„Stálo to dost sil, ale to jsme věděly už před sérií, utkala se dvě vyrovnaná družstva. Loni to ale bylo těžší,“ tvrdí sedmadvacetiletá křídelní hráčka při vzpomínce na loňské čtvrtfinále, v němž Kara udolala brněnský Valosun až v pěti zápasech. Letos to stihla ve čtyřech.
Letos jste ale šly do čtvrtfinále z lepšího místa než loni, v základní části jste byly čtvrté a Valosun pátý, loni vy šesté a soupeřky třetí.
To je pravda, ale letos se dala čekat stejně vyrovnaná série, vždyť rozdíl mezi námi byl malý.
Věřily jste si na Valosun, přece jen v základní části byla bilance vyrovnaná, jedna výhra a jedna prohra?
Říkaly jsme si, proč něco podobného jako loni nezopakovat. I když to bylo dlouho vyrovnané, asi jsme ani nečekaly, že to bude, v uvozovkách řečeno, tak snadné.
Tomuto pocitu možná nahrává i poslední utkání, v němž jste vyhrály o dvacet bodů. Co se podle vás se soupeřkami stalo?
Až do poloviny utkání se držely, vždyť poločas jsme měly jen plus tři. Když jsme šly ve druhém brzy do vedení o deset bodů, tak jsme najednou viděly, jak mají hlavy dolů. A z toho najednou vyplynulo, že v té chvíli už na to nemají ani fyzicky, zlomilo je to. Naopak my jsme byly psychicky nahoře.
Čím jste podle vás Valosun v tom posledním zápase zlomily?
Hlavně střelbou. Padaly nám do koše střely, které tam pokaždé nespadnou, měly jsme v tom poločase skvělou střeleckou bilanci, mohly jsme se na střelbu spolehnout, a to se dobře hraje.
Bylo pro vás výhodou, že se vám proti Valosunu dařilo na domácím hřišti, kde jste ho dvakrát porazily, a v případě pátého zápasu by se hrálo opět v Trutnově?
V šatně jsme si říkaly, že máme ještě dvě šance a ta druhá před publikem, které bylo v obou domácích zápasech skvělé. Ono to ale platilo i o utkáních v Brně.
Co semifinále s USK Praha?
Favorit je jasný, my chceme hrát dobře a vzdorovat, ale co si budeme povídat, také se před zápasy o třetí místo nazranit. S tím jsme měly letos problémy.
