K mimořádným výkonům v maratonu se Peters odrazil až po zklamání na kratších tratích.
Když na olympijských hrách v roce 1948 v Londýně v závodě na 10 000 metrů, který se suverénním náskokem 48 vteřin ovládl Emil Zátopek, skončil až devátý, chtěl tehdy 29letý rodák z Londýna se sportováním seknout.
Po naléhání ze strany trenéra se nakonec rozhodl jen přestěhovat na bájnou trať dlouhou 42 km a 195 metrů.
ON THIS DAY...
In 1952 Jim Peters runs world record marathon (2:20:42.2)
Peters first broke the 26-mile marathon record in 1952 with a time of 2:20:42.2, and remained the world's best for that distance until 1958 ♂️♂️
#SASC #sportingfacts #onthisday #sport #marathon #JimPeters https://t.co/fL0bestm3z
A dobře udělal.
Do nové disciplíny vstoupil s heslem: Trénuj málo, ale tvrdě a často. Peters se stal jedním z prvních sportovců, kteří zveřejňovali své tréninkové deníky. Nakládal si kratší úseky o délce 10 až 20 km, což byl rozdíl proti ostatním vytrvalcům, jejichž metodou byly především dlouhé běhy v pomalém tempu.
Tehdejším světovým maximem byl výkon 2:25:39, Peters však hned od začátku svého působení v branži cílil na hranici dvou hodin a dvaceti minut.
Rekord posunul čtyřikrát
Poprvé se do světových tabulek zapsal přesně před 68 lety. Na jednom z nejprestižnějších závodů té doby, maratonu Polytechnic, překonal rekord téměř o pět minut, a přestože absolvoval o 237 metrů více, než musel, předvedl výkon 2:20,42.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
O šest týdnů později chtěl na olympijských hrách v Helsinkách na své představení navázat, ale kvůli nedostatečnému času na regeneraci mezi závody, komplikacím s cestou do Finska, která mu trvala devět hodin, a ještě ji strávil ve vojenském letadle, a přepálenému začátku na metě 37 km odstoupil.
Peters tak stejně jako v Londýně jen přihlížel, jak si v pro něj neúspěšném klání běží pro zlato československý reprezentant Zátopek.
Neúspěch pod pěti kruhy ale tentokrát britského vytrvalce nastartoval.
V červnu 1953 se na oblíbeném klání Polytechnic Marathon jako první člověk dostal pod hranici dvou hodin a dvaceti minut (2:18:40), kvůli špatnému vyměřování běžel zase větší porci metrů, tentokrát o 142.
ON THIS DAY: British Marathon runner Jim Peters runs world record marathon with a time of 2:17:39.4! #TBT #Throwback https://t.co/HKNADk4rgm
Ještě v září stejného roku v Turku svůj čas vytáhl na 2:18:35. Počtvrté přepsal dějiny opět na Polytechnicu, v roce 1954 zde ukázal výkon o hodnotě 2:17:40. Tento čas zůstal ve statistikách více než dva roky, Peters je dosud jediným maratoncem, který vylepšil světové maximum čtyřikrát.
V té době 35letý Brit plánoval útok na ještě vyšší mety, po hrůzostrašném závodě, kde kvůli vyčerpání málem přišel o život, však s běháním přestal.
Měl jsem štěstí, že jsem toho dne nezemřel
Dne 7. srpna 1954 se Peters postavil na start maratonu na Hrách britského impéria, předchůdci dnešních Her Commonwealthu, ve Vancouveru.
V parném počasí zvolil od začátku ostré tempo, pár kilometrů před cílem na čele závodu osaměl, jeho kolegovi a krajanovi Stanu Coxovi se z vyčerpání zamotala hlava a po nárazu do sloupu odstoupil. „„V tom vedru jsem vyrazil rychle, ale to byl vždy můj způsob, chtěl jsem zase roztrhat pole,“ přiznal později Peters.
Když přiběhl, nebo spíš přiklopýtal, na stadion, kde mu zbývalo posledních 400 metrů, měl náskok 17 minut, ale byl na pokraji zhroucení vyčerpáním. Dvoustovka mu trvala neuvěřitelných 11 minut, padal na zem a zase vstával, šoural se vpřed po čtyřech.
64 years apart: #callumhawkins is following in the footsteps of that other great British long-distance runner Jim Peters who collapsed from exhaustion leading the 1954 Commonwealth marathon. https://t.co/K6WOxf1Ggj
„Kdyby mi někdo řekl, že jsem byl o tolik napřed, určitě bych trochu zvolnil,“ narážel na fakt, že neměl přehled o situaci svých soupeřů.
Jeho obdivuhodný, ale marný a stále hrozivější souboj s vlastním tělem ukončil až masér britské výpravy, který jej dostal z trati a nechal odvézt do nemocnice. Tam Peters strávil několik dní, prvních osm hodin pod přívodem kyslíku.
„Když jsem se vzbudil v nemocnici, myslel jsem, že jsem vyhrál. Ze stadionu jsem si nic nepamatoval. Když jsem se zeptal sestřičky, řekla, že jsem si vedl skvěle. Takže jsem alespoň znovu usnul jako vítěz, nebo ne?“
I když naplánovanou délku závodu nedokončil, vítězem maratonu se ale přeci jen stal. Trať totiž byla znovu špatně změřená a na metu 42,195 km se dostal jako první.
„Měl jsem štěstí, že jsem toho dne nezemřel,“ vyznal se Peters, který se v roce 1967 do Vancouveru vrátil a doběhl oněch zbylých 200 metrů.
