Po jarním triumfu na Novém Zélandu, kde se Kaurová v běhu 100 metrů představila jako jediná v kategorii nad sto let a trať zvládla za minutu a čtrnáct sekund, se prý doma v Paňdžábu pečlivě připravovala na asijský šampionát. V Číně chtěla startovat na stovce, dvojnásobné trati, ve vrhu koulí a hodu oštěpem, jenže...
„Cítila jsem se mizerně, když jsem vízum nedostala. Byla jsem si jistá vítězstvím,“ citoval Kaurovou server hindustantimes.com. „Ale tohle není konec cesty. Budu pokračovat v tréninku a těším se na závodění na dalších akcích.“
O běhání se Kaurová dřív nezajímala. S atletikou začala v 93 letech na popud svého syna Gurdeva Singha, který ji přemluvil, aby s ním závodila na mezinárodních veteránských akcích. I on polykal zklamání, také se víza do Číny nedočkal.
„Cestovali jsme po celém světě, ale tohle se nám ještě nestalo. Čínské velvyslanectví nám vzkázalo, že nemáme osobní pozvání. Domnívali jsme se, že dopis od Indické veteránské atletické asociace bude stačit,“ divil se Singh. „Jaký problém by mohli v Číně způsobit 101letá žena a 79letý muž kromě toho, že budou závodit na asijském šampionátu?“
Čínská ambasáda v Novém Dillí případ nekomentovala.
Svých snů se podivuhodná dvojice nevzdává, už teď plánují účast na dalších světových veteránských hrách, které příští rok hostí španělská Málaga. „Matka je fyzicky i mentálně fit a s boží milostí si ve Španělsku zazávodíme,“ věří Singh.
A předtím se Kaurová ještě může dočkat další satisfakce, protože je mezi nominovanými na prestižní cenu Laureus v nové kategorii „Nejlepší sportovní okamžik roku“.
