Jen co v čase 2:30:39 proběhla cílem, chvátala za trenérem Vladimírem Bartůňkem, od kterého si vysloužila objetí.
„Byl spokojený, stejně tak jsem i já,“ hlásila 26letá Hrochová s úsměvem.
V její drobné postavě se skrývá obdivuhodný rezervoár energie, který v pondělním brzkém ránu v Eugene přetavila v životní výsledek.
4. DEN MS: Hrochová byla v maratonu sedmnáctá. Rojasová i Baršim opět zlatí |
„Den před závodem se mě v České televizi ptali na umístění a řekla jsem jim, že kdybych byla kolem 25. místa, tak bych byla hodně spokojená. Ale v duchu jsem si myslela, že by to mohlo být lepší. Že bych si třeba mohla zaběhnout osobáček.“
Za svým kariérním maximem sice o minutu a půl zaostala, ale vzhledem k pěknému zápisu do výsledkové listiny své ambice dovysvětlila: „Tohle je velká akce, takže se víc počítá umístění než čas.“
Na trati se od začátku pohybovala ve skupině, která bojovala o pozice v polovině padesátičlenného startovního pole. Hrochová se konkurentek držela, načež v posledních kilometrech zavelela k posunu.
Česká maratonkyně Tereza Hrochová (vlevo) na MS v Eugene.
„Přitom mě už od čtrnáctého kilometru bolely nohy,“ prozradila. „Říkala jsem si, že to teda bude zajímavé, když to přišlo už takhle ze začátku. V tu chvíli máte pocit: Co tam budu tu další část trati dělat! Ale pak jsem se zase rozběhla.“
Chvilkovou krizi přičítala nástupu soupeřek, které právě po úvodní třetině závodu přidaly na kmitočtech.
MS Eugene 2022Příloha iDNES.cz |
„Říkala jsem si, co vymýšlejí tak brzo,“ přiblížila Hrochová. „Ale pak se zklidnily a běželo se zase docela tempově. Až ke konci druhého okruhu se to začalo opravdu trhat.“
A Češka – mimochodem druhá nejmladší závodnice na trati – pořád stíhala. A nejen to. Na třicátém kilometru figurovala na 23. pozici, na metě pět kilometrů před cílem se propracovala na dvacátou příčku.
„O umístění jsem vůbec neměla přehled. Netušila jsem, jestli jsem kolem dvacátého nebo třicátého místa. Pak na mě asi osm set metrů před cílem někdo volal: Jdi do šestnáctky. A já vůbec nevěděla, co říká.“
Našeptávající hlas jí ponoukal k útoku na Finku Vainiovou, která hájila 16. místo. Hrochová na ni při náběhu do posledního kilometru ztrácela jedenáct vteřin. A přestože manko nesmazala, při pohledu na výsledkovou tabuli ji zalilo překvapení.
Tereza Hrochová během maratonu na mistrovství světa v Eugene.
Páni, jsem sedmnáctá, pomyslela si.
„Jsem opravdu spokojená,“ hodnotila už verbálně. „Bála jsem se, abych tu neudělala propadák. Věděla jsem, že jsem připravená dobře, ale při maratonu nezáleží na deseti minutách, ale na dvou a půl hodinách. Pokazit se může strašně moc věcí.“
Může se třeba ozvat silný protivník jménem spánkový deficit. Hrochová k maratonskému startu v 6:15 vstávala před půl čtvrtou. „Budík jsem měla na 3:45, ale to už jsme byli na snídani. Někdy kolem 3:20 mě přišel vzbudit trenér, přesně si to nepamatuju, protože jsem byla rozespalá.“
Maraton považovala za vtip
Přesto dosáhla skvělého výsledku. Při svém teprve třetím maratonském startu v životě. Na bájný závod o délce 42 kilometrů přesedlala loni, do té doby v atletické kariéře posbírala tituly mistryně republiky do 22 let v závodech na 5 000 metrů a na 3 000 metrů překážek, ovládla i národní šampionát v půlmaratonu, krosu a běhu do vrchu.
Že ji trenér připravuje i na maraton, nejdřív považovala za vtip. O žert se však nejednalo. Naopak, byl to začátek dosud zdárné mise.
Hrochová při loňské maratonské premiéře ve Fürstenfeldu nečekaně splnila olympijský limit, v samotném Tokiu se ale i vinou zdravotních potíží před startem závodem protrápila a skončila 58.
Ještě před startem v Eugene prohlásila: „Na olympiádu mám pořád hořké vzpomínky, proto bych o ní nerada mluvila.“
Na světovém šampionátu si ale dojmy z vrcholné akce spravila. Mezi zkušenými protivnicemi je s dosavadními třemi starty stále novickou, proto ještě pár maratonů bude potřebovat, aby plně pronikla do specifik této tuze náročné řehole.
„Když říkáte pár maratonů, tak mě to momentálně dost děsí,“ pravila ještě znavená závodem v Eugene. „Ale už trochu tuším, do čeho jdu. Loni se mi to zdálo horší, nejtěžší byla velká kilometráž, po které je člověk hodně vyflusaný. Nicméně teď už mi to ani nepřijde. Když mám jednofázový trénink, tak už se divím, co se děje, že to je nějak málo.“
V nejbližších dnech si ovšem na nedostatek vytížení stěžovat rozhodně nebude. Už za měsíc podstoupí maraton i na mistrovství Evropy. Z českých reprezentantek je jediná, která se k dvojboji odhodlala.
„Já chtěla svět, trenér zase Evropu, takže jedinou možností bylo dát oboje,“ vysvětlila s lišáckým úsměvem. „Je to mistrovství světa a člověk nemá jistotu, že se na takovou akci ještě někdy podívá. Je to i zajímavější než Evropa, která je v Mnichově.“
Proto po Eugene nejspíš nedostane ani den volna. „Jestli trenéra překecám, že bychom si zítra (v úterý) šli vykoupat nohy třeba do moře, tak to bude příjemné. Ale stejně musím jít běhat, protože čím dýl se nohy nechají stát, tím je rozbíhání horší a víc bolí.“
Takže za měsíc znovu 42 kilometrů?
„V tuhle chvíli o tom nechci slyšet, ale ono se to srovná.“
