Někdejší opěvovaná hráčka Evropy proto začala licitovat se sousedy z Pardubic. Ti měli pro změnu až příliš hluboko do klubové kasy a požadavkům bývalé vicemistryně starého kontinentu nedokázali vyhovět.
Kontakt se ztratil. "Tohle už neřeším. Trenérské námluvy beru na nějaký čas jako uzavřenou kapitolu," hlásí Eva Horáková, jež nalezla novou výzvu.
Pozorný basketbalový fanoušek si nemohl nevšimnout, že jste se znovu objevila na obrazovkách při basketbalových přenosech České televize.
Ano, momentálně spolukomentuji ženskou Euroligu. Mám za sebou nějaké tři až čtyři zápasy.
Takže jste se s ČT nakonec na spolupráci domluvili, ačkoliv ještě nedávno jste neměla ponětí, jestli vám to vůbec vyjde...
Pořád zůstávám v kontaktu hlavně s komentátory. Nejvíc asi s Jakubem Bažantem. Opravdu jsem ještě poměrně nedávno nevěděla, co vznikne, nebo nic ohledně komentování. Pak najednou přišel rozpis utkání, které Česká televize zařadí do vysílání.
Máte daný "jízdní řád" přenosů sestaven už dopředu?
Pořád se průběžně domlouváme. Pokud vím, v prosinci je na programu jediný zápas a na něm se bude podílet někdo jiný. Od nového roku bohužel nemám představu, jak to bude dál. Koncem prosince bych snad mohla mít jasněji.
Případné trenérské angažmá, o nějž jste celé léto i podzim usilovala, se nakonec neobjevilo...
Nerozuzlilo se to, ale nechala jsem to být. Kromě toho mám v poslední době mnohem příjemnější starosti, než je shánění trenérského místa.
Povídejte.
Čekáme s manželem další dítě. Plánovali jsme druhý přírůstek do rodiny už poměrně dlouho a nakonec to vyšlo. Našla jsem si mezitím i možnost jiného přivýdělku, ale tu jsem opustila právě kvůli téhle radostné události. A kvůli tomu ani nevím, jak dlouho budu ještě schopná komentovat. Záleží, jak se budu cítit. V mém věku být těhotná není legrace. Člověk musí být zodpovědný.
A přitom jste uvažovala, že si dál budete zdokonalovat znalosti pro trenérskou B licenci.
Po zisku "céčka" jsem na vyšší speciálně nepracovala. K té střední trenérské třídě je třeba nějaká praxe a té už letos asi nedocílím.
Naposledy jste říkala, že kontakty mezi vámi a Pardubicemi ochladly. Změnilo se něco? Přišlo alespoň vysvětlení?
Ne a ani už je neřeším, i když mi pochopitelně bylo líto, že jsem se nikde neuchytila jako asistentka kouče. Trenérské námluvy beru na nějaký čas jako uzavřenou kapitolu.
Neuškodilo vám, že jste usilovala o práci pouze v kraji?
Možné to je, ale aktuálně je pro mě na prvním místě rodina než trmácení se po republice, dojíždění někam mimo dosah domova.
Mluvila jste také o práci pro svaz.
Ani k tomu bych se moc nevyjadřovala. Avšak mně ani některým hráčkám zkrátka také nebylo přáno. A asi nebude. Ta situace je momentálně daná. Nechci to skutečně dál rozvádět a ani na to nemám myšlenky a už se na to neohlížím. Teď mě baví komentování. Všechno ostatní, co se týkalo basketbalu, jsem hodila do jakési imaginární krabice a šoupla jednoduše pod postel.
Pokud zrovna nekomentujete, tedy nenavštěvujete ani zápasy ženské ligy?
Spíše je sleduji na internetu. To víte, máme dcerku a není jednoduché s ní někde poletovat po zápasech. Raději se jezdíme dívat na manžela, když hrají ve Svitavách. Tam býváme téměř na každém zápase celá rodina.
Pro malé město v Pardubickém kraji musí být vaše návštěva vedle působení týmu v Mattoni NBL docela pozdvižení.
Lidé si na nás už zvykli. Pozdravíme se s nimi a je nám tam báječně. Navíc je tam krásná hala, přesně taková, jaká by pro basket měla být. Tribuny na každé straně hřiště, balkon, kde lidi fandí.
Teď jste asi největším fanouškem manžela?
Dá se říct, že jedním z nejoddanějších. Největším je jeho maminka.
Sama už basketbal nehrajete ani rekreačně? Vaše marodná achilovka už by měla být v pořádku.
Pokud je člověk v klidu, nebolí to. Vůbec nevím, co by se s ní stalo, kdybych si šla třeba na hodinu zaběhat. Basketbal už šel i proto úplně stranou. Radši jsem lehce cvičila ve fitcentru. Pečuji hodně o sebe a o rodinu.
