Sedmibojařka Eliška Klučinová, sedmá z loňského mistrovství Evropy v Barceloně, si po operaci pakloubu na levém chodidle už letos nezazávodí.
"Trochu nuda, nemůžu ani nikde moc lítat," říká. "Mám mít nohu nahoře, ale už to nedodržuju, už mě to nebaví."
Doktoři vás nestraší, že když nebudete ležet, doplatíte na to?
No... Když jsem šla tři dny po operaci ven, opuchlo mi to a bolelo to. Ale už jsem dva týdny po operaci, už je to dobré.
Sportovní stránky iDNES.cz jsou nově na Facebooku, staňte se fanoušky. |
Odhadnete termín návratu?
Šest týdnů budu o berlích, pak začnu chodit. Kdy začnu běhat, nevím. Až na podzim asi budu trénovat.
Věříte, že se pak stihnete připravit na londýnskou olympiádu?
S tím jsem na operaci šla: že přijdu o tuhle sezonu, ale stihnu olympiádu.Nesmím zanedbat rehabilitaci, lázně. Kamarádka Verča Mráčková podstoupila stejný zákrok, ale té se to moc nehojilo, protože musela chodit do práce a zanedbávala rehabilitaci. Trénovat začala až po roce. Ale já pro Londýn udělám všechno. Už teď chci dělat aspoň cviky na ruce, už mi pohyb fakt chybí.
Co jste dělala po operaci?
Skoukla jsem asi milion pořadů na všech možných televizích. Zato na učení jsem se fakt soustředit nedokázala, když jsem ležela pod práškama. Ale na škole jsem nestihla zápočty z gymnastiky, tak jsem ji stejně přerušila.
Před operací, při tréninku v Africe, jste prý kvůli zranění často plakala.
Tak teď už nepláču. Ale v té Africe to byla fakt deprese, když jsem už nemohla trénovat. Zmizely, jakmile jsem se rozhodla, že na operaci půjdu.
Byla nevyhnutelná?
Mě to trápilo tři roky. Furt mě ta noha bolela, ale trénovala jsem. Dál to fakt nešlo. Stejné zranění mi hrozí i na druhé noze, je to časovaná bomba. Jenže ta mě ještě tak nebolí, snad ještě tři čtyři roky vydrží.
