Překážkář si před závodem klidně může dát dvanáct knedlíků

Překážkář Petr Svoboda odtrénoval a pak pět nebo šest hodin strávil léčením zraněné nohy. Tak moc se chtěl dát do pořádku před halovým mistrovstvím Evropy atletů v Turíně, kde by měl být českou nadějí na medaili.

Po rozběhu půjdu spát, plánuje Petr Svoboda. | foto: Vondrouš Roman, ČTK

"Neodjel bych, kdybych se necítil tak, že bych mohl jít do finále. Být jen účastník mistrovství Evropy? To mi nestačilo. Měl jsem za cíl bojovat o medaili. Jsem tady, jsem zdravý a ambice neopadly," říká Svoboda. "I kdybych si měl ve finále urvat obě nohy, půjdu pro medaili."

Noha vás ještě pobolívá?
Vůbec ji necítím. Po týdnu od zranění jsem neměl potíže při chůzi ani při mírném běhání. Ale když jsem šel rychle dvoustovku, noha se stahovala. Byla to však jen malá křeč ve svalu. Udělal jsem pro vyléčení maximum. Šampionát mi zachránilo kryocentrum v Modřanech.

Kdo je Petr Svoboda

Narodil se 10. října 1984. Časem 13,29 vteřiny drží národní rekord na 110 metrů překážek venku, výkonem 7,55 vteřiny překonal
i dosavadní rekord na 60 metrů překážek v hale.
Na olympiádě i posledních dvou velkých halových šampionátech skončil
v semifinále.

Jak často jste na léčbu chladem chodil?
Byl jsem zmrazený každý den.

Co dál jste dělal pro vyléčení?
Chodil jsem na Olymp na rehabilitaci na lokální kryo, na proud do nohy, snažili se sval povolit ultrazvukem. Od Tomáše Dvořáka jsem dostal matraci, která dělá vlny. Měla by nohu prokrvovat a urychlovat hojení. Pak jsem chodil k panu docentu Kolářovi. Hodně lidí se postaralo o to, že letím.

Jaké léčebné prostředky si vezete s sebou do Turína?
Tomáš Dvořák mi vynadal, kde mám matraci. Provinile jsem koukal, mohl jsem si ji vzít. Nemám nic kromě vitaminů, které mě celou dobu udržovaly, aby tělo nepřišlo o sílu.

Jak jste vlastně mohl trénovat?
Jen jsem běhal, posiloval, snažil jsem se udržovat, ladil jsem formu. Jsem tak naladěný, že bych měl přijít a celý šampionát vyhrát. Ale ani jednou jsem netrénoval techniku, to mi chybí.

A navíc: pokud projdete do finále, čekají vás tři závody během jednoho dne. Co to obnáší?
Ještě jsem to nezažil. Uvidíme. Mám v tomhle ohledu spíš strach o nohu. Stačí, aby byl člověk trochu unavený a podcenil techniku. Pak se něco může stát. Jinak noha musí vydržet, i kdyby nechtěla.

Musíte se taky celý den udržovat v pozornosti, ne?
Ano. Ale mám v plánu, že po rozběhu půjdu spát.

Prosím?
Běžím v 10:10, semifinále je po čtvrté hodině. Půjdu si schrupnout, dobít baterky. Jsem typický sprinter. Nebo lenochod. Přítelkyně Jiřinka mi tvrdí, že vypadám jako Sid z Doby ledové. Ten taky pořád jen chrápe a je líný. To jsem přesně já.

Dobře, prospíte se. Ale co si můžete takhle mezi závody dát k jídlu?
Cokoli. Nemusím se hlídat, mám tak rychlý metabolismus.

Takže teoreticky můžete spořádat svíčkovou?
Klidně. Český juniorský rekord jsem zaběhl odpoledne a předtím jsem si dal v poledne dvanáct knedlíků. Myslím, že jsem měl zrovna svíčkovou. Fakt.