Atlet Dukly Praha v sobotu nejprve absolvoval rozběh na 60 metrů, poté ho čekal úvodní pokus v tyčkařském sektoru na výšce 460 cm. "V rozběhu jsem chtěl běžet rychle, nepovedlo se. Říkal jsem si, že se soustředím na finále, jenomže 460 jsem skočil až na třetí pokus a neměl čas se připravit," zlobil se Šebrle.
V překážkářském boji o medaile zvítězil časem 7,87 a vyrovnal si tak osobní maximum, ale žádné zadostiučinění z nej nevyzařovalo. "Chtěl jsem běžet na úrovni 7,80." Poté ihned pádil zpátky k tyči, na stojanech bylo 4,80. Třikrát neuspěl. "Ani jsem se nestačil vydýchat," vysvětloval Šebrle, který však po svém nevydařeném představení s tyčí v ruce hledal chyby pouze v sobě. "480 centimetrů musím skočit i nevydýchaný, rád bych věděl čím to je, že se mi nedaří. Skákalo se mi špatně, nad laťkou jsem se cítil nepřirozeně. Musím se dát dohromady, protože v Lisabonu se bude počítat jenom pět metrů," tuší úspěšný vícebojař, který své sobotní vystoupení hodnotil slovy: "Jsem spokojený tak na padesát procent."
Roman Šebrle musel oba dny neustále přebíhat ze sektoru do sektoru, protože jeho disciplíny časově kolidovaly. "Připadal jsem si jako za svých mladých let," usmíval se. I proto mu jeho nedělní představení v koulařském kruhu rozhodně nevyšlo podle jeho představ. Nepřekonal patnáctimetrovou hranici a výkonem 14,84 obsadil dvanáctou příčku.
Svou pouť za dálkařským titulem zahájil skokem dlouhým 7,14. "Jenom jsem tak založil, abych měl klid," vysvětloval svěřenec trenéra Váni. V dalších pokusech už létal o poznání dál, ten nejdelší měl hodnotu 775 centimetrů. O pouhé tři centimetry trumfl druhého Milana Kováře. "Nechtěl jsem porazit Milana, šlo mi především o to, abych skočil daleko. Při sedmiboji v Tallinu se mi nedařilo podle podle mých představ a je se chtěl ujistit, že na to mám," podotkl Šebrle, jemuž se jeho záměr zdařil. "Cítím, že na osm metrů stačím. A ideální by bylo, kdyby se mi to vyšlo v Lisabonu."
