Dva týdny nato se však basketbalová reprezentantka do Minsku přece jen stěhovala. „Přišli s konkrétní vizí, v níž figuroval EuroCup a já spolu se dvěma Američankami, takže jsme se nakonec dohodli,“ vysvětluje Bartáková. „A byla to dobrá zkušenost, určitě nelituju.“
Minulý čas v první půlce předchozí věty je namístě. V neděli už Bartáková vyběhla na palubovku jako nový mozek brněnského KP, jemuž pomohla k těsné výhře 68:64 nad Nymburkem. „Ligové zápasy konečně zase budou mít náboj,“ těší se.
Právě to v Minsku postrádala. Poté, co její celek Cmoki těsně nepostoupil ze základní skupiny EuroCupu, mu kromě občasných duelů v mezinárodní EWBL (kterou hrají například brněnské Žabiny) zbyly pouze partie běloruské ligy. A té zoufale chybí kvalita. „Nikdo kromě nás neměl cizinky, zápasy jsme vyhrávaly o 50 bodů. Některé týmy měly věkový průměr kolem devatenácti let, takže za nás hrály také mladé hráčky a my cizinky jsme vůbec nenastoupily. Zůstala jsem v civilu a koukala na dorostenecký basket, na což jsem nebyla zvyklá,“ popisuje 27letá rozehrávačka.
Po životní stránce ovšem v postsovětské zemi – pro našince stále poněkud tajemné – nestrádala. „Minsk je nádherné a obrovské evropské město, cítila jsem se tam velmi dobře. I klub mě překvapil, všechno v něm bylo na velmi dobré úrovni,“ přibližuje Bartáková. „Co se týče lidí, tak mezi námi byla jazyková bariéra a moc se bavit nechtěli. Říkala jsem si, že jsou to studení psí čumáci, co nedávají najevo emoce. Ale když jsem je poznala, tak byli víceméně všichni příjemní a milí.“
Ani panující diktatura jí život neztrpčovala. „Režim jsem nijak nevnímala. Je pravda, že tam potkáváte víc policistů a vojáků, ale mě to nijak neomezovalo,“ podotýká Bartáková. Z basketbalového hlediska ovšem prahla po změně. Aby herně nezakrněla a před letošním mistrovstvím Evropy zůstala v české reprezentaci, poohlížela se po novém týmu. V Králově Poli zase kvůli sérii zranění sháněli střední rozehrávačku. „Lenka pro nás byla absolutní priorita,“ neskrývá brněnský trenér Martin Pospíšil, který Bartákovou vedl už ve slovenských Piešťanech. „Vím, co může nabídnout týmu, a zároveň má dobrý charakter. To byly důležité atributy.“
Námluvy loňského finalisty české ligy a účastnice olympiády v Londýně přitom začaly už v létě. Tehdy se však v Brně přiklonili ke Gabriele Andělové, která předtím zažila mimořádnou sezonu. „Když se hned v přípravě vážně zranila, hned první telefonát směroval k Lence. Ta však týden předtím podepsala v Minsku, takže to nevyšlo,“ vzpomíná královopolský manažer Richard Foltýn.
„Zato teď už se to všechno sešlo,“ konstatuje s úlevou Bartáková, která v novém družstvu okamžitě dostala na povel dirigování akcí. „Tým v půlce sezony měním poprvé, ale situaci mi usnadňuje, že se znám s trenérem,“ sděluje.
V nedělní premiéře zvládla odehrát přes půl hodiny a nastřílela šest bodů. „Ví, co vyžaduju a jakou formu disciplíny a obrany na hřišti chci. Takže věřím, že její asimilace bude rychlá,“ oznamuje kouč Pospíšil, který sám do Králova Pole dorazil teprve před měsícem. „Z týmu mám dobrý pocit. Má výbornou tréninkovou morálku, takže se s ním dá pracovat,“ chválí třetí celek tabulky.
