Hrát, hrát a hrát. Jednoduché životní krédo vyznává basketbalový pivot Kamil Švrdlík. To byl také hlavní důvod, proč nejnovější prostějovská akvizice před třemi lety zamířila do americké NCAA. Nadějný hráč po roce ve druhé nejvyšší soutěži nechtěl pouze leštit lavičku mezi českou letou, proto zvolil přestup do Španělska a následně zámořskou univerzitní soutěž, kde sbíral zkušenosti a minuty na hřišti.
"Byla to dobrá volba. Amerika mi hodně dala. Jednak tady byla možnost studia na univerzitě v New Jersey a navíc jsem mohl hrát basket," ohlíží se za pobytem ve Spojených státech čtyřiadvacetiletý čerstvý český reprezentant.
Hrát jste mohl i v Česku. Nebyla zámořská volba trošku riskantní?
Právě, že to bylo naopak. Jako kluk z první ligy, kterou jsem hrál ve Zlíně, bych toho v Mattoni NBL moc neodehrál. Čekat třeba i dva roky na šanci se mi nechtělo. Na univerzitě Fairleigh Dickinson jsem dostal docela dost prostoru. Bylo to dobré rozhodnutí.
Jak to, že se tedy vracíte po třech letech, když za univerzitní týmy běžně hrají basketbalisté čtyři roky?
To souvisí s délkou studia a já už měl za sebou jeden rok na zlínské Univerzitě Tomáše Bati. Díky tomu bylo dopředu jasné, že mě v Americe čekají pouze tři sezony. Ale to vůbec nevadilo, dokonce mi ve Spojených státech uznali část kreditů, které jsem získal u nás.
Jaká je vlastně NCAA? Jde o kvalitní soutěž?
Bezpochyby. Byla to velká zkušenost. Nastupoval jsem proti klukům, kteří byli později draftovaní do NBA. Něco takového by v české lize nebylo možné. Ve Spojených státech jsem si navíc vyzkoušel jiný basket. Ty tři roky stály za to.
Jak bylo těžké skloubit studium s basketbalem. Neměl jste problémy s denním rozvrhem a tréninky nebo zápasy?
To vůbec ne. Profesoři se všem hráčům snažili vyjít vstříc a nebyl problém sladit všechno tak, aby se dala stihnout škola i basketbal. NCAA je hodně sledovaná soutěž a tomu odpovídal přístup učitelů. Nikdo nedělal žádné problémy. Naopak mi pomáhali, abych mohl všechno stihnout.
Po studiích jste se vrátil do Evropy. Z kolika nabídek jste si vybíral, než jste zakotvil v Prostějově?
Pár jich bylo, ale šlo o týmy, které nehrají poháry, a já nechtěl hrát jenom ligovou soutěž.
Dokonce jste byl na testech v mistrovském Nymburku. Proč to tam nevyšlo?
Šlo spíše o tréninkový kemp nově příchozích hráčů a na mě se chtěli trenéři podívat. Nakonec mi řekli, že by chtěli spíše hráče s evropskými zkušenostmi.
Netajíte se přáním zahrát si ligu ve Španělsku. Z jihu Evropy nepřišla žádná nabídka?
Španělské kluby zatím s angažováním hráčů vyčkávají. Čekají na to, jak dopadne situace kolem výluky v NBA a kteří hráči ze zámoří budou v pauze hrát v Evropě. Já jsem nechtěl čekat třeba až do září na to, než dostanu smlouvu. Chtěl jsem mít jistotu. Jednání s Prostějovem bylo dobré, domluvili jsme se rychle a doufám, že budeme mít dobrý tým a porveme se třeba i o titul. Českou ligu jsem sledoval na internetu. Prostějovu se docela dařilo a ukázal, že Nymburk není neporazitelný.
Výhodou Prostějova je také skutečnost, že je z domova v Přerově kousek.
Je pěkné, že na domácí zápasy budou moci jezdit rodiče nebo kamarádi, při mém rozhodování to ale nehrálo žádnou roli. Chtěl jsem do klubu, kde budu na očích. A věřím, že z tohoto pohledu jsem se rozhodl správně. Už kvůli tomu, že tým bude hrát evropský pohár.
V nich se dá získat slušný kredit a dostat se do povědomí evropských klubových manažerů. V minulé sezoně to ukázali prostějovští hráči Veikalas, Landry nebo Lawrence a díky tomu získali lepší angažmá. Chcete je následovat?
Je to jedna z cest, jak na sebe upozornit. Přesně to mám v plánu. Pokud se to podaří, můžu se jednou podívat třeba i do Španělska, kde bych si vážně rád zahrál.
