský jev. Reakce byly tak kladné, až mě to šokovalo.
Ozvali se i agenti hráčů, na nichž jste nenechal nitku suchou?
Seděl jsem s agentem (pivotmana) Petra Heřmana, s nímž mám nadstandardní vztah. On odvádí výbornou práci pro své klienty. Velmi ho respektuju. Jenže teď spolu sedíme a on mi nabídl, že by našel například i jiné řešení situace pro Petra. Jen jsem se pousmál. To je přesně ono! My hráčům zametáme při první překážce cestičku nejmenšího odporu. O to víc se mi líbila reakce Petra samotného. Řekl, že z Brna neutíká, že chce dokázat, že na to má a že má slova bere.
Padl tedy váš proslov na úrodnou půdu?
Měli jsme tři možnosti. Podporu, represi nebo změny. Ale vezměte si, že v dnešní době přijde jakákoliv překážka a my utíkáme. Ze vztahů, z práce, je to všude. Pojmenování překážky vede ale přece k vyčistění prostředí a k nastavení hodnot, ne? Tak to vnímám já. Taky jsem před hráče předstoupil, vyjádřil jsem jim podporu, jednotlivým hráčům jsem pojmenoval jejich role a vysvětlil jsem jim, proč jsme skládali tento tým. Nastavili jsme si střednědobé cíle a teď zkrátka máme první problém, aby hráči kvalitní tréninky proměnili v oddanost klubu a basketbalu. Ne aby se zbavovali zodpovědnosti.
Růžičkova kritika vůči basketbalistům BrnaO přístupu hráčů k zápasu: „Pokud si ti hráči neuvědomí, že v Brně dostávají extra péči a velkou minutáž, přijdou na zápas a jsou podělaní, tak z nich nikdy nebudou hráči.“ O českém hráči, který se vrátil z univerzitní soutěže ze zámoří: „Pokud za mnou ještě někdo přijde s tím, že chce syna poslat do NCAA, dám mu číslo na Petra Heřmana, aby zapomněl hrát basketbal. Je trapné, co se vrací z Ameriky.“ O mentalitě hráčů: „Hlavně že mají na hlavách barber shopy, hlavně že mají kérky, hlavně že jsou vyrýsovaní, ale basket je pro ně jen druh životního stylu.“ |
Jak se to projevuje?
Například jsem hráče, který v Brně působí již delší čas, nominoval do základní sestavy. On to odmítl s tím, že by raději chodil až z lavičky. To je přece facka! Místo aby byl nadšený, že jsem mu vyjádřil důvěru a ocenil jsem tím jeho práci, tak uhnul. Já být hráč, tak na takový zápas nemůžu dospat.
Zajímavé mi přijde, že tyto potíže vyvstanou poté, co je odehraných pět kol. Není to brzo?
Tento problém jsem řešil od prvního dne v Brně. Objeli jsme několik turnajů a vnímal jsem, že máme v šatně super kluky, inteligentní, ale že mi u nich chybí větší oddanost a láska ke sportu. Tak jsem vystoupil a řekl, co se nehodí. Raději to říct včas. Mohl jsem zápas zhodnotit ve frázích, ale to by bylo hloupé a nalhával bych něco sám sobě.
Odhaduji správně, že jste svoji ostrou kritiku adresoval řízeně a ne v emocích?
Tiskovka, kde jsem mluvil, začala půl hodiny po zápase. Tu půlhodinu jsem přemýšlel nad každým slovem. Věděl jsem, že vzbudím emoce, diskusi ze strany agentů, hráčů a vedení. Bylo to z mé strany řízené, abychom se všichni zamysleli. Mně to tady není jedno. Kdybych byl žoldák, zhodnotil jsem zápas frázemi a šel jsem domů. Já jsem ale v Brně rád, vnímám práci vedení i svých kolegů asistentů. Pokud oni žijí pro klub 24/7 a následně jim mužstvo odvede takto špatný výkon, je to pro ně jako kudla do zad.
Zmínil jste, že reakce mužstva vás potěšila.
Hráčům jsem vyslovil obrovskou podporu a oni se mi v Děčíně odvděčili výkonem na úrovni play off. Zápasem žili všichni, i lavička, pořád se bojovalo. Pak i po porážce jdete domů s pocitem, že je to výhra vás jako trenéra. Kluci byli ochotni jít na hranici vlastních možností.
Dovolte i jednu námitku. Před sezonou zazněl z klubu plán stavět na českých hráčích, ale hraje se měsíc a už jsou v Brně dvě zahraniční posily. Proč?
Jeden cizinec (Richard Körner) odešel, nahradil ho Slovinec Andraž Kavaš. Dále nás tížila pozice tři, kterou jsme neměli zdvojenou, a naskytla se nám možnost vyzkoušet Pape Diattu ze Senegalu. Už v Evropě byl, pro klub nevznikl žádný vícenáklad a mohl by u nás být déle než jednu sezonu, proto jsem s tím souhlasil. Nemám nic proti cizincům, ba naopak, měli by v týmech být, aby vytvořili konkurenční prostředí a vytrhli hráče z komfortní zóny. Aby naši kluci viděli, jak obrovský je tlak na trhu. Vždyť trenér, aby si snad vyměnil telefonní číslo, jak mu po každém zápase volají agenti a dorážejí jako vosy. Nabízejí desítky hráčů. Pak trenér musí být pevný v kramflecích a neuhnout ze své cesty, které věří. U nás by byla hloupost vyměnit tři hráče a zase začínat od nuly. To si aspoň myslím já.
