"Do příštího roku plánujeme dvanáct hráček. Snad se rozloží únava o tu jednu ženu navíc," přál by si klubový manažer Marek Kučera, aby právě to byl jeden z receptů, jak zamezit vlně zranění a s ní i nižší šanci na evropský úspěch.
V domácích soutěžích jste byli stoprocentní. Takže stoprocentní spokojenost s double?
Po této stránce samozřejmě spokojenost. Tam jsme si splnili, co jsme si řekli. Na druhé straně platí, že jsme v lize očekávali větší konkurenci, především ze Žabin. Letos ale jejich družstvo nebylo tak dobře poskládané, přidalo se jim zranění, takže jejich tým konkurenceschopný nebyl. My jsme spokojeni, byl to náš cíl. Ale já sám bych si přál, aby to bylo obtížnější.
Vy pro vyrovnání ligy přece můžete jednu věc udělat: do dalšího sezony si zahraniční posily nevzít a hrát jen s českými hráčkami.
To je těžká věc. Když člověk hraje jak ligu, tak Euroligu, musí se připravit na tu kvalitnější. V tu chvíli to z českých hráček neposkládáte, pokud chcete mít úspěch. Samozřejmě se budeme muset doplnit.
Jak se dnes ohlížíte za nejhoršími dny klubu v minulé sezoně - dvě porážky v euroligovém osmifinále s Wislou Krakow?
Jako tým jsme cíl nesplnili. I když musím říct, že to bylo ovlivněno zraněními. Ilča Burgrová nebyla vůbec. DeLisha Miltonová-Jonesová byla zdravá v uvozovkách. A Anna Montaňanová, to je velká smůla. O ni jsme měli zájem dlouhou dobu, a v sezoně, kdy se k nám dostane, tak pro ni - myslím - vrcholový basketbal skončil.
Pro váš klub je to smutná tradice, že vám v lednu či v únoru několik hráček odpadne vinou zranění. Měla ta zranění nějakého společného jmenovatele? Nebo je to jen náhoda?
Prostě se to nějak sejde. Snažíme se být poctiví v rehabilitaci. U Ilči Burgrové nebo loni u Evy Vítečkové to nebyla věc únavy. Do příštího roku plánujeme dvanáct hráček. Snad se rozloží únava o tu jednu ženu navíc. Asi si prostě nějak musíme přiklonit štěstíčko.
Dopředu jste avizovali, že se se všemi zahraničními silami z minulé sezony rozloučíte. Mohl byste jejich výkony okomentovat? Začněme u Lindsay Whalenové, která v klubu působila pět sezon.
Lindsay Whalenová přijela až v prosinci a hrála až v lednu. Tím se špatně začalo. Když se do hry dostala, hrála dobře. Ale než vyléčila zranění, než se dostala do kondice, bylo po Eurolize. Rozloučit se s ní bylo hrozně těžké. Byla u nás dlouho, je to perfektní člověk, nebyl s ní problém, dře pro tým. Bylo to těžké rozhodnutí, neprodloužit s ní smlouvu.
DeLisha Miltonová-Jonesová.
Bohužel si dvakrát natrhla stehno. To je vždy čtyři, pět týdnů. Když je zdravá, patří v Evropě k nejlepším na svém postu. K tomu jsme výhrady neměli. Ale možnost, že se to bude opakovat, je tak velká, že jsme se rozhodli se s ní rozloučit.
Anna Montaňanová.
To je třetí hvězda, na které to mělo stát. V srpnu podstoupila čištění chrupavek, ale to vydrželo jen do Vánoc. Od té doby není schopna hrát vrcholový basket. Není schopna se z té nohy odrazit, nevěří jí. Pak už to hraje jen na asistence, není tam, že by předvedla něco sama.
A švédská dvojčata Frida a Elin Eldebrinkovy?
Fridu jsme chtěli do začátku, byla to jedna z posil. Musím říct, že nás svým cholerismem trochu překvapila, ale na hřišti si odvede, co od ní trenéři očekávají. Je perfektní v obraně, solidní ve střelbě. Elin splnila, co jsme od ní chtěli. Měla několik dobrých zápasů v Eurolize. Chtěli jsme, aby obě zůstaly, nakonec se rozhodly jinak, Frida jde do Bourges, u Elin nevím.
Povedeným příchodem byla rozehrávačka Ticha Penicheirová, která v Praze působila do konce minulého roku, aby načas nahradila Whalenovou.
To bylo bezvadné. Myslím, že i diváci byli z jejích akcí nadšeni. V danou chvíli se dalo říct, že můžeme přerušit kontrakt s Lin a že Ticha zůstane do konce. Ale to jsme nakonec neudělali, bylo to možná dobře, možná ne.
Byla šance, že by obě, Whalenová i Penicheirová, zůstaly do konce sezony?
Ne, to by bylo finančně příliš náročné.
Z klubu odházejí i dvě Češky. Jednou z nich je Petra Kulichová, tou druhou pak Kateřina Bartoňová, která už během sezony odešla hostovat do VŠ Praha.
Kačce jsme chtěli dát šanci, rozehrát se a ukázat, že je první rozehrávačka, že to může hrát. Nevím, jak to hodnotí, ale doufám, že pozitivně. Že jí to otevřelo oči, jak na tom opravdu je. Její další přání je jít do zahraničí. To bude dobře pro ni i pro Péťu Kulichovou. Zahrají si venku, snad se otrkají, poznají něco jiného. Já jim cestu zpátky nezavírám, možná se zase setkáme a naše spolupráce bude pokračovat.
Měli jste o ně v klubu zájem, anebo bylo jisté, že odejdou?
Ani jedné z nich jsme smlouvu nenabídli. Kačka ani Petra se prostě do sestavy nehodily. Ty ostatní české hráčky mají dlouhodobé smlouvy a my neuvažovali, že by odcházely.
Jak bude vypadat nový tým? Nechal jste se slyšet, že žádná Češka nepřijde.
Jednu Češku se přece jen pokusíme do týmu zapracovat. Nepředpokládám ale, že bychom chtěli někoho z VŠ Praha, vytipované máme jiné hráčky. Takže tým bude složen ze šesti Češek a šesti zahraničních hráček. Jména bych zatím nezveřejňoval.
Během sezony vám hrozilo, že v příští sezoně Euroligy nebudete moci pokračovat v domácí hale na Folimance. Je tato hrozba stále akutní?
Během Final Eight v Istanbulu došlo k jednání s FIBA Europe. Nakonec se tato otázka řešit nebude, zůstáváme tu a bude se tu moci hrát.
