Architektonicky šedivá hala Compaq Center (postavená 1975, udávaná basketbalová kapacita 16285), ležící nedaleko mrakodrapy našlapaného centra, v současné době rozhodně nenabízí slávě soutěže přináležející komfort.
Veškerý mimozápasový ruch se odehrává na jediném podlaží, z něhož se diváci dostanou do spodní i vrchní části hlediště. V jediném rozlehlejším prostoru vestibulu, ani nikde dál nelze kromě občerstvení nalézt mnoho jiného rozptýlení. A i na rozličné jídlo a pití se před začátkem utkání čekají fronty, stánků stejně jako toalet není dostatek. A to přitom diváků v hale není mnoho, přijeli slabí Miami Heat, tým bez velkých jmen.
Yao nebo Francis
Malý obchůdek se suvenýry, jemuž dominuje dres Yaa Minga za 60 dolarů, rovněž nenabízí příliš pestrou škálu předmětů. Zápasový program je chudičký, kromě základních statistik a informací se na dvou stranách nedá dočíst nic dalšího. Vedení klubu se tyto nedostatky snaží překrýt jinak. U vchodu několik prvních tisícovek diváků dostane reklamní gumovou a kachničku, tentokrát s vizáží hlavní domácí hvězdy Steva Francise.
Domácí cheer-leaders, které se jmenují Power Dancers, rozdávají valentýnské pohlednice s vlastní skupinovou fotkou, fanoušci se mohou přihlásit do různých soutěží o levnější vstupenky, nechat se vyfotit na fotografii, již si, po dokončení fotomontáže, budou moci později vyzvednout a budou se na ní objímat třeba s Yaem nebo Francisem.
Pozor na fotoaparát
Anebo se mohou nechat zvěčnit v přistavených a velmi pohodlných křeslech, kterými bude vybaveno hlediště zcela nové Houston Areny. Ta už se chystá přímo v centru zhruba dvoumilionového Houstonu a klubu by měla sloužit od příští sezony. Stejně jako v Compaq Centru by v ní měly své místo najít i basketbalistky Comets, čtyřnásobné vítězky WNBA z let 1997 – 2000, a také hokejisté týmu Aeros. Basketbalová kapacita bude 18 600 míst, hokejová 17 400. Designem i možnostmi nejde s Compaq Center vůbec porovnat.
Současná hala například nemá pod stropem dnes již standardní kostku s televizní projekcí, místo ní jsou v čelech haly zavěšena dvě plátna, některým sektorům skýtající jen omezené možnosti jejich sledování. Hokejové mantinely jsou pouze překryty koberci.
Fanoušek, jenž zažil honosnější sídla NBA, je řádně vyveden z míry už při vstupní kontrole. Ta, údajně podle nařízení vedení soutěže, nepovoluje foťák se zoomem větším než 90 milimetrů. Krajané čínské opory Rockets Yaa jsou vykázáni ven pro změnu s videokamerou. Údiv ani jiné argumenty nepomáhají. Stejně jako mnohým trenérům a hráčům, kteří jen za kritiku rozhodčích inkasují pokuty v řádu několika desítek tisíc dolarů. I tohle představuje NBA.
Diváci se scházejí pomalu...
Utkání má začít v půl osmé. Je pátek. 11 minut před oficiálním začátkem přicházejí před téměř prázdné tribuny, nad nimiž se vznáší reklamní vzducholoď, hosté z Miami, vedeni slavným Patem Rileym. Domácí za chvíli zažijí něco málo potlesku.
Při hymně stále velmi nepočetní diváci odloží tuny konzumovaných pokrmů. Mnozí si slova potichu broukají a pravou rukou se drží na srdci. Následné představení Heat proběhne téměř bez povšimnutí. Vzápětí hala potemní, kužely světel běhají po hledišti a laserem tvořené reklamy po hrací ploše, uprostřed hřiště vyšlehne oheň, ozvou se rány a na dvou pódiích blízko středového kruhu začnou do soustavy bubnů rytmicky bušit bubeníci. Power Dancers, točící světélkujícími hadičkami v rukou, utvoří špalír a fanouškům je jako první člen základní pětky představen populárni Yao. Dostane se mu hlasitý aplaus, stejný uslyší již jen Francis.
Čtyři mladíci, s cedulemi Houston a Rockets, úspěšně vyzývají ke skandování a burcují diváky před úvodním rozskokem. Rockets využívají také služeb velmi aktivních maskotů – medvědů. Jeden z nich působivě roztleskává publikum ze středového kruhu v době, kdy Heat kolem něj už stojí. Diváků je ale stále málo, do hlediště však proudí ještě během druhé čtvrtky a počet prázdných míst se nakonec poněkud omezí. Nakonec se na tribunách sešlo 15 310 lidí.
