Nechala se přemluvit na další sezonu.
Pokolikáté jste porazila Strakonice?
To nepočítám. Neberu ty zápasy jinak než ostatní. Opravdu nevím.
Už to bylo mockrát...
Od sedmnácti hraju ligu. Přes 17 let. Strakonice se asi tak tři roky po mně dostaly do ligy a těch zápasů pak bylo hodně. Ale opravdu je nepočítám.
Vy jste za Strakonice také ligu dva roky hrála...
Začínala jsem ve Spartě. Hrála jsem doma a pak jsem byla také v USK. Teď už pracuju. Jsem stará (upřímně se směje).
Kde pracujete?
V bance. Už dva roky. Zvykla jsem si a líbí se mi to.
Nepočítáte mince jako kdysi Jan Koller, než začal hrát za Spartu?
Ne. Jsem na bezhotovostním oddělení. Například jednám s klienty.
Co rozhodlo vůbec první utkání dvou celků, které hrají v domácím prostředí v jižních Čechách?
Myslím si, že jsme byly dobře připravený. Nastoupily jsme na ně od začátku a oni to nepodchytily. Bylo rozhodnuto. Pak už jsme si to musely pohlídat. Strakonicím, bohužel, zápas vůbec nevyšel. Hrály špatně.
Vy jste předvedly svůj průměr, nebo jste zahrály nad poměry?
Odehrály jsme tři zápasy a zatím nemůžu říct, jestli to byl průměr, nebo nadprůměr.
Ale vy jste hrála za Slovanku i v minulé sezoně...
Jasně. Ale to družstvo se hodně změnilo. A také je nové vedení, nový sponzor, nové prostředí, nové hráčky. Samozřejmě že pět šest hráček z minulý sezony zůstalo, ale nemůžu to po třech zápasech hodnotit.
Hrály jste čtyři.
Čtyři? No vidíte. Zapomněla jsem na Gambrinus Brno. Ale ten zápas se nepočítá, ten soupeř je úplně někde jinde.
Jak funguje to neustálé cestování Slovanky z Prahy do Tábora nebo na zápasy?
Zatím to jde. Do Tábora jezdí družstvo vlakem. Samozřejmě u mě je problém, že stejně jako spoluhráčka Staňková pracuju. Takže za týmem většinou jezdíme autem.
Chodíte na všechny tréninky?
Chodím na tréninky tak, jak to mám ve smlouvě. Jsem už starší. Už jsem chtěla skončit a jsem tu ještě rok. A jestli vydržím celou sezonu, nebo půl roku, to je otázka zdraví.
Proti Strakonicím jste pomohla rozjet váš tým a pak jste se mohla na zápas dívat spokojeně z lavičky.
Proč ne? Když se vedlo o třicet, tak ať si zahraje celý družstvo. Jsou tady nový holky, kterým je 17. Taky jsem do první ligy vlítla v sedmnácti a vím, jakej je to stres. Mohly si zahrát v pohodě. Daly si první body. Pro ně je to spíš uklidňující. Mohly si tu v lize vyzkoušet.
Přijdou těžší utkání...
Samozřejmě. Jsou zápasy, kde je stres větší. Tohle bylo na pohodu. Strakonicím to bohužel nevyšlo. Spíš bohudík, tak to řeknu.
Asi ani vy jste nečekaly, že budou hrát Strakonice tak špatně.
Věděla jsem, že tam došlo k nějakým změnám. Ale družstvo mělo vždycky takovýho ducha, že bylo vždycky štíravý. To družstvo, co jsem tady viděla, bohužel nemělo šanci. Ani kdyby se zbláznilo, když to tak řeknu.
Za Strakonice musejí hrát jako klíčové mladé hráčky, které by se měly ještě učit, že?
Přesně tak. Ty to nemůžou utáhnout. Je to škoda. Do sedmnácti jsem tam vyrůstala pod vedením pana Vondřičky. Takže mě to docela mrzí. Hraju, kde hraju. Ale pak když vidím, jak Strakonice vypadají, tak mě to mrzí.
