Tentokrát tím nemyslel pouze své dva mladíky, ale naprosto všechny. Včetně rutinérů.
Dvojnásobný olympijský šampion Andreas Thorkildsen dvakrát přešlápl, načež vše zachraňoval hodem 78,82 a bál se, zda postoupí. "No jo, ale loni i předloni v kvalifikaci hodil taky 79 a ve finále pak 10 metrů přidal. Je to pan Závodník," prohodil Petr Frydrych.
To Vadims Vasilevskis, čtvrtý z loňského mistrovství světa, už druhou šanci nedostane. "Krčil se" na pouhých 67 metrech.
Vítězslav Veselý spal před kvalifikací jen dvě hodiny, měl zrychlený tep a potil se. V první skupině hodil 77,76 metru, byl průběžně šestý, kráčel útrobami stadionu a na prstech počítal, kdo ho ještě překoná. K čemu dospěl? "Že by byl malý zázrak, kdybych se do finále vešel. Osud ke mně nebude milosrdný."
Zkouška odolnosti nervové soustavy Železného však tou dobou teprve nabírala na síle. Petr Frydrych se ve druhé skupině po úvodních 77,56 rozbíhal ke druhému pokusu a Železný myslel, že ho šálí zrak. Na odhodové čáře totiž ještě stál červený kužel uzavírající rozběžiště.
Frydrych později líčil: "Pět metrů před čárou najednou koukám, že je tam kužel. Říkám si: Asi ho tam zapomněli. Tak jsem odhodil."
Za 81 metrů, splněný limit. Rozhodčí jej však zchladili: Ještě vám neběžel čas, pokus nemůžeme uznat. "Byla to chyba hodná mladšího žáka. K závodu jsem si holt špatně postavil hlavu," usoudil, zatímco Železného omývali.
Frydrychovi sice hned povolili opakovaný hod, jenže na ten už mu chyběly fyzické i morální síly. "I třetí pokus byl strašný."
Přesto on i Veselý do finále proklouzli z 9. a 10. místa. "Být to normální kvalifikace za mé éry, nešel by dál ani Thorkildsen," porovnával Železný a vzpomínal, jak ve Frydrychově věku sám debutoval na evropském mistrovství ve Stuttgartu 1986: "Soutěž pro mě skončila a já ani nevěděl jak. Hodil jsem 77 a byl sedmnáctý."
Tažení jeho chlapců v Barceloně ještě nekončí. "A možná je dobře, že to s nimi v pátek zacvičilo. V sobotu už to může být jen lepší."
