Zkušený kouč nyní už podruhé během deseti měsíců zažije nezvyklou situaci, kdy se jeho nejmilejší země střetnou na palubovce. Loni v září přímo z lavičky vedl Čechy proti Izraelcům na EuroBasketu v Praze, tento týden v Tel Avivu uvidí ženský národní tým proti domácímu výběru.
„Tenhle zápas určitě budu sledovat. A fandit budu asi Česku,“ říká před čtvrtečním startem šampionátu. A líčí rovněž, jak v uplynulé sezoně působil v ukrajinském klubu Prometej, který kvůli válce přesídlil do lotyšské Rigy.
VÝSLEDKY: Dvě bolavé prohry na závěr. Basketbalistky skončily na ME sedmé |
Jak moc mistrovství v Izraeli rezonuje?
Viděl jsem hodně reklam, které lákají lidi, aby přišli. Slyšel jsem, že všechny zápasy Izraele jsou skoro vyprodané, hala má kapacitu kolem čtyř tisíc míst. Kolem turnaje je hodně ruchu, takže to bude určitě pěkná akce.
Izraelci mají basket rádi, čekáte bouřlivou atmosféru?
Určitě, ale trochu mám obavy z počasí, protože v posledních dnech jsou zde teploty i 43 stupňů Celsia. Na turnaj má snad být kolem 30 až 35.
Reprezentační kouč Ronen Ginzburg uděluje pokyny během tréninku v Szombathely.
Domácí basketbalistky jsou outsiderkami skupiny. Jak dobře je znáte?
Vím, že v posledních pěti šesti letech byla úroveň týmu velmi špatná. Ale teď mají dobrou novou generaci, dvě sestry hrají dobře v zámoří na univerzitě, nějaké Američanky dostaly i pas, takže teď jejich síla vypadá líp. Tým vede bývalý trenér mužů, všichni říkají, že už nejsou tak špatné jako před pár lety. I lidi teď od nich mají větší očekávání.
Hodně omladil i český tým. Může zažít podobný restart, jako když jste se vy ujal mužské reprezentace a za pár let s ní slavil šesté místo na mistrovství světa i postup na olympijské hry?
Přeju, aby holky zažily podobnou jízdu jako my, pro ženský basketbal by to bylo skvělé. I mužský národní tým byl tehdy hodně mladý, měl pár veteránů jako Jiřího Welsche, Petra Bendu nebo Luboše Bartoně. A zbytek je historie.
Zvyklá na Kanáry, vyhlíží Izrael. Zimu nedávám, směje se Holešínská před ME |
V minulé sezoně jste s Prometejem vyhrál lotyšsko-estonskou ligu a postoupil do semifinále Eurocupu. V klubu musela panovat spokojenost.
Rozhodně. Že získáme titul v domácí lize, jsme tak nějak čekali, ale naše tažení v Eurocupu bylo velkým překvapením. Vyhráli jsme třináct zápasů v řadě i celou základní část, nicméně v posledním měsíci jsme měli příliš zranění a prohráli jsme v semifinále. Ale všichni byli spokojení, naši fanoušci i hráči. Byla to skvělá sezona. Doufám, že na ni v té příští navážeme.
Budete hrát opět domácí duely v Rize?
Přemýšleli jsme o přestěhování do Polska, protože tam teď žije hodně Ukrajinců, ve hře byla dokonce i Praha, ale nakonec se vedení rozhodlo, že zůstaneme, protože lidi v Rize už se o nás starali a chodili na zápasy.
Jak vůbec funguje klub v azylu, kam ho vyhnala přetrvávající válka?
Třeba naši Američané nebo já s Ondrou Balvínem jsme to tolik neprožívali, ale Ukrajinci mají doma rodiny, takže je zprávy o různých neštěstích samozřejmě ovlivňovaly. Ale snažili jsme se fungovat jako normální tým, každý měl svůj byt, své auto, pracovali jsme a trénovali společně.
Basketbalistky letí na ME. Sebevědomé, ale s potíží, kterou měl i Satoranský |
Lidé na vás chodili?
Na začátku tolik ne, náš prezident dokonce dvakrát přivezl sto lidí z Ukrajiny, na zápasy Eurocupu jeli 48 hodin autobusem. A když jsme hráli dobře, začalo chodit hodně ukrajinských uprchlíků, Lotyši taky, což bylo hezké.
Zmínil jste Ondřeje Balvína, kterého dobře znáte z reprezentace. Jak se vám spolupracovalo na klubové úrovni?
Velmi dobře. Ze začátku nebyl v nejlepší kondici, protože se vrátil z Japonska a chvíli mu trvalo, než se dostal do formy, ale pak odehrál skvělou sezonu. Měl obrovský vliv na tým, hrál velmi dobře i v Eurocupu, takže jsem rád, že podepsal i na další sezonu. Já taky zůstávám, takže budeme dál působit společně.
