"Slíbila jsem, že jsem ochotná položit život za svoji vlast," připomíná.
Z pochodování při slavnostním ceremoniálu na Hradě byla celá nervózní. "Vždyť na mě bylo odevšad vidět. Stála jsem totiž vepředu, hned na ráně."
Ne proto, že je celebritou. "Jen proto, že v naší četě patřím k nejvyšším," vysvětluje.
V předchozích dnech pilovali pořadová cvičení do úmoru. "Před přísahou i čtyři hodiny denně. Jenom jsme pochodovali a pochodovali. Navíc v kanadách, to nejsou tretry. Mám je pěkně prošlápnuté. Občas jsem toho měla plné zuby."
Na Hradu s modrými barety
Příležitostně na ně důstojníci zvýšili hlas, ale hanlivá slova a urážky vzduchem nelétaly. "Naštěstí zvolili pozitivní motivaci. Řevu jsem se totiž bála. Nejsem typem, který potřebuje, aby na něj řvali."
Ve Vyškově se zaučuje společně s dalšími 41 ženami a stovkou mužů, kteří se připravují na rozličné vojenské profese. "Od zdravotních sestřiček a psycholožek až po řidiče a první ostřelovače."
Především je však Přerov leteckou základnou. "Proto ty modré barety při přísaze."
Cvičně už Špotáková vlezla i do stíhačky a vrtulníku. Jen na zemi, pochopitelně. Ačkoli je na vojně "bažantem", šikanu nezažila. "Asi se už vytrácí, když máme teď profesionální armádu. I když je fakt, že první tři týdny jsme museli poslouchat. Ale já nejsem žádná křehulka."
Pravda, vojenským psychologům při testech kupodivu vyšlo, že Špotáková je jako leklá ryba. Přitom poslouchá Tři sestry a její kamarádi vám potvrdí: "Bára, to je živel."
Armádním svodům podlehla především proto, že v Dukle Praha bude mít nadstandardní podmínky. Předtím však musí projít přijímačem jako každý řadový voják. "Pak ze mě bude praporčice. Tedy snad."
V učebně piluje chemickou přípravu či zdravovědu, venku běhá po opičí dráze. "Ta mě baví."
Střílela už ve Svazarmu
Když se při vyhlášení ankety o armádního sportovce bavila s rychlobruslařkou Martinou Sáblíkovou, další aspirantkou na přestup do barev khaki, uklidňovala ji: "Přijímač není tak strašný."
Horší část výcviku však teprve přijde. "Příští týden bude terénní cvičení." Navrch i první střelby, ale těch se Špotáková neděsí. "Dřív jsem chodila do Svazarmu a v Jablonci závodně střílela ze vzduchovky i malorážky. Dokonce jsem si tam vystřílela vánočního kapra. Jedině samopal mě možná zaskočí."
Důstojníci Šebrle či Janků nedávno otestovali při cvičení ve Vyškově i bojové vozidlo pěchoty. Špotáková si přeje: "Brala bych tank."
Zato hod granátem ji na přijímači nejspíš mine. "Škoda," lituje. Ve škole jí sice granát moc nešel, jenže kdo ví, teď by třeba vytvořila český armádní rekord. "Na takových 80 metrů bych si věřila." Ale úplně nejradši by zase házela oštěpem. "Mám černé svědomí, že trénink zanedbávám."
