Na lavičce basketbalového Děčína odstartuje už třináctou sezonu. V předešlých dvou kouč Pavel Budínský se svými Válečníky dobyl stříbro, zaútočí letos na stříbrný hattrick? „Je velmi lákavý. Pojďme si to zkusit zopakovat, pojďme zase hrát finále, s tím do toho určitě půjdeme. I když víme, jak hrozně těžké to bude. Ale play-off a pak finále na zimáku, to je ten cíl, to je ta meta. Chceme to zažít znovu. Hlavně díky našim divákům je to jako droga,“ vyznal se Budínský.
Děčín má dvakrát za sebou stříbro, dá se to ještě někam posouvat, nebo spíš bude těžké tu laťku tak vysoko udržet?
Určitě bude těžké to udržet. Dlouho se ví, že nejvyšší basketbalová soutěž je bojem o druhé místo. První má předplacené Nymburk, kdo je druhý, má hřejivý pocit, že měl úspěšnou sezonu. Jsou tady dobré týmy, které nám to budou chtít sebrat. Určitě Pardubice, Opava, Kolín, USK jde nahoru. Taky se změnil hrací systém. V tom čtyřkolovém jsme měli čas na trpělivost, koncepci, prostě jsme nepanikařili, když se nám něco nedařilo. Ted bude základní část kratší, bude o to větší tlak, jakékoliv zaváhání bude posouvat týmy v tabulce. Bude to těžší a vyrovnanější. Ale změnilo se i play-off, bude to mít jiný náboj.
Do Handlové vám odešli zkušení hráči Luboš Stria a Jiří Jelínek. Jak moc budou chybět?
Hlavně po lidské stránce musím říct, že byli fakt skvělí. To jsou přesně ty momenty, kdy víte, proč je Děčín Děčínem. Ti kluci tady zanechali významnou stopu jako lidi a musím říct, že oba zrovna byli ve svém nejúspěšnějším období i herně. Byli u toho, když jsme hráli čtyři finále v řadě, když do toho počítám i domácí pohár, to je pro ně dobrá vizitka. A taky proto mají ty nabídky, zhodnocují se, je o ně zájem, což je fajn. Chtěli si zkusit zahrát v zahraničí, vyšlo jim to, moc jim to přeju. Takový je basketbalový život.
Na druhou stranu je zpátky po čtyřletém působení v Nymburku pivot Pavel Houška. Co si od něj slibujete?
Bude pod drobnohledem basketbalové veřejnosti, Pavel Houška v myslích děčínských fanoušků zanechal významnou stopu. Vrátil se profesionál, který má za sebou čtyřletou zkušenost v nejlepším českém klubu. Ukáže až čas, jestli se dostane do pozice, v jaké byl, když z Děčína odcházel jako velmi dominantní hráč na české poměry.
Na pozici křídla přišel Američan - 23letý Tamarcio Wilson. Proč on?
Měl by měl zacelit díru po Lubošovi Striovi, je to typ střílejícího křídla. Přiznávám, že jsme hledali českého hráče, ale bohužel nebyl k mání. Čeští kluci jsou buď pod smlouvami, nebo prostě nejsou.
Vy letos načínáte třináctou sezonu u Válečníků, vypadá to, že vaše „manželství“ s Děčínem jen tak něco nerozbije.
Uvidíme, jak dlouho to vydrží (smích). Začínáme třináctou sezonu, těším se moc. Poslední dva roky byly pro nás skvělé, takovou přidanou hodnotou. Děčín si vybudoval renomé, jsme rádi, že prostor tu dostávají čeští hráči a mohou se tady etablovat a zhodnocovat. Když k tomu jsou i výsledky, je to velmi dobré. Samozřejmě to nelze opakovat neustále, nejsme klub jako Nymburk, který si může tým poskládat podle svých představ. Ale tým máme zase kvalitní. Zkušení Landa a oba Houškové, silná je střední generace s Pomikálkem, Bažantem či Ježkem, ale i mladíci Vyoral či Kroutil už jsou dávno hodně platnými hráči. Budeme zase silní.
V přípravě trénujete nejen v hale, ale třeba i na písku. A vypadá to hodně drsně.
Je to namáhavé, ale to je taková ta letitá kuchyně Děčína, že při omezených finančních možnostech jsme se snažili do okolí deseti patnácti kilometrů najít takové terény a možnosti, které nám dokážou alternovat sportoviště, které byste si mohl koupit za peníze v nějakém centru. Snažíme se tady využívat různé kopce i písek, ale podle nás trenérů je to subjektivně zatím jedna z těch lehčích příprav. Hlavně kvůli mladým klukům z naší líhně, které jsme na tři týdny zapojili do přípravy. Aby nám tady neumřeli po dvou třech dnech.
Kromě stříbrného hattricku v lize budete bojovat i o pohárovou trofej. Dvakrát jste byli ve finále, zaútočíte letos na zlato?
Určitě se budeme snažit uspět i v poháru, bez vysokých cílů bychom to nemohli dělat. To je o tom, co říkal judista Lukáš Krpálek. Je úžasné, dělat něco s vědomím, že to nemusí vyjít. Ale když máte čistý stůl a víte, že jste udělal maximum, a potom přijde úspěch, tak si člověk řekne, že to stojí za to.
