„Já už moc nepočítal s tím, že bych si mohl ještě někdy zahrát takový zápas. A zahrál jsem si ho, jsem s tím moc spokojený, dal jsem do toho všechnu energii, co jsme mohl. Až pojedu domů, nejspíš mě chytí křeč a bude muset řídit manželka,“ usmíval se Jakub Houška, bývalý kapitán děčínských Válečníků, který je strůjcem neuvěřitelné vítězné šňůry basketbalového Chomutova.
„Asi jsme čekali, že tentokrát prohrajeme. Samozřejmě jsme chtěli vyhrát, ale ta kvalita se musela ukázat hlavně ve fyzičce. Když budu trénovat denně, fyzička bude jinde, ale když máte trénink jednou za 14 dnů, je pak těžké běhat sem a tam. Už i Houšmen (ústecký pivot Pavel Houška) mě skoro přeběhal, to už je co říct,“ chechtal se Jakub Houška, který jako obvykle své spoluhráče během zápasu pořádně hecoval.
„Bylo to proto, že ty kluky mám rád, respektuju je, byli to moji spoluhráči a dokázali jsme spolu velké věci. A osobně mám hroznou radost, že jsem si proti nim mohl zahrát. Chtěli jsme to v poháru dotáhnout až do tohoto zápasu, v němž už se může dít vůle boží. Prohráli jsme, ale myslím, že jsme makali,“ ocenil 37letý veterán.
Co chybělo k ještě lepšímu výsledku? „Jeden dva mladí dravci, kteří by pomohli v situacích, kdy jsme si potřebovali odpočinout. Ale myslím, že jsme se Slunety úplně nezalekli. Prohra o 40 je samozřejmě špatný výsledek, ale vývoj utkání byl slušný,“ tvrdí Houška, jenž Slunetě nasázel 20 bodů.
„Hrál jsem si trošku na vyčůránka, takže jsem mohl pošetřit energii na doskok a souboje pod košem, ale jinak jsem úplně nechtěl vylézat ven, abych mohl klukům co nejvíc pomoct. Ale bylo těžké čelit té profesionální kvalitě. Dokud to prostřídávali, tak to šlo, ale když na nás nastoupili ve druhé půli v plné síle, tak to bylo znát,“ viděl chomutovský pivot.
V týmu Levhartů se sešel s dalšími bývalými spoluhráči z Děčína - Janem Jiříčkem či Lubošem Striou.
„Chviličku jsem Luboše musel přemlouvat, ale teď už sám chápe, že to je tady vážně dobré. Vytvořili jsme nějakou osu týmu, potřebovali bychom ještě někoho mladého, který by byl víc zarputilý, chtěl by trošku víc makat, aby nás tady mohl za pár let nahradit. Ale jinak mě to tady hrozně baví. Trenér je můj nejlepší kámoš, chodí sem lidi, které znám celý život. Je to tady fakt skvělé,“ je nadšený.
Houška věří, že Levhartům pomůže poskočit o další level výš, z druhé ligy do první. „Po loňském postupu z přeboru jsme odmítli koupit 1. ligu s tím, že si to chceme vybojovat. Já se zařekl, že vydržím hrát, dokud nepostoupíme. Tak doufám, že to letos vyjde.“
