Ještě před závodem dostal domácí idol Thorkildsen na tiskové konferenci otázku: Z koho letos máte strach?
"Veselý vypadá dobře," odvětil Nor.
Alfonz Juck, manažer českého oštěpaře, v poledne věštil: "Dneska padne světový výkon roku."
Byl dobrým prorokem. Jeho klient se vyšvihl i do čela světových výkonnostních tabulek. Nechal za sebou na stadionu Bislett prakticky kompletní generalitu světového oštěpu: olympijského šampiona Thorkildsena, mistra světa De Zorda, exmistra světa Pitkämäkiho i vítěze z Eugene Vasilevskise. "O moc lepší už ta startovka být nemohla," povídal spokojeně český oštěpař.
Zlepšit si v takovém závodě osobní rekord o metr a půl, to je vážně hodně, nemyslíte?
To tedy je. Jsem rád, že se mi to podařilo zrovna v Oslu. Moc jsem tady chtěl uspět. Bylo to takové završení úspěšné první série závodů.
Když jste na světelné tabuli uviděl 88,11, kroutil jste hlavou a nechtěl tomu věřit. Co jste čekal, že tam uvidíte?
Už po odhodu jsem věděl, že to bude daleko, ale netušil jsem, že až 88. Myslel jsem tak na 86 metrů. Když naskočily dvě osmičky, byl jsem fakt překvapený.
Přitom ve skutečnosti by mělo být vaše tělo pořádně utahané. Toho cestování bylo poslední dobou příliš.
Bylo. Však přes den ještě usínám. Původně jsem chtěl letět z Diamantové ligy v Eugene rovnou sem, ale nakonec jsem zaletěl na den do Prahy. Potřeboval jsem trochu rozmasírovat tříslo, mám s ním vždycky po závodech problém. V pondělí odpoledne jsem přilétl z Ameriky do Prahy a ve středu už zase odlétal do Osla. V letadlech jsem za poslední týden strávil 32 hodin, k tomu dalších zhruba 10 na letištích. Je to hodně unavující. Ale teď už mě čeká mezidobí, kdy budu závodit míň a potrénuju.
Nakolik se tak komplikované cestování může odrazit na výkonu?
U oštěpu nikdy nevíte. Před dvěma lety si Peťa Frydrych těsně po příletu ze Šanghaje hodil na Zlaté tretře skvělý osobák, zatímco se mnou ta cesta tehdy natolik zamávala, že jsem pak na Tretře hodil o deset metrů míň než v Šanghaji. Oštěp je nevyzpytatelný a je hodně o hlavě. Když se daří a jste zdravý, potom tělo i díky té hlavě vydrží větší zátěž a větší stres. A já letos zdravý jsem. Natrénováno máme. Tak teď je to o té hlavě, aby tu formu dokázala prodat. Což zvládla.
Byl to i pocitově váš nejlepší hod v životě?
Podle zpomaleného záběru, který jsem sledoval na videostěně, by se tam dalo něco vylepšit. Levou ruku tam trochu krčím.
Až tu chybu opravíte, hodíte devadesát metrů?
Když tohle je věc, která se strašně těžko opravuje. Krčím ji celý život. Ale uvidíme. Určitě přijdou závody, kde budu mít ještě větší formu.
Jasně vedete Diamantovou ligu. Už ve skrytu duše pomýšlíte na prémii pro vítěze - 40 tisíc dolarů?
Tři závody jsou za námi, čtyři před námi - a poslední bude hodnocený dvojnásob. Pořád je brzy na takové myšlenky, člověk nikdy neví, co se stane. Loni před finálovým mítinkem už každý předpokládal, že Thorkildsen bude celkovým vítězem, a v posledním závodě se to tak zamotalo, že nakonec vyhrál De Zordo. Ale je to příjemné mít takový náskok. Byl bych rád, kdyby se ty body dál takhle nabalovaly...
... pak byste si mohl vydělat na část domu, ne? Na ten si údajně vydělává v Diamantové lize i Barbora Špotáková.
Já v podstatě taky, splácím hypotéku. Na tu by to nejspíš padlo.
