Jiří Zídek nastoupil za Real proti PAF Bologna v prvním utkání na 12 minut, nedal ani bod, doskočil dva míče a dopustil se 4 faulů. V odvetě na domácím hřišti byl v základní pětce, odehrál 27 minut, s 15 body se stal nejlepším střelcem svého týmu, přidal 6 doskoků. Rozhodující utkání o postup do semifinále jej opět nezastihlo v pohodě, přestože důvěru trenéra do základní sestavy dostal. Dva body, jeden doskok, jedna ztráta není ani na pouhých 10 minut dobrá vizitka. Dvacetiletý Jiří Welsch nemá tolik zkušeností a v Lublani neodehrál tolik odehraných těžkých zápasů, ale výkonnostní houpačka je patrná i u něj. Přibereme-li do rozboru osmifinále proti PAOK Soluň pak jsou Welschovy statistiky následující : 3,20 minuty/0 bodů/0 doskoků/0 asistencí, 31min./ 15b./1d./4 as., 11min./2b./1d./0 as., ve čtvrtfinále proti Kinderu Bologna 34min./13b./1d./0 as.,15min./3b./1d./1 as.
Ale nechoďme pro příklady daleko, stačí pohled přes vlastní práh. Druhý nejlepší střelec
4. kola nadstavby Daniel Dvořák, který v obrovské pohodě nasází Opavě 32 bodů (6 trojek) a doskočí 13 míčů, o tři dny později v Novém Jičíně dá čtyři body a doskočí jediný míč. Že by vizitka obrany Mlékárny Kunín? Možná také, ale i tak je rozdíl do očí bijící. Mimochodem doslova poloviční v dalším zápase byl i Dvořákův podkošový kolega Pavel Frána. Velkým výkyvům se ale nevyhnou ani ti nejzkušenější. Kapitán USK Petr Treml nasází BVV Brno v semifinále Českého Gala poháru 34 body, je k neudržení, ve finále zaznamená osm bodů a na hřišti není příliš vidět.
Aby mi bylo dobře rozuměno, v žádném případě nejde o zdrcující kritiku jmenovaných, ale o konstatování rozdílu mezi stálicemi evropského klubového basketbalu a našimi hráči. Koneckonců, kdyby šlo jen o vytržené příklady, pak by se například Sparta nedostala za posledních 11 sezón z předkola nejdál do skupiny Koračova poháru, pak by náš mistr nebojoval o udržení v Severoevropské lize atd. Mimochodem o poslední výraznější výsledek v evropském poháru se zasloužili hráči NH Ostrava, kteří postoupili do čtvrtfinálové skupiny Evropského poháru (dříve PVP). Psal se rok 1986….
Bohužel s podobným výkyvem jako u hráčů, se příznivci této nádherné hry setkali i u týdeníku CZBasket. Šestým číslem jeho vydávání skončilo, zatím na dobu neurčitou, i když majitel licence a vydavatel Hlaváčcz, s.r.o. doufá pochopitelně v opak. I tady mně nejde o kritiku, ani stesky, ostatně za odvahu by možná zasloužili pánové Hlaváč a Koukal spíš medaili. Chápu také, že bez reklamy se žádný podobný časopis neobejde. Znovu však jde spíše o srovnání – na šest týdnů by v žádném jiném basketbalově vyspělém státě nikdo časopis nerozjížděl. A nenaplněná očekávání mohou odradit fanoušky i sponzory.
A úplně na závěr. Vstup mladšího dorostence Sparty Praha Štefana Ličartovského do Mattoni Národní basketbalové ligy, jeho 11 a půl minuty hry a první čtyři ligové body v zápase s Mlékárnou Kunín v 5. kole nadstavby jsou nejen odvážným trenérským počinem
(podobně progresivně si už dlouho počíná brněnský trenér Pospíšil), ale trochu i symbolickým momentem ukazujícím jednu z cest jak dál. Jde o to, aby podobné kroky nezůstaly doménou dvou celků.
