Už když mířil do Srbska, byl sebevědomý. Po letech ho netrápily žádné zdravotní problémy, měl za sebou vydařenou zimní přípravu a soustředění v zahraničí.
Nebál se proto volit velké plány. Chtěl do finále šedesátky překážek, chtěl běžet čas pod sedm a půl sekundy.
A zatím je na dobré cestě.
Rekordy na konec: zářili Duplantis a Rojasová. Štafeta doběhla pátá |
Rozběh si pohlídal, s přehledem ho vyhrál. I přes zvolnění v závěru navíc zapsal slušný čas, vždyť jen americký suverén Grant Holloway a Francouz Wilhem Belocian byli ze všech šesti běhů lepší.
„Vážně, nekecal jsem,“ smál se sedmatřicetiletý Svoboda. „Formu mám dobrou. A cítím se ještě na lepší výkon.“
V rozběhu jste vypadal suverénně.
Říkal jsem si, že když poběžím třeba i 7,60 nebo 7,70, tak stále můžu postoupit. Od třetí překážky jsem nikoho neviděl a věděl jsem, že když nebudu bláznit, tak je to na vítězství. Nervy jsem neměl.
Český překážkář Petr Svoboda vítězí ve svém rozběhu v novém sezónním maximu 7,59 a postupuje na HMS v Bělehradě do semifinále.
Ani když se opakoval start kvůli diskvalifikaci Kazacha Jefremova?
Ne ne. Konečně jsem se dokázal přepnout do stavu, kdy na startu koukám jen do jednoho bodu, rozmlží se mi všechno kolem a nechám se vysvobodit jen výstřelem. Navíc jsem z minulého mítinku, co tady byl (7. března, Svoboda ho vyhrál), věděl, co mě čeká. Takže jsem byl lehce připravený a měl výhodu.
Jaký to je pocit, když jste konečně zdravý?
To je právě ten pocit, že můžu říct, že jsem v dobré formě. Super odrazový můstek byl, když jsem mohl být dlouho na soustředění, mohl jsem udělat to, co mám. To je základ, na kterém se dá stavět.
Očkovaný jsem. Ale z donucení. Před depresí se Svoboda ukryl na Tenerife |
Pak jste navíc mohl objíždět závody, získat klid.
Stihl jsem to rozzávodit hlavně dvěma starty: mistrákem a minulý týden tady. Na nich se to povedlo vyladit. Ke stu procentům tam ale ještě něco chybí, ještě jsem nezapnul forsáž. (smích)
Až ji v semifinále zapnete, tak co se stane?
Můj cíl je běžet 7,49. Kladu si ty nejvyšší cíle. Do finále proklouznout bude obzvlášť těžké, jsou tady fakt rychlí kluci, ale já se toho nebojím. Věřím, že moje tělo umí překvapit. Kéž by překvapilo krásným výkonem v semifinále a ve finále, jak se už mockrát potvrdilo, se dějí zázraky.
Halové MS v atletice 2022Servis iDNES.cz |
V Bělehradské Štark areně jste v roce 2017 získal evropský bronz, před týdnem jste tu vyhrál přípravný mítink. Dá se říct, že je vaše?
Že je moje, to se asi říct nedá. Už si nemám čas hrát na to, jestli mi nějaká hala sedí, jestli je v ní dobrý povrch. Dřív jo, teď už jsem ale ve věku, kdy se vymlouvat rozhodně nemůžu. Beru to tak, že je tady všechno perfektní, všichni se o mě starají. Nikdo mi do dvou do rána neslavil nad pokojem medaili a dobře jsem se vyspal. (smích) Takže takhle jsem nastavený.
Překážkářka Helena Jiranová si jen stěžovala, že dráha je jako trampolína. Jak to vnímáte vy?
Má pravdu, je to tak. Jak jsem do toho přestal tlačit, tak jsem na čtvrté překážce vyskočil místo dopředu dost nahoru. V tomhle je dráha nefér, jakmile se do toho jednou bouchne a tělo není správně připravené, tak ho to katapultuje nahoru.
