Nastává však pro ni nová éra po kariéře sportovce. Přesně ví, co chce, ale ze spousty možností zatím žádná napevno nevyšla. Ráda by se v následujících letech živila jako trenérka. "O peníze nejde, chci předávat zkušenosti mladým hráčkám," říká sedmatřicetiletá Eva Horáková.
Kromě toho se jí však otevírá cesta i na komentátorský post. Anebo se může stát fitness trenérkou.
Potíže s achillovkou vám v sedmatřiceti letech vystavily stop. Je to definitivní konec?
Ano. Ale nohu úplně v pořádku nemám. Když běhám, po nějakém čase začne pobolívat. Muselo to být horší než jen obyčejný zánět. Zřejmě popraskala vlákna a prakticky už to nešlo.
Takže hodně regenerujete?
Musím mít klid, ale copak to s dítětem jde? (smích). Ale to je legrace. Rekreační sport ale plánuji, vrcholový už pravděpodobně ne.
Takže si zajdete zahrát basket?
Spíš tam vidím fitko nebo kolo.
Nedávno jste říkala, že ve fitness centru předcvičujete...
To ano, flexibary nebo adrenalinové záležitosti, když se člověk může vybouchat do pytle. Dělám to, co mi kolena a achillovka dovolí.
Kvůli zdravotním potížím skončila i vaše kamarádka Ivana Večeřová. Sdělily jste si nějaké dojmy?
Víte, ona končila už vloni s nároďákem, ale že skončí úplně, to jsem netušila.
Jak vám bylo, když jste se definitivně rozhodla skončit?
Nic příjemného to nebylo, ale já už tomu neříkám ani kariéra. Chtěla jsem ještě bronzovou medaili z ligy, ale jsem ve věku, kdy člověk cítí, že je i něco jiného než jen basket. Je to jiné, než kdyby mi bylo 20. Loučení není tak hrozné.
Oplakala jste tenhle trpký konec?
Oplakávala jsem to ve dvaceti, když mi lékaři řekli, že kvůli zranění nebudu moci pokračovat.
Takže teď užíváte volna?
Pracuji, jak se dá, i na zahradě. Jen si nemyslete. Plánujeme dovolenou. Hodně času zabere rodina.
Plány vám teď naruší spolukomentování mistrovství Evropy, že?
Máme ho komentovat s Hankou Horákovou, takže to si taky užiju.
Vidíte v komentování svou budoucnost?
Baví mě, ale záleží i na zájmu České televize a na jejích plánech, jaké budou přenosy. Z ženské ligy jich přes rok příliš nebylo. Jinak je to zajímavá věc. Ráda bych u toho zůstala.
Musela jste se hodně adaptovat?
Je to jiné, když basket vnímáte na hřišti. Člověk si musí dávat pozor, co říká, protože jako hráčka mám zažité automatické výrazy, tady je vysvětluji i pro laika. I tímhle způsobem u basketu zůstávám.
Hned napoprvé jste komentovala Mattoni NBL.
To byl také můj první a zatím poslední přenos u chlapů. Jinak jsem byla u ženského basketbalu.
Komentovala byste raději muže?
Nevím, jestli by ženská mohla. Musela by o tom hodně vědět. Chlapi tvrdí, že my hrajeme "jen" košíkovou. Mužský basket je o něčem jiném. Zdá se mi míň taktický, je tam víc síly a hodně se skáče.
Pojďme ještě k vašemu profesnímu životu po sportovní kariéře. Mrzí vás, že vaše nabyté zkušenosti nemůžete zúročovat třeba v práci pro Českou basketbalovou federaci?
Už po roce 2005 jsem si myslela, že by nějaká nabídka mohla přijít. Samozřejmě to trochu mrzí, ale pokud budou mít zájem,mohou klidně zavolat. Víc to teď neřeším.
Kdy chcete mít jasno o svém dalším působení?
Přemýšlíme také nad druhým miminkem. Takže tam by to bylo na další dva roky vyřešené. (úsměv)
Řešit však musíte i zájem z klubů. O vaše služby v roli trenérky se ucházel Hradec Králové a také sousední Pardubice. V jaké fázi jsou jednání?
Zatím mi není přáno. S Pardubicemi jednáme delší dobu. Uvidíme, jak se vyjádří. A co se týče trénování v Hradci, to padlo. Bylo mi řečeno, že nová trenérka paní Ptáčková, která přichází od dorostenek, si chce áčko dělat sama. Přitom tam by se mi zrovna líbilo. Ale takhle to je.
Takže vás nejprve oba kluby intenzivně přemlouvaly, abyste u nich pracovala?
V Hradci mě ani nikdo přemlouvat nemusel. Chtěla jsem dělat asistentku. Uvidíme, jak to dopadne. Je možné, že se třeba ještě něco změní. Tím by to bylo lepší. V Pardubicích mě chtějí, ale financí je málo. Také musím domů přinést nějakou korunu. Neříkám, že majlanty, ale je třeba z něčeho žít.
Takže jenom na tom ztroskotala vaše případná dohoda?
Především na ekonomické stránce klubu. Pravděpodobně nedostali nějaké dotace. Neuzavírám to, jen čekám, jaká bude odpověď. Přiklání se to tedy k Pardubicím.
Rozcházíte se v požadavcích?
Blízko dohodě bychom byli. Nejsem náročná, ale prostě nemají peníze. Vypadá to, že budou rádi, když v klidu odehrají ligu. To by vám pan Chocholouš řekl sám.
O kolik by musel vylepšit nabídku?
Nejde mi o vylepšení. Nechci nějakých třicet tisíc. Stačí mi minimum, protože chci spíš předávat zkušenosti zejména mladým hráčkám. U toho sportu chci zůstat tak, aby mi někdo nabídl normální sumu. Kdybych si řekla o 50 tisíc, tak je to jasné, jenže tady nejde ani o dvacet. Počkám, jak se to vyvrbí.
A ke kterému klubu byste měla blíž? Geograficky vám to z bydliště vychází blíž k Pardubicím.
To je jedno. Do Pardubic to mám šest a do Hradce Králové šestnáct kilometrů. Ale v Hradci znám většinu holek osobně, zato s pardubickými holkami jsem na hřišti nikdy nebyla. Ale to nevadí.
Prý si děláte i licenci, abyste byla plnohodnotná trenérka.
Musím si ji udělat, abych byla asistent. Teď pracuji na licenci C. Na začátku června jdu na zkoušky. Jsem zvědavá, jestli to dokážu.
