Jeho táta patří do památné děčínské party kolem trenéra Skokana, která slavila historicky první bronz v roce 1998. Bejček starší během čtyř let nasázel 520 bodů.
Teď o sobě dává vědět další z basketbalového rodu Bejčků. V sobotním finále poháru proti Nymburku odehrál životní zápas; na hřišti vydržel 15:53 minuty a nastřílel osm bodů, z toho dvě trojky.
"Honza tu situaci využil víc jak plnohodnotně," myslel trenér Pavel Budínský absenci zraněných elitních rozehrávačů Sanderse a Boyera. "Ukázal potenciál, který vidíme na tréninku. Potěšil mě výkonem v prvním poločase, ve druhém už bylo vidět, že nemá zkušenosti řídit tým v takhle těžké situaci. Byli jsme ještě v mírném vedení, jemu je osmnáct, přišel plný barák, Nymburk před vámi, za vámi a vedle vás. Ale zaslouží pochvalu!"
Děčín po porážce 69:76 zvedl nad hlavu stříbrný pohár - největší úspěch v klubových dějinách.
"Měl jsem trému, proti takhle dobrému týmu ani před tak skvělými fanoušky jsem v životě nehrál, byla to pro mě novinka," svěřil se Bejček. "Ale s prvním vstupem na hřiště jsem nervozitu setřásl. Velké překvapení pro mě, že mi trenér dal takovou příležitost. Obrovská škoda že se Nymburk v závěru rozstřílel. Ale pro celý Děčín i pro nás je druhé místo úžasné."
Bejček řečený Bejk, který po tátovi podědil číslo 13, si nové angažmá užívá. Přišel loni v březnu. "Je super, že jsem v tomhle kolektivu. Chci se zlepšovat, hrát co nejvíc." Cenné rady vstřebává od legendárního Levella Sanderse. "Je dobrý učitel, radí, jak mám hrát, driblovat, řídit hru a spoluhráče."
Jako teenager je dost netrpělivý; chtěl by hrát co nejvíc minut, jenže v nabitém kádru je sbírá po troškách. "Loni po play-off a letos na startu sezony jsem tátovi říkal, že jsem trošku naštvaný, že nedostávám minutáž. Tvrdil, že to je normální a že mladý si to musí odsedět, zasloužit si minuty."
Mnohem víc jich má v pražské Spartě, prvoligovém áčku i jako lídr juniorky.
Děda byl basketbalista, táta taky, Bejček v rodinné tradici pokračuje. "Díky otci jsem se k basketu dostal, doufám, že budu mít talent po něm. Jsem Ústečák, pak jsem šel na Spartu. Táta si myslel, že mám už na víc, zná trenéra Budínského, tak mu řekl, aby mě vyzkoušel. A zalíbil jsem se," líčí nejmladší z Bejčků přestup do Děčína.
Otec, z křídla předělaný na rozehrávače, je jeho velkým kritikem. "Je ze mě hodně nervózní, nadává, protože zápasy dost prožívá. Ale hodně mi do basketu dává a věří, že se někam dostanu," poznamenává juniorský reprezentant.
