V olympijském Pekingu byl vývoj závodu identický, jen dvě nejlepší aktérky soutěže se tentokrát prohodily.
"A pak že oplátky se nepečou," culila se světová rekordmanka. "Ale závod byl prostě hustý. To je jediné slovo, co tenhle večer vystihuje dokonale."
Špotáková v něm do sbírky přidala třetí světovou medaili.
Které si po takovém dramatu musíte cenit, ne?
S takovým výkonem jsem spokojená. Tak jsme druhý. No a co.
Dokázala jste si tu bitvu užít?
Strašně moc. I když mě Ruska přehodila, tak mě i potěšila. Řekla jsem si: To je závod! Tohle stříbro zlatem opravdu voní.
Ruska Abakumovová ale byla suverénní.
Je nepředvídatelná, dynamit, normálně jen brutální síla. Přitom já měla každý hod k 68 metrům. Ponaučení, které jsem si vzala, je, že se budu muset příště připravit na 73 metrů.
TŘI MEDAILISTKY. Největší důvod k úsměvu měla na stupních vítězů zlatá Abakumovová (uprostřed), ale do objektivů fotografů se smály i druhá Špotáková a třetí Jihoafričanka Viljoenová.
BUDU DRUHÁ. Barbora Špotáková se loučí s fanoušky po posledním pokusu. Už tuší, že tentokrát bude brát stříbrnou medaili, zlato si z Tegu odveze Ruska Abakumovová.
To se dá?
S Železňákem trénujeme rok a fakt mi to moc sedí. Dělám úplně jiné tréninky než předtím a na to si tělo nějakou dobu musí zvykat. Příští rok bude doufám dobrý, když zůstanu zdravá.
Jaké vám dával kouč rady z tribuny?
Hlavně mě uklidňoval. A říkal: Můžeš hodit světový rekord, doraž ten oštěp, běž za ním. Viděla jsem, že by to nejradši hodil za mě. Třeba pro něj rekord udělám příště.
Nebála jste se o něj, když Ruska měla takovou formu?
Při Maruščině posledním hodu jsem malý strach měla. Oštěpy dneska lítaly perfektně, podmínky byly ideální, 25 stupňů, žádné sluníčko, vítr do zad. Co víc si přát?
