V roce 2010 vyrovnala při kladenském mítinku letitý národní rekord Zuzany Lajbnerové a na mistrovství Evropy v Barceloně skončila mezi sedmibojařkami na sedmém místě. Elišce Klučinové bylo zrovna 22 roků a měla našlápnuto k parádní kariéře. Jenže v letošní sezoně už u jména atletky z klubu AC Tepo Kladno žádné zlepšení nenajdete.
Pakloub na levém chodidle bolel už tak nesnesitelně, že se sympatická vícebojařka rozhodla pro riskantní operaci. "Čtyři roky jsem trpěla, ten poslední už skoro ani nechodila," prozradila Eliška Klučinová. "Teď mám znovu chuť trénovat, snad si to zase budu užívat."
Prý se z vás kvůli zdravotním problémům málem stala oštěpařka?
Kdyby mě noha dál bolela a neběhalo mi to, nejspíš bych začala házet oštěpem. Ale na světovou úroveň bych se asi nedostala. Jen bych si zaházela v extralize.
Možná si málo věříte...
No, láká mě to, láká. Co si budeme namlouvat, sedmiboj je pěkná dřina. Osmistovka pro ženu mých proporcí není úplně nejjednodušší.
Přemýšlela jste, že byste kvůli zdravotním problémům s vrcholovým sportem úplně skončila?
Bolest nohy mě trápila čtyři roky a poslední dva opravdu hodně. V tretrách jsem nevydržela ani odběhat trénink. Mezi úseky jsem si je vždy musela sundat a chodit bosá, protože se to nedalo snést. Po jarním soustředění v Africe jsem už skoro ani nechodila. Takže jsem se rozhodovala, jestli jít na operaci, která často nedopadá dobře, nebo skončit s atletikou.
Čtyři měsíce jste netrénovala. Co jste během té dlouhé zdravotní pauzy dělala?
Vychutnala jsem si první letní dovolenou po dlouhé době. Byla jsem dvakrát u moře v Chorvatsku. Nejdřív s mamkou a sestrou pod stanem a pak na jachtě. Užívala jsem si to a dělala věci, na které normálně není čas: jezdila na bruslích, na kole... Odpočinout si občas od atletiky není od věci.
Takže jste se nenudila?
To ani ne, člověk se zabaví.
Těšila jste se, až zase vyběhnete na atletický ovál?
Měla jsem takové to nutkání něco dělat, tak jsem si šla alespoň zacvičit. Naopak běhání mi moc nechybělo. Ale ten pocit, když dodělám trénink a navalí se mi endorfinky, po tom se mi stýskalo.
Bolel první trénink?
Bolel! Když člověk několik měsíců nic nedělá, tak bolí všechno. Pak jsem si zvykla a napojila se znovu do starého rytmu. A hlavně si říkám: Co bolí, to posiluje.
Může vám pauza fyzicky pomoct? Tělo je odpočatější a může toho zvládnout víc.
Myslím, že sport a všechny výkony jsou spojeny především s hlavou. Odpočinula jsem si psychicky, a to by mi mohlo pomoct. Čtyři roky jsem trpěla bolestí, takže jsem teď nabrala novou krev do žil a mám chuť zase trénovat.
Na soustředění v Africe vás prý noha začala zase pobolívat?
První soustředění na Zadově jsem absolvovala bez problémů, tam bylo všechno v pořádku. Pak jsem se skupinou odletěla do Jihoafrické republiky a tam už noha bolela. Měla jsem klidovější režim, běhala ve vodě, cvičila.
Dokážete si vysvětlit, proč se vám bolest vrátila?
Já doufám, že mi tam vadilo železo, které už je nyní venku. Po návratu z Afriky jsem před Vánocemi byla na vyndání šroubků a titanové destičky. Cizí předměty v těle nesnáším úplně dobře, vadí mi i náušnice. Jeden šroubek mi ale v noze zůstal.
Proč? Má to nějaký speciální důvod?
Pan doktor mi ho tam musel nechat, protože se ulomila hlavička, takže nešel vyšroubovat. Já byla v narkóze, nemohla jsem k tomu nic říct.
Vadit vám nebude?
Bylo mi řečeno, že by to neměl být žádný problém.
Jaký to byl vůbec pocit, trénovat s destičkou v noze?
Koupila jsem si měkčí boty, už mám kvůli tomu úplnou sbírku tenisek. Pak to stejně zase začalo bolet, tak jsem si radši na tu operaci před svátky došla.
Když je teď většina těch cizích předmětů venku, cítíte se jak?
Zatím mám nohu sešitou, trénovat chodím jen do posilovny. Takže nemůžu moc hodnotit, co se stane, až začnu běhat.
Mohla jste si těsně po operaci vůbec užít Vánoce?
Měla jsem volnější režim, takže jsem si je užila. Udělala jsem si příjemnou pohodu, žádné starosti. Jen jsem se moc nepřežírala, abych pak nemusela kila shazovat. Ale smaženého kapra se salátem jsem si dopřála.
Mimochodem, do vaší tréninkové skupiny nedávno přibyla Kateřina Cachová, takže nyní jste u paní trenérky Blažkové dvě nejlepší české vícebojařky. Nebude vám škodit vzájemná rivalita?
S Katkou se známe už dlouho a jsme kamarádky. Společně jsme zatím netrénovaly. Takže neumím říct, co to přinese.
V příští sezoně budou v jednom roce poprvé dva letní vrcholy - před olympijskými hrami i mistrovství Evropy. Budete startovat na obou?
Plánuju se připravit na oba. Na Evropě budu mít asi větší šanci, i když nejspíš moc soupeřek chybět nebude, možná žádná. A olympiáda? To je sen snad každého sportovce...
Bude pro vás jeden z těch dvou podniků prioritou?
Ano. Olympiáda je sice vrchol roku, ale pro mě ten hlavní závod bude mistrovství Evropy, takže vše připravím na něj. Chtěla bych přinejmenším obhájit sedmé místo z Barcelony.
Dáte si nějaké atletické předsevzetí do nového roku?
To nedělám, je to zbytečné.