... a odcházejí rychle
V utkání od samého začátku vedou hosté (hudba z Čelistí hraná proti jejich útoku jim vůbec nevadí), kromě doskoku pod vlastním košem slušně brání, zejména Francise s Yaem, a využívají tragické, nakonec třicetiprocentní střelby domácích. I bez svého nejlepšího střelce Jonese, jehož skvěle nahradil dosud druhý nejlépe střílející nováček sezony Butler, se jim trvale daří držet náskok a utkání vyhrávají 94:82.
Závěrečné minuty a zejména poslední desítky vteřin, kdy si kouč Rockets Tomjanovich bere time před každým útokem, už sleduje téměř prázdná hala. Větší potupy se domácí, kteří k účasti v play off nutně potřebovali vyhrát, dočkat nemohli. Přitom dřeli, měli 19 útočných doskoků, ale hrozná střelba je tentokrát zcela popravila.
Rockets větší podporu od svých „příznivců“ slyšeli jen při aspoň trochu výraznějším stažení ztráty, vybubnovávaném pokřiku „Defense!“ (bubeníci se v průběhu utkání přesunovali po celém hledišti) a z jednotlivců pak měly jasně největší odezvu koše Francise (průměr 23 bodů) a Yaa (13). Čínský obr, číslo jedna loňského draftu, tentokrát zklamal (pouhých 10 bodů).
Rozpačitá Velká čínská zeď
A zdá se, že bublina, nafouklá před sezonou, pomalu splaskává. Ming sice stále plní televizní obrazovky a titulní stránky časopisů (Titulky: Yao se směje, Yao prodává), což se Houstonu i celé NBA náramně hodí, ale po několika vydařených široce publikovaných výkonech jeho hvězda poněkud upadá.
Proti Miami prohrál už úvodní rozskok s o 18 centimetrů nižším Grantem, který ho v úvodu i bránil (střídal se na Yaovi s Gruzíncem Stepaniou) a – ubránil. Yao za první půlku stihl pouhé čtyři body, přes Granta téměř vůbec nechodil do koše, buď střílel podivně z odskoku nebo míč vracel. Balon mu často padal z rukou, nebo mu jej výrazně menší, leč obratnější soupeři odebírali v situacích, kdy ho měl jasně mít. Na doskoku příliš nebojoval, dělalo mu problémy bránění zepředu a přehozy Houstonu nevycházely. Ming nestíhal ani obranu, do útoku docházel se zpožděním poslední, při střelbě se téměř neodráží od země. Nakonec hrál 32 minut.
Nápis v hledišti „The great wall of China (Velká čínská zeď)“ tedy vyznívá rozpačitě. To klubová upoutávka na jedné z tribun „Hakeem Olajuwon – the all-time blocked shots leader“, připomínající jednu z houstonských legend a šéfa statistik nejlépe blokujících hráčů, vypadá o mnoho důstojněji.
Svatba před tisícovkami očí
Diváci museli být při utkání vděčni za jinou, nesportovní zábavu. O timech je bavil především maskot – medvěd - se svými kolegy. Jednou házel nebo vystřeloval prakem divákům trička, pak si v trapnější vložce hrál na hřišti s malým děckem a loutkami, později popadl jednu z cheer-leaders a drsně ji políbil, vzápětí nakopl do rozkroku druhého medvěda, s nímž se potom popral na způsob wrestlingu. Třetí medvěd se mezitím dvořil další dívce.
Je přece Valentýn, svátek zamilovaných. I proto kamery v hledišti vyhledávají páry, které se musí políbit. Jen někteří tlaku nepodlehnou. V další vložce přichází na řadu muži na trampolíně, kteří v různých efektních variacích a kombinacích smečují míče do koše. V jedné z posledních přestávek potom manželský pár před celou halou uspěje v kvízové otázce a vyhrává jednu z cen.
Ovšem největší show přišla v poločase. Na hřišti se objevily antické kulisy a do nich před faráře nakráčelo ke svatebnímu obřadu pět dvojic mladých lidí ve svatebních šatech. Kvůli malému časovému prostoru kněz pronáší nutnou formuli jen jednou, pro všech pět párů. Komu by to však vadilo, už jste se někdy vdávaly nebo ženili během basketbalového utkání před několika tisíci lidmi?
